Švýcarsko s dětmi. Trek po loukách a chatách nad údolím Nendaz

Slunná údolí Wallisu

Do Nendaz se dostanete asi za 40 minut autobusem z městečka Sionu v údolí Rhôny. Toto široké údolí plné vinic, meruňkových sadů a slunce je páteřní komunikací celého Wallisu. Po dálnici a železnici vinoucí se údolím se dostanete západním směrem až do Lausanne a Ženevy a na východ potom do Vispu a vzhůru až k Oberalppassu. Úrodné údolí je domovem mnoha důležitých městeček, jako je například Sion s pěkným centrem a výrazným hradem. Máte-li trochu času navíc, určitě si zajděte k hradu na krátkou procházku. 

Do Nendaz přijíždíme navečer a ubytujeme se v novém pasivním hotelu Mad Mountain. Příjemný čtyřlůžák je celý vyveden v dubovém dřevě a nad manželskou postelí se ukrývají dvě palandové postýlky – ráj pro naše děti. Po snídani se přesouváme do Siviez. To je v zimě důležitým lyžařským uzlem, a dokonce i teď tu jezdí kabinky, aby pomohly výletníkům s výhledy. My se k lanovce ale točíme zády a nastoupáváme po loukách první desítky a stovky výškových metrů. Brzy vcházíme do lesa a míjíme zurčící potoky, které skáčou přes cestu a poskytují příjemné osvěžení. Je nádherný a teplý letní den. 

Rozkvetlými loukami ze Siviez na Cabin St Laurent

Stoupáme dále a nad lesem se klikatíme až k vrstevnici, kterou si zdejší obyvatelé kdysi vybrali za ideální pro svůj zavlažovací systém. To, co známe třeba z Madeiry jako “levády“, se tady ve francouzskojazyčném Wallisu nazývá „bisses“ a stejně jako všude v hornatých oblastem světa i tady tyto kanálky sbírají vodu, která by jinak stekla do údolí, a drží ji nahoře pro potřebu pastvin a salaší. Společně s Bisse de Chevré putujeme pohodlně po rovině a kopírujeme všechny záhyby úbočí; procházíme po loukách a zastavujeme ve stínu lesíků, které porůstají skalky a větší kameny. Asi v polovině cesty se otevírá pohled na neskutečně tyrkysovou hladinu jezera Lac de Cleuson. To patří do soustavy vodního hospodářství, které díky přehradám a důmyslnému přečerpávání skrze tunely vykutané napříč horskými masivy zajišťuje naprostou většinu energetických zásob regionu. My teď máme ale jiné starosti, a to najít pěkné místečko pod pokroucenými voňavými stromy, mezi kvetoucími azalkami, žlutými kopretinami a fialovými koberci drobných kvítků, abychom posvačili. Hluboko pod námi u jezera zvoní kravské zvonce. 

Pokračujeme po úbočí stále dále nad tyrkysovou hladinou a čím dál hlasitěji slyšíme burácet vodopád, který sbírá vodu z třítisícové Mont Fort. Kdesi nad ním je cíl dnešního putování, St Laurent Cabin. Nad přehradou krátce scházíme ke kamennému mostku a chvíli se cachtáme v říčce. Potom se líně zvedáme a plni zážitků a krás docházíme po štěrkovce až k chatě. Máme za sebou necelých devět kilometrů s převýšením asi 900 metrů. 

Jsme tu poměrně brzy, a tak máme čas ještě vyšlápnout dalších 200 výškových metrů vzhůru po kamenité horské stezce nad jezero Lac du Grand Désert (2650 m), které se zároveň stává nejvyšším bodem našeho putování. Tady je už pravý vysokohorský terén plný morén po roztátých ledovcích, jejichž zbytky se ještě bělají nad námi. Kousek nad jezerem je veliká plošina plná různých mužíků a stavbiček z kamenů. Jednu přidáváme, a protože tu sluníčko hřeje o něco déle, trávíme tu příjemný podvečer a stoupáme ještě o něco výše. Cesta vede až pod ledovec Grand Désert, pod nímž pak vede vysokohorská dálková trasa přes nejvyšší sedla. 

Při sestupu k naší chatě St Laurent už cítíme voňavý kouř. Sedáme spolu s dalšími dnešními obyvateli chalupy do útulné světnice a dvě rázné „chatárky“ servírují večeři – salát, těstoviny po italsku a moučník. Po večeři ještě užíváme poslední pohledy do údolí: pod námi na jezero Cleuson a daleko do dáli přes Rhônu až na masiv Les Diablerets. Větřík pofukuje, slunce pomalu zapadá. S posledními paprsky si čistíme zuby před chalupou, leháme na pohodlné matrace na palandách a spokojeně usínáme.  

Nejširší nabídku průvodců a map Švýcarska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Přes Dent de Nendaz na Cabane Balavaux

Ráno se budím vůní dřeva a kouře a hned dostávám chuť na snídani. Káva, chléb s marmeládou a nějaký z těch skvělých švýcarských sýrů a k tomu svačinku na cestu. Těžko se nám loučí se zeleným rozkvetlým údolím a poklidnou atmosférou chaty. Už teď víme, že se nám tohle místo vryje hluboko do srdcí a deníčků z našeho švýcarského putování. 

Ale to už sbíháme vstříc dalším zážitkům, znovu ke kamennému mostku, a teď jinak, rovnou dolů k jezeru. Hučí tu vodopád a jezero utváří spousty malých tůní, radost se podívat. Po druhém břehu pod příkrým úbočím vede menší stezka, ale my rádi volíme pohodlnou štěrkovku na pravém břehu, snad i proto, že tu už hřeje slunce, nebo proto, abychom si prohlédli masivní přehradu. Na druhé straně svačíme u kostelíka St Barthelémy a podél přehradní hráze scházíme lesem plným borůvek dolů na pastviny nad Siviez, odkud brzy opět stoupáme na levý hřeben a užíváme si výhledy na včerejší stezku na úbočí pravém.  

Vcházíme do lesa plného pokroucených voňavých modřínů, a když se z něj vymotáme, je před námi mírný zářez plný zeleně, drobných skalek a kvítků a tím se máme vyšvihnout až na hřebínek, který se do dáli zvedá až k třítisícové Mont Gelé. Ze sedla Le Basso d´Alou (2397 m) se otevírá pohled do údolí i na náš dnešní cíl, chatu Balavaux. Dalo by se tu snadno seběhnout dolů, ale počasí přeje a času máme dost, tak se vydáváme po skalnatém hřebeni asi hodinu cesty k Dent de Nendaz. Čas od času je potřeba použít i ruce, ale není to nic nebezpečného, spíše pěkné zpestření. „Zub“, který se tyčí nad vesnicí Nendaz, není až tak ostrý, jak by se mohlo z názvu zdát. Výhledy jsou tu opravdu nádherné – až k nejvyšším vrcholům na hranicích – a tušíme v dáli i Mont Blanc.

Tento článek vyšel v časopise TRAVEL LIFE. Kup si předplatné časopisu TRAVEL LIFE a žádný skvělý článek o cestování už nikdy nezmeškáš. Najdeš v něm nejžádanější destinace, tajné tipy, krásné fotky, rozhovory s našimi i zahraničními cestovateli. AŤ VÍŠ, KAM PŘÍŠTĚ.

Odtud už je to po kozí stezce kousek dolů k jezírku a místu zvanému Tracouet. Sbíháme po pastvinách až na salaš, která byla přestavěna na nesmírně útulnou horskou chatu Cabane Balavaux.  Za sebou máme 14 kilometrů s převýšením asi šest set metrů. Z terasy chaty přehlédneme až k Martigny. Obrovské masy hor přecházejí jedna do druhé a rozestupují se, aby nechaly místo pro velikou řeku. Krávy se s mohutným zvoněním vrací z luk domů, sluníčko zapadá a my večeříme na terase. Výhledy ale pokračují i v noci – nejprve neskutečné množství hvězd a pak nepřetržité blýskání bouřek, které se utvořily na druhé straně údolí Rhôny. V té kráse se ani nedá spát! 

Podél Bisse de Saxon 

Ráno vodní krajina po dešti, ale sluníčko už pomalu vysouší třpytící se kapky. Po snídani se vydáváme na sestup do Nendaz. Od chaty jsou možné dvě cesty. První vede po přístupové štěrkovce dolů k Bisse de Saxon, zavlažovacímu kanálku, který obkružuje horský hřbet. My se vydali po druhé trase, lesem po malé stezce přímo po onom hřbetu. S Bisse de Saxon jsme se tak potkali na nádherné pláni zvané Pra da Dzeu, v překladu „louka mezi lesy“. Je to skvělé místo pro piknik a hry i příjemně strávený čas lenošením. Dále už nás pak čeká jen sestup svěžími lesy a později pastvinami do Nendaz, a tím i konec našeho výletu. Doporučuji trasu všem aspoň trochu zkušeným horským výletníkům: je velmi snadná, nesmírně příjemná a jednoduše nádherná! 

Bližší a aktuální turistické informace o Švýcarsku naleznete v češtině na webu MojeSvycarsko.com, kde si také můžete objednat tištěné mapy a brožury zdarma k zaslání poštou. Nezapomeňte také sdílet vaše zážitky ze Švýcarska na Instagramu s hashtagem #MojeSvycarsko a inspirujte tak ostatní k dokonalé dovolené.