Švýcarsko: Objevte nejoblíbenější čtyřtisícovky Walliských Alp

Breithorn nad Zermattem – nejlehčí švýcarská čtyřtisícovka

Masiv Breithornu, který je také nazýván švýcarským Broad Peakem, má hned několik vrcholů, z nichž nejvyšší je Breithorn Occidentale (4165 m). Nejjednodušší výstup na vrchol vede ze švýcarského Zermattu od Klein Matterhornu, a to díky nejvýše položené lanovce v Evropě, která nás za necelou hodinu doveze až do výšky 3820 m. Odtud je to na vrchol asi hodinu a půl. Výstup není technicky náročný, je možno jej realizovat celoročně i na lyžích a za dobrého počasí není nebezpečný. Přestože v ledovci, po němž stoupáme vzhůru, nejsou téměř žádné trhliny, je jištění nezbytné; mačky jsou pak nutností kvůli strmějšímu závěru 40–45°, kdy hrozí uklouznutí. Také musíme zvážit předchozí aklimatizaci – lanovkou si sice výstup usnadníme, ale nestihneme na nadmořskou výšku přivyknout.

První část výstupu bílou ledovcovou plání se před námi klikatí vyšlapaná cesta a vede nás směrem k sedlu Breithornpass, které necháváme po pravé ruce. Obracíme se na jihozápad a na vrchol stoupáme po jihozápadním firnovém svahu. Z vrcholu jsou vidět severním směrem Bernské Alpy s vrcholem Jungfrau, na jihu Gran Paradiso, na západě Mont Blanc a nejblíže pak skalní pyramida Matterhornu.

Na východ pokračuje hraniční hřeben náročnou cestou přes Pollux, Castor a Liskamm. My se vracíme stejnou cestou zpět a litujeme, že na nohou nemáme lyže, abychom v pár obloucích sklouzli zpět k lanovce. Pokud si chceme výlet prodloužit, vystoupíme z lanovky na stanici Trocken Steg. Lanovku necháváme za sebou a po cestě klikatící se mezi načervenalými kameny směřujeme k velikému Matterhornu. Sestupujeme až do řečiště k jeho úpatí a pak už se přehoupneme do zeleného úbočí nad Schwarzsee. Zdejší chata je nádherným místem pro odpočinek. Cestou dolů do Zermattu poblíž stanice Furi navštivme vesničku Zum See, kde se můžeme výborně navečeřet v tradičních domech na muřích nohách. Máme-li den navíc, přespěme v horském hotelu Schwarzsee a druhý den podnikněme panoramatickou túru přes Stafel Alp a Hotel du Trift divokou roklí zpět do Zermattu.

Nejširší nabídku průvodců a map Švýcarska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Milovaný a obávaný Matterhorn

Zatímco výstup na Breithorn zvládne každý zdatný turista, sousední Matterhorn (4478 m) je výzvou pro horolezce. Tato „hora hor“ s pohnutou historií plnou slavných i tragických okamžiků přitahuje každého milovníka hor. Protože se však řadí mezi náročné vysokohorské a lezecké výstupy zahrnující pohyb v ledovcovém, skalním a značně exponovaném terénu, ten, kdo se sem chystá, musí mít nejen kvalitní výbavu, ale především zkušenosti.

Při výstupu severovýchodním hřebenem Hörnligrat nám výchozím bodem bude chata Hörnlihütte (3260 m). Ze Zermattu se sem dostaneme zhruba po čtyřech a půl hodinách pěšího pochodu po značených cestách s převýšením zhruba 1600 metrů, anebo si výstup usnadníme využitím lanovky s přestupem na Furi až do stanice Schwarzsee, odkud k chatě dojdeme zhruba za hodinu a půl. Pokud se chceme na chatě ubytovat, rezervaci si udělejme raději minimálně půl roku dopředu. Asi 200 metrů od chaty je také místo pro stany.

Výstup začínáme brzy ráno, kolem čtvrté hodiny. Doporučuje se úvodní část trasy projít den předem, ulehčí nám to orientaci za svitu čelovek. Trasa nás vede po hřebeni zajištěném fixními lany na výraznou polici a pak zleva okolo hrany pod svah plný suti. Až po bivak Solvay, který je možné využít jako nouzový, výstup vede nalevo od hřebene. Od bivaku přes rameno Schulter až po vrchol se pohybujeme po ledových a sněhových polích a tím se výstup stává technicky náročnějším. Závěrečný úsek, zhruba 100 metrů pod vrcholem, se leze okrajem severní stěny vpravo od hřebene Hörnli. Nejstrmější a nejobtížnější část hřebene se nachází nad Whymperovým pamětním křížem a je zajištěna konopným lany. Sestup vede stejnou trasou, trvá velmi dlouho a většinou ještě zpomalován čekáním na uvolnění fixních lan nad Whymperovým křížem.

Italská varianta jihozápadním hřebenem Liongrat je technicky snazší, ale z velké části se jedná o silovou záležitost. Má podstatně větší průměrný sklon a mnoho strmých až svislých několikametrových skalních stupňů. Přestože jsou stupně zajištěny lany a řetězy, které přispívají k větší bezpečnosti a zároveň umožňují výstup i méně zdatným lezcům, jejich překonávání vyžaduje značnou sílu v rukou.

Východištěm nám bude vysoko položená chata Rifugio Carrel (3835 m), z italského města Cervinie sem dojdeme zhruba za sedm hodin, ovšem nečekejme snadný výstup. Klikatou cestou nejprve k chatě Abruzzi a od ní přes skály až pod Lví hlavu, kde nás čekají traverzy nepříjemnými suťovisky. Skalní plotny s občasnými lany nás vyvedou pod kolmici pod chatou, přes kterou musíme přeručkovat po fixním laně. Od chaty cesta traverzem obchází hřeben vpravo po úseku zajištěném ocelovými lany. Po hřebeni vystoupáme na skalní věž Pic Tyndall (4241 m), kterou je potřeba přelézt, a následuje už jen vrcholový výšvih částečně zajištěný lany.

Chata Carrel stojí o téměř 600 metrů výše než chata Hörnli – z celkového převýšení je tedy výstup skoro o polovinu kratší a zvládneme jej v časovém intervalu zhruba čtyř až pěti hodin. Díky dlouhým úsekům po úzkém hřebeni Tyndalgrat a četným fixům je navíc orientačně jednoduchý.

Velikáni nad Saas Fee – Majestátní Dom

Do výšky 4545 m se tyčí Dom, svou výškou nejvyšší vnitrozemská hora Švýcarska. Při zdolávání jeho vrcholu dost možná potkáme kamzíky a kozorožce a shora se nám pak naskytnou nádherné výhledy na ostatní čtyřtisícovky Walliských Alp – Matterhorn, Monte Rosu, Breithorn. Výstup na Dom nepatří sice k technicky nejnáročnějším, ale při výstupu i sestupu překonáváme zhruba 3100 výškových metrů, a proto se doporučuje spíše pro zdatnější horaly. Na Dom si vymezme dva až tři dny času.

Normálka na Dom vede severní stěnou přes sedlo Festijoch (3723 m) a startuje se v obci Randa, ležící asi pět kilometrů severně od Zermattu. Z Randy překonáme zhruba 1500 výškových metrů a po turistickém značení se vydáme směrem k chatě Domhütte (2945 m). Výstup začíná pozvolna lesem, ve vyšších polohách se pak místy objeví zajímavé skalní úseky, které jsou zajištěné řetězy. Pokud by bylo na chatě plno, 120 metrů výše je místo pro stany.

Od chaty Domhütte až do sedla Festijoch pokračuje obtížnější úsek cesty (obtížnost II.) se skalními trhlinami, kde použijeme mačky a navážeme se na lano. Nejprve překonáme krátký suťový hřbet morény, pokračujeme po levém kraji ledovce Festigletscher a dále výstupem vedoucím firnem, sutí a místy velice lámavou skálou se dostaneme až do sedla. Odtud je cesta poměrně nenáročná, pokračuje severním směrem po ledovciHohbärggletscher až těsně pod vrchol do sedlaGabel a odtud už jen velmi krátce na vrchol. Zpáteční cesta vede stejnou trasou, opět s přespáním na chatě Domhütte. Tady se připravme na zdlouhavý a náročný sestup.

Snadný Allalinhorn

Nedaleko vyššího a náročného vrcholu Dom, se do výšky 4027 m tyčí hora Allalinhorn, jedna ze „snadno dostupných“ alpských čtyřtisícovek. Tvořena je čtyřmi skalními hřebeny, z nichž každý je orientovaný na jinou světovou stranu. Výstup na Allalinhorn se řadí do kategorie mírně náročné vysokohorské turistiky a je vyhledávaným vrcholem skialpinistů.

Nejsnazší trasa začíná na ledovci Feegletscher. Z vesničky Saas-Fee vyjedeme lanovkou na Felskinn a dále zubačkou do stanice Mittel Allalin až do výšky 3456 m. Tady se můžeme na zpáteční cestě odměnit v otočné panoramatické restauraci, jejíž podlaha se během necelé hodiny otočí o 360 stupňů, nebo prohlídkou ledovcové jeskyně Eispavillon. Od zubačky se vydáváme po vyšlapané trase jihozápadním směrem vstříc sedlu Feejoch (3826 m). Cesta ze sedla k vrcholu po západním hřebeni je prudší, ovšem nepřesahuje 40° a je bez trhlin. Celý výstup nám zabere asi tři hodiny a odmění nás nádherným výhledem. Jižním směrem se tyčí vrchol Rimpfischhornu a nalevo od něho jen o několik málo metrů menší Strahlhorn. V dálce potom můžeme zahlédnout masiv Monte Rosy, Liskamm, Castor a Pollux a v neposlední řadě výše popsaný Breithorn. Na západě nás do oka udeří nepřehlédnutelný Matterhorn na pozadí Dent d´Hérens nebo samotný vrchol Mont Blancu, který místní krajině dominuje.

Jsme-li dobrodružnější povahy a máme rádi výzvy, můžeme jednodenní výstup na Allalinhorn kombinovat s vrcholem Alphubel (4206 m). Převážně ledovcová túra na přechodu vrcholu Feechopf (3888 m) obsahuje skalní lezení s místy II. stupněm obtížnosti. Z vrcholu Allalinhornu sestoupíme do sedla Feejoch a pokračujeme západním směrem ke skalnatému hřebeni Feechopf, který oba vrcholy spojuje. Do sedla Alphubeljoch na úpatí jižního hřbetu Alphubelu sestoupíme zhruba 100 metrů a k vrcholu nás čekají už jen poměrně strmé ledové svahy dosahující sklonu 45°. Sestupová cesta z vrcholu Alphubelu potom vede přes ledovec Feegletscher k hotelu Längflue (2870 m), kde se můžeme ubytovat v případě, že si nehodláme nechat ujít ani jeden vrchol, ale zároveň si na výstup obou v jeden den netroufáme.

Tento článek vyšel v časopise TRAVEL LIFE. Kup si předplatné časopisu TRAVEL LIFE a žádný skvělý článek o cestování už nikdy nezmeškáš. Najdeš v něm nejžádanější destinace, tajné tipy, krásné fotky, rozhovory s našimi i zahraničními cestovateli. AŤ VÍŠ, KAM PŘÍŠTĚ.

Pyramida Weisshornu

Pravidelná pyramida Weisshornu (4505 m) je tvořena třemi ostrými hřebeny a strmými stěnami vypínajícími se na východě nad údolím Mattertal. Bývá označován za jeden z nejkrásnějších alpských vrcholů a často je srovnáván s Matterhornem, oproti kterému je o fous vyšší, ale zdaleka ne tak známý a tudíž méně lezený.

Pro výstup na pyramidu Weisshornu se nabízí tři výstupové cesty, žádná z nich však není jednoduchá. Normálku představuje východní hřeben, který pokrývá ledovec, a je označována za jednu z nejtěžších normálek na alpské čtyřtisícovky. Jihovýchodní a západní stěna je tvořena tmavou skálou s občasnými ledovými poli.

Normálku startujeme z Randy a vydáváme se k chatě Weisshornhütte (2932 m). Zdoláme příkré stoupání nejprve postupně řídnoucím lesem a pastvinami, přes suťoviště a několik strmějších skalek. Těchto zhruba 1500 výškových metrů nám nenabízí příliš mnoho výhledů na okolní kopce.

Od Weisshornhütte pokračujeme ráno severozápadním směrem k ledovci Schali, kde překonáme několik sněhových polí. Přejdeme ledovec, dostaneme se do vyhloubení a po jeho pravé straně pokračujeme nahoru až k Frühstücksplatz (3916 m). Cesta sem zabere zhruba tři hodiny a je potřeba zde být za úsvitu.

Následuje skalní lezení po stabilní a pevné skále přes mnoho věžiček, které se převážně lezou přímo, pouze první obcházíme zleva a poslední zprava. Pod vrcholem ještě překonáme krátkou skalní pasáž a už stojíme u vrcholového kříže. Odměnou máme jako na dlani od východu na západ pohoříMischabel, MonteRosu, Lyskamm, samozřejmě Matterhorn, Zinalrothorn, DentBlanche, GrandCombin a MontBlanc. Od chaty až na vrchol nám cesta zabere zhruba sedm hodin.