Jsou jisté dny, kdy by se rozumný člověk měl starému městu v Jeruzalémě raději vyhnout. Jedním z nich je i Velký pátek, křesťanský svátek připomínající ukřižování pána Ježíše.
Tisíce poutníků, s kříži různých velikostí a tvarů, se vydají na svou spirituální cestu po čtrnácti zastaveních ulicemi Jeruzaléma. Představa duchovní hloubky svátku, je však mnohem vzdálenější od reality, než by se dalo čekat.
Nejenom pokorné modlitby, ale i hlasitá kázání a požehnání se nesla chrámem
Rozzlobená poutnice se snaží přesvědčit ochranku Svatého hrobu, ta ji s ohromným, křížem nechce vpustit
Jeden kříž malý, osobní, koupený a druhý velký a pronajatý od místních obchodníků
Chaos na Golgotě
S dalšími desítkami lidí procházím Damašskou bránou a mířím k Via Dolorosa. Nezvyklý počet policistů a vojáků nepřímo naznačuje, co nás dnes čeká. Přes první zátaras není problém projít. U druhého již stojí mladá vojačka a snaží se turisty lámanou angličtinou směřovat k možnému průchodu. Cesta je užší a užší. Nervózní arabští provozovatelé stánků se suvenýry a občerstvením, vyhánějí zmatené poutníky ze svého zápraží. „Buď si u mě něco kupte a nebo jděte zase dál,“ zběsile křičí jeden z nich. Mnoho dalších pro jistotu své obchody, alespoň pro dopoledne, nechalo uzavřeno.
S foťákem v ruce se probíjím davem k další vojačce. „Tudy ne, to musíte nahoru, tam vás pustí,“ s veškerou energií se snaží obracet dav zpět k místu odkud přichází. Chaos. Jedni nahoru a druzí dolu. Setkali se uprostřed, tam kde nikdo nesmí stát a vytvořili chumel. Vojáci, policie a arabští prodavači, všichni křičí a pohánějí tohle stádo bez pastýře. To se vlní a formuje do hada, který vyráží podél hrazení s právě započatým průvodem poutníků z kříži.
Oba proudy se postupně spojují a vystupují na biblickou Golgotu. V tomto čase rozjímání jsou však následovníci Krista vyrušováni neodbytnými obchodníky, kteří se snaží využít příležitosti a prodal pár „svatých“ předmětů. Mnohým to nevadí a rádi se zastavují na kávu či čaj, při které si pořídí nějakou tu cetku ze své pouti. Had se rozpadá a lidé uklidňují. Každé zastavení však přináší opět stres o to, kdo první si šáhne a nebo políbí posvátný kámen či část zdi.
Těsně před Bazilikou Božího hrobu se odděluji a mířím do části etiopských křesťanů. Zde panuje silně náboženská atmosféra, podporovaná modlitbami z amplionu v jazyce, kterému bohužel nerozumím. Mimo slov kněze je klid. Nikdo nemluví. Snažím se nevyrušovat přítomné v rozjímání a opouštím malé nádvoří skrze ukryté modlitebny, v kterých probíhají tiché mše. Nikdo si mě nevšímá, přesto se neodvažuji fotografovat. V daném světle svící, by to bylo stejně zbytečné. Začouzené stěny, těžký pach starého zdiva či ženy zahalené ve velkých bílých šátcích přenášejí moje myšlenky o několik desetiletí možná i století zpět. Sedám si ke stěně a jen vnímám, co se kolem děje, zapomenut v historii.
Šílící dav pod křížem Krista
Z klidné svatyně se ocitám uprostřed něčeho, co by se za normální okolností dalo nazvat demonstrací. Jen jedny drobné dveře a jsem v jiném světě. Malé náměstíčko před Bazilikou Svatého hrobu vře. Tisíce poutníků se pokouší probít ke vchodu. Policie se drží v loktech a snaží se usměrňovat rozvášněný dav při vstupu do chrámu. Láska, milosrdenství a pomoc bližnímu svému jako by se najednou vytratila. Šlápnou někomu na nohu, odstrčit starou paní a nebo nenápadně praštit někoho křížem, jen aby se člověk dostal rychleji dovnitř, je pro daný moment celkem spolehlivě nahradilo.
Zoufalí muži zákona s megafony v rukou se nenásilnou cestou snaží ovládat dav. Naštěstí se jim to daří. Kdyby ne, tak si fanatická víra, mohla na svůj účet, připsat o několik ušlapaných věřících více. Les křížů se pomalu sune a jako obří tlama ho pohlcuje vstupní brána baziliky.
Před Bazilikou Svatého hrobu se tísnily stovky poutníků a jejich náboženské vášně musela krotit policie
Velké i malé kříže byly neseny cestou Via Dolorosa na znamení Ježíšova utrpení
Staří muži čekající na mši sedí opřeni o chrámové zdi a vychutnávají paprsek poledního slunce
Vnitřní prostory jsou o poznání klidnější, i když občasný křik organizátorů je stále k zaslechnutí. Postávající poutníci, tiše se modlící řádové sestry či prostí turisté se mísí pod klenbou stavby, které vznikla na místě ukřižování Ježíše Krista. Tiše si povídají, smějí se a nebo zasněně soustředí své myšlenky na vlastní promluvy s Bohem. „Všichni pryč, tak běže dál,“ ozve se tlumeným šumem jako výstřel. Od Svatého hrobu se však nikdo nehne, málokdo chce přijít o své těžce vybojované místo ve frontě. Již značně rozzlobený kněz se vrhne do davu a začne ho roztrhávat, aby se mohl dostat k malé holčičce, které omdlela.
Po chvilkovém zápolení a několika silných slovech (alespoň myslím, sice jim nerozumím, ale nedokáži si představit, jaké jiné výrazy, by mohly mít takovou razanci), ji odnese v náručí pryč. Stres, nadšení, klid, ubohost, láska či dopuštění tu jsou přímo hmatatelně cítit, stejně jako několik dalších pocitů a emocí. Opouštím matnou atmosféru chrámu, u východu stále šílí lidé. Tentokrát je to kvůli Kameni pomazání, na němž byl Ježíš uložen po své smrti na kříži. Přes hrazení k němu vztahují ruce a pokouší se ho dotknout různými předměty či látkami. Snad je ochrání.
Tichý svědek
V příjemném prostředí bazaru si nalézám malou kavárnu, usedám ke stolku a přemýšlím, čeho jsem to vlastně byl svědkem. Duševní očisty, náboženského turizmu anebo demonstrace fanatizmu. Asi od všeho trochu.
Kámen na kterém bylo dopřáno Ježíši Kristu poslední pomazání
| Křížová cesta je zpodobení utrpení Krista na poslední jeho cestě z domu Pilátova až na horu Kalvárii (Golgota) po Via Dolorosa. Nejčastěji vede pod širým nebem do kopce a má obvykle čtrnáct zastavení, jež jsou vyznačena výjevy z poslední cesty a Umučení Páně. Na kopci na nejvyšším místě se nalézá kříž nebo bazilika s Božím hrobem. Bývá často vyobrazena v kostele. Na Velký pátek (a v jiné dny příležitostně) se na křížové cestě konávají pobožnosti. |
Návštěvníci z celého světa se svými kříži netrpělivě očekávali začátek pouti na Galgotu
Jiří Kalát začal sbírat zkušenosti v několika redakcích, jako žurnalista pracoval v Havlíčkobrodském deníku. Během studií na Univerzitě Palackého ho zaujal projekt naseadresa.cz, ve kterém společně s kolegy vytvářeli zpravodajství o UP. Toulavé boty ho zavedly na Aljašku, do Guatemaly, Mexika či na Nový Zéland. V nynější době žije v Jeruzalémě v Izraeli. Cestuje po této starobylé zemi a hledá informace, které by mu hlouběji osvětlily problematiku Izraelsko-Palestinského konfliktu, místní kultury a života.
