Svatba náčelníka kmene Samburů

Ráno je čisté a jasné. S nadšením, že snad dnes se setkáme se Sambury, vykračujeme vpřed. Po několika hodinách ale zjišťujeme, že jsme zabloudili a nemůžeme najít cestu. Hledáme a hledáme, až se dostáváme na menší kopec, odkud máme dobrý výhled, ale bohužel po cestě ani památka. Zato však nedaleko na protějším svahu vidíme domorodou vesnici, takže se okamžitě vydáváme k ní.

Něco se slaví

Ještě než do vesnice vstupujeme, všímáme si nevšedního ruchu a slyšíme zpěv. Co se tam asi děje?

První si nás všimli děti a okamžitě se k nám rozběhly. Se smíchem a radostí nás přivedli k náčelníkovi, který byl oděn do svátečního hávu a hlavu měl pomalovanou červenou směsí másla a hlíny. Ihned si všímáme, že všichni jsou výrazně nastrojeni a panuje jakási sváteční atmosféra, která nám velice nahrává. Přichází další muž a společně nás zve do chýše na uvítanou.

Rádi přijímáme, usedáme na hliněnou zem a přebíráme nádobu s mírně páchnoucím nápojem, který je, jak se později ukazuje, silně alkoholický. Náčelník se nám za pomoci rukou a nohou snaží vysvětlit, že má dnes svatbu a bere si svou šestnáctou manželku. Jeho bratr se stará o hladký průběh celého rituálu.

Říká, že ženy dnes musí postavit z klacků a hlíny novou chýši pro budoucí novomanžele a připravit bohaté pohoštění. Muži zatím relaxují, posilňují se nejen alkoholem, který si sami vyrábějí, a občas zpívají kouzelné písně pro dobrý průběh svatby.

K náladě přispívá tak zvaný čad, který všichni hojně žvýkají. Tato zelená rostlina, rostoucí všude kolem, má lehce halucinogení účinky a zahání únavu, stres, špatnou náladu nebo agresivitu. Je ale silně návyková a její pravidelné žvýkání vede pomalu k totální devastaci organismu a ke smrti. Žvýkáme samozřejmě také a nemůžeme si ji vynachválit. Zelená lahůdka barví zuby a sliny, posouvaje ducha vpřed.

Obřízka samburských dívek

Další velkou příležitostí pro slávu jsou ženské obřízky prováděné těsně před svatbou. Samburové totiž věří, že pokud by se penis muže dotkl klitorisu ženy, stal by se muž impotentním. To je tedy hlavní důvod, proč jsou samburské dívky dodnes zbavovány klitorisu.

V den obřízky, čili dnes, je dívce pomazána hlava a korále červenou hlínou smíchanou s máslem. Žena, která obřízku provádí, pochází většinou z klanu Ltorobo, bývá středního věku a je velmi vážená. Neobřezanou dívku by za ženu nikdo v kmeni nechtěl.

Těsně před samotným zákrokem se dívce polije hlava mlékem. Hned poté je posazena na hovězí kůži, která je rovněž celá natřena červenou barvou. Ženská obřízka je extrémně bolestivou záležitostí, a proto dívku drží většinou čtyři ženy. Dvě za ruce a za ramena, druhé dvě jí zase drží roztažené nohy.

Tento obřad právě probíhá v jedné ze zdejších chýší. K té se samozřejmě celý den nesmí muži vůbec přiblížit.

U jiných kmenů v nedalekém Somálsku se dokonce provádí tak zvané rituální zašívání žen. Takto zašitou ženu musí poté muž nožem rozříznout a nebližších několik dní s ní souložit pokud možno co nejčastěji, aby rána opět nesrostla!

Přátelství po dvou miskách

Zanedlouho po dopití druhé mísy nepříliš lahodného moku se mi začíná točit hlava a rozvazovat jazyk. S náčelníkem si začínáme velice dobře rozumět. Pomalu vyndávám fotoaparát a objektivy, což náčelníka velmi upoutalo a hned se po nich natahoval. Můj Cannon si bez otázek zavěsil na krk a hned se pyšnil svou novou netradiční ozdobou. Mně na oplátku pověsil na krk svůj amulet a na hlavu dal čelenku s péry, která symbolizují sílu.

Notně posilněni účinky nápoje se s náčelníkem snažíme vypotácet se z chýše zavěšeni jeden do druhého. Pohled, který se tak naskytl vesničanům, stál určitě za to, protože všichni vybuchli v šílený smích a povyk. Z malého vstupního otvoru hliněné chýše se vypotácel náčelník s parádním ozdobným foťákem na krku, zavěšen do bílého muže, zdobeného samburským amuletem a péry na hlavě.

Svatební zpěvy

V obětí míříme pod nedaleký strom a následující hodiny odtud sledujeme, jak ženy staví dřevěnou konstrukci pro chýši a krásně si u toho zpívají. Nevěsta je kus dál, schována v jiné chýši, kam ji chodí podporovat matka a sestry, které po chvilkách v průvodu obcházejí chýši a zpívají svatební melodie. Podívaná je to fascinující.

Odpoledne i muži začínají zpívat. Z jejich úst se linou divné písně, které tu sborově, tu sólově rozeznívají naše okolí. Přidává se náčelník. Rovná se do přísné polohy a začíná zpěvně recitovat. Na konci každé sloky se připojí všichni muži a sborově náčelníka opakují. Píseň je tak silná, že nám běhá mráz po zádech.

Jednu z písní nahrávám do svého telefonu a vzápětí ji Samburům přehrávám. Ti ostražitě poslouchají a opět na konci každé náčelníkovy sloky sborově zpívají, i když k nim náčelník mluví z nahrávky. Jak silná to píseň.

Nejstarší žena stíná starou kozu za asistence několika mladších kolegyň. Ty vzápětí rozdělávají velký oheň a koza se již porcuje a začíná připravovat v lahodný sváteční pokrm. My ale sedíme pod stromem a jak náčelník říká, musíme počkat, až ženy vše připraví, i kdyby to mělo trvat týden.

Zábava kolem ohně

Maso již voní, oblohu pokryly hvězdy a plameny ohňů decentně nasvěcují okolí. Už je to tady. Náčelník dává pokyn a všichni obyvatelé této vesnice i hosté zasedají kolem největšího ohně. Začíná se tleskat a tancovat.

Nejprve se podává obrovská porce zeleného čadu, stíhaná litry samburského alkoholického nápoje. Nálada se ihned uvolnila. Domorodci se rádi odevzdávají opojnému pocitu oslavy a pijí a žvýkají, jak jen můžou. Podává se hlavní pokrm, jenž rozděluje nejstarší žena. Všichni hodujeme a bavíme se, nic na tom, že my nerozumíme jejich řeči.

V pozdní noci, kdy už někteří zúčastnění nemohu dále a na stejném místě, kde hodovali a pili, ulehli k dlouhému a nikým nerušeného spánku, se o slovo hlásí náčelníkův bratr, který předvádí bojový tanec přivolávající duchy předků a zahánějící zlo, které by snad novomanželům nechtělo přát. Rituální skoky kolem ohně mohutně podporované zpěvem a tleskáním domorodců vytváří hrozivé zvuky, jenž se linou údolím a tichou noční džunglí.

Obřad pokračuje

Všichni jsme již velice zmoženi únavou a opojnými podporami, neustále dodávanými, aby nikde nechybělo. Vnímám už velice nejasně a nedokážu rozlišit mezi realitou a snem, který se vkrádá do noci. Připadám si jako jeden z kmene. Tuto noc jsem bojovníkem Samburu.

Ani nevím, jestli náčelník skutečně odchází do nové chýše s nevěstou, která slavnostně nazdobena právě přišla z té své, nebo jestli se mi to jen zdá.. Sen definitivně pohltil skutečnost, dohořívající oheň a spící domorodci kolem něj tak ukončili obřad, který však stále pokračuje v nedaleké chýši, ale tam už pouze mezi novomanželi.

(text byl zkrácen)

Ondřej Havelka a Michaela Lorencová putovali Afrikou pěšky a stopem po dva roky a navštívili 27 afrických zemí. Ty nejzajímavější zážitky shrnuli v knize Nahá Afrika. Text doprovází 128 stran barevných fotografií divokých domorodců z celého kontinentu.

Více na www.nahaafrika.cz