(* kolem 956 Libice nad Cidlinou, † 23. 4. (19. 2.) 997 Prusy) – český duchovní a světec, pražský biskup
„Nakonec všichni odpočívali, když tu se přihnali rozzuření pohané, vyřítili se na ně prudkým útokem a všechny spoutali. Svatý Vojtěch, stoje proti Gaudenciovi a druhému svázanému bratru, řekl: ‚Bratři, nebuďte smutní. Víte, že tak trpíme pro jméno Páně…‘ z běsnícího davu vyrazil ohnivý Sikko, ze všech sil hodil ohromné kopí a bodl ho přímo do srdce…“Těmito slovy popsal legendista Jan Canaparius smrt Vojtěcha, druhého pražského biskupa a jednoho z prvních českých cestovatelů.
Vojtěch pražským biskupem
Vojtěch se narodil jako druhý syn Slavníka, pána na Libici, a Střezislavy, některými badateli považované za Přemyslovnu, snad dceru Boleslava I. Ukrutného. V mládí Vojtěch těžce onemocněl a rodiče v modlitbách ho za jeho uzdravení zaslíbili duchovnímu stavu.
V roce 972 byl proto poslán do škol do Magdeburku, kde na jeho výchovu osobně dohlížel biskup Adalbert. V Magdeburku Vojtěch setrval 9 let; krátce po jeho návratu do Čech zemřel první pražský biskup Dětmar a Vojtěch byl na Levém Hradci zvolen jeho nástupcem (19. 2. 982). Musel proto příštího roku vykonat cestu z Prahy do Verony v severní Itálii, kde tehdy pobýval císař Ota II. i mohučský arcibiskup. Tam byl také Vojtěch vysvěcen.
Rozpory mezi knížetem Boleslavem II. (vládl 972–999) a biskupem a Slavníkovcem Vojtěchem, týkající se zejména postavení církve ve vytvářejícím se českém státě, se vyhrotily po smrti Střezislavy (987), kdy se biskup rozhodl vzdát úřadu. Koncem roku 988 opustil Čechy, aby svou rezignaci vložil do rukou papeže Jana XV., od něhož si vyžádal i svolení ke vstupu do kláštera v Monte Cassinu.
Ten ještě roku 989 opustil a přešel do římského kláštera sv. Bonifáce a Alexia na Aventinu. V té době se zabýval i myšlenkou vydat se na pouť do Svaté země, ale od tohoto záměru odstoupil. V klášteře, ovlivněném myšlenkami reformního clunyjského hnutí benediktinů, Vojtěch setrval asi tři roky.
Naposledy v Čechách
Na podzim roku 992 opustil Vojtěch Řím, aby se vrátil do Čech, protože zemřel jeho zástupce, míšeňský biskup Volkold. Spolu s Vojtěchem přišla do Čech i skupina mnichů, s jejichž pomocí založil benediktinský klášter v Břevnově (založen 14. 1. 993). Ani tentokrát se ale biskup a kníže neshodli, a tak roku 994 Vojtěch Čechy znovu opustil, a to definitivně. Vrátil se do aventinského kláštera, když po cestě, Uhrách biřmoval pozdějšího krále Štěpána.
Když byli na podzim roku 995 na Libici povražděni biskupovi bratři, uzavřela se tím pro Vojtěcha navždy cesta do Čech. Rozhodl se tedy pro úděl misionáře. Na podzim 996 navštívil Mohuč a pak poutní místa ve Francii (St. Maur, Tours), přes Porýní a Magdeburk pak pokračoval do Polska. Tam byl počátkem roku 997 vřele přivítán knížetem Boleslavem Chrabrým.
Mučednická smrt
Ani ve Hnězdně se Vojtěch dlouho nezdržel a asi v březnu se, v doprovodu klerika Benedikta a nevlastního bratra Radima-Gaudencia, vydal přes Pomořany do Gdaňska. Z Gdaňska se pak lodí (jako první známý Čech, který se plavil po moři) dostal do Prus, kde 19. 2. (23. 4.) 997 poblíž Cholinu (u Kaliningradu – Královce) podstoupil sv.Vojtěch svou mučednickou smrt. Jeho tělo Boleslav Chrabrý vykoupil a nechal uložit napřed v klášteře v Třemešíně, pak v kostele Panny Marie v Hnězdně. Odtud světcovy ostatky roku 1039 převezl český kníže Břetislav I. do pražské Svatovítské katedrály.
• Holínka R.: Svatý Vojtěch, Brno 1947; Slavníkovci ve středověkém písemnictví. K vydání připravili R. Nový, J. Sláma a J. Zachová. Praha 1987; Vlček E.: Osudy českých patronů, Praha 1995
Encyklopedii českých cestovatelů vydalo nakladatelství Libri
