Surfařský ráj na Kanárských ostrovech. To je Fuerteventura!

Z tohoto pohledu se ale Fuerteventura trochu vymyká. Jak už název napovídá, ze španělštiny volně přeloženo jako Větrný ostrov, není zrovna tato destinace ideálním místem pro trávení rodinné dovolené na pláži, prohánění golfových míčků po zelených fairwayích a greenech, a to díky stále vanoucím atlantským větrům.

Nenapomáhá tomu ani její písčito-sopečný povrch, který pokrývá prakticky celý reliéf ostrova, tudíž si turista nevychutná ani vnitrozemská panoramata s rozmanitými výhledy nebo chvíle odpočinku pod stíny poskytujícími palmami. V čem tedy tkví kouzlo tohoto ostrova? Je to jeho pobřeží. Západní část je prakticky celá tvořena skalními útesy občas přerušenými písčitými plážemi.

Naopak východní pobřeží je díky navátému písku z africké Sahary prakticky celé písčité s pozvolným vstupem do moře. Fuerteventura je totiž vzdálena pouhých 100 km od afrického kontinentu, jemuž „vděčí“ za podmínky, které na ostrově panují. Je sice pravda, že si východní písčité pobřeží s vanoucím větrem opravdu oblíbili již zmiňovaní němečtí senioři (nepanují tu dusné tropické podmínky), ale ze stejného důvodu se stalo i rájem surfařů. A to zejména těch, kteří propadli windsurfingu a v posledních letech také kitesurfingu. Naopak západní pobřeží s větry ženoucími vlny směrem k ostrovu je ideálním místem k provozování klasického surfingu na vlnách Atlantiku, což byl také cíl mé cesty s partou kamarádů, abychom okusili kouzlo tohoto havajského sportu.

Kam za surfem

Vyznavači těchto vodních sportů se sem sjíždějí prakticky z celé kontinentální Evropy. Nebo tedy spíše slétají, ale není nic výjimečného potkat zde zaparkované karavany se surfy na střeše s poznávacími značkami rozličných evropských států, neboť se sem dá dostat i trajektem. Je to sice dlouhá a nákladná cesta, ale pokud cestuje celá rodina nebo parta kamarádů s veškerým windsurfingovým nebo kitesurfingovým vybavením, určitě je to také jedna z možností.

Valná většina návštěvníků tohoto ostrova však využívá místního letiště v hlavním městě Puerto del Rosario, kam jsou buď dopravováni leteckými společnostmi z domovských států, což byl náš případ při cestě na FUE (jinak už Fuerteventuře neříkáme), nebo místními aeroliniemi ze sousedního ostrova Grand Canaria, který je přeci jen pro jeho ideálnější turistické podmínky hojněji navštěvovaný, proto je to také konečná destinace většiny velkých leteckých společností. Tohoto přeletu menším vrtulovým letadlem jsme využili při zpáteční cestě, odkud si také nesu celoživotní památku v podobě malého důlku na hlavě, neboť tam je ještě méně místa pod otevřenými dvířky prostoru pro příruční zavazadla než v klasických letadlech. Z letiště se pak surfaři rozjedou do letovisek, které jsou pro daný druh surfingu nejvhodnější.

K dopravě po ostrově je nejvhodnější si přímo na letišti půjčit auto. Prakticky ve všech půjčovnách surfařského vybavení je možno si pak za poplatek vypůjčit speciální držáky surfů na střechu, takže není potřeba si pořizovat velkoprostorová auta, do kterých se veškeré vybavení vejde. Čtvrtina naší party byli více či méně zkušení kitesurfaři, kteří si vezli své vybavení s sebou, takže Ti si větší MPV či SUV půjčit museli. Ale většina z nás se jela poprvé seznámit s klasickým surfem, tudíž jsme se namačkali do malých Opelů a vyrazili za dobrodružstvím. Všechna surfařská střediska jsou nabitá půjčovnami potřebného vybavení včetně neoprénů, protože třeba i vyhřáté podzimní vody Atlantiku jsou stále studené a při čekání na vlnu určitě přijdou vhod.

Stejně jako půjčoven je na ostrově i škol všech druhů surfingu. Ostrov se stal domácím prostředím i pro české návštěvníky, takže zde naleznou jak české školy a půjčovny, tak i naturalizované české poskytovatele ubytování, čehož jsme využili v maximální možné míře. Fuerteventura má tu výhodu, že je vhodná jak pro začátečníky, tak i pro profesionály, kteří zde každý rok v místních vlnách měří své síly při světových pohárech. Pozvolně klesající východní atlantské pláže jsou vhodné převážně pro vyznavače windsurfing a kitesurfingu, zaplavované laguny pak i pro naprosté začátečníky, protože prakticky všude dosáhnou na dno a nestojí je to tedy tolik sil dostat se zpět na prkno. Západní pobřeží i s několikametrovými vlnami je ideální pro vyznavače klasického surfu a pro náročné kitesurfery, kteří své draky dokonale ovládají a dokáží se vyhnout občasným útesům vyčuhujícím zpod oceánské hladiny.

A jaká že jsou ideální místa, neboli „spoty“, pro ten či onen druh surfování?

Ideální podmínky pro windsurfing se nacházejí na jihovýchodním pobřeží ostrova mezi středisky Costa Calma a Morro Jable, především pak známá několikakilometrová pláž s lagunami Playa de Sotavento. Ta je též vhodná pro začátečníky a mírně pokročilé kitesurfery. Ti zdatnější využívají větrnější a většími vlnami sužované západní pobřeží, zejména pláž přiléhající k městečku La Pared. Ta je díky svým vlnám a rozmanitému reliéfu pobřeží vyhledávaným spotem pro vyznavače klasického surfu, užijí si zde jak zkušení brázdiči vln, tak i naprostý začátečníci v rukou instruktorů.

La Pared se tak stal na několik dní i naší základnou pro výuku surfingu na příbojových vlnách, později Ti zdatnější z nás se zde pokoušeli sjíždět větší pohybující se vodní masy. Nezapomenutelným zážitkem je pak surfování se západem slunce. Tím jsou ale odměňováni surfaři prakticky po celém západním pobřeží.

Přesuneme-li se na sever ostrova, jedním z nejznámějších surfařských spotů je zde El Cotillo, které jsme si také vyzkoušeli a kde je možné si vychutnat západ slunce z místního surfařského baru. Sever ostrova je znám svým surfařským střediskem Corralejo, kam míří především Ti, kteří dokonale ovládají plachty a draky svých windsurfů a kitesurfů a plně tak prověřují své limity na rozbouřených zvlněných vodách. Nám Corralejo poskytlo na tři poslední dny ubytování a především pak možnost seznámit se s pravým nočním surfařským životem.

Kam po surfu

Po náročných dnech strávených ve vlnách Atlantiku se „prknaři“ vrhají do noční zábavy v místních surfařských barech, které jsou vyhlášeny svou přátelskou atmosférou a kde je možno se setkat a navázat kontakty s vyznavači tohoto úžasného sportu z celého světa. A to třeba nad nápoji z oblíbeného kanárského rumu Arehucas, který jsem si velmi oblíbil a využívám každé příležitosti, když na Kanáry někdo letí, aby mi pár lahví přivezl. Na dvanáct dnů se stal nedílnou součástí naší party. Z části i díky němu jsem si z FUE přivezl tři zlomená žebra, ale raději říkám, že do mě na surfu narazil obrovský žralok. Zní to přeci jen lépe, než že jsme s kamarádem uklouzli u bazénu a toto zranění mi způsobilo jeho koleno…

Zajímavým gurmánským zážitkem, kromě různých druhů ryb z oceánských vod připravovaných na všelijaké způsoby, je místní specialita Papas arrugadas, což jsou pozvolna vařené malé brambory ve slupce v silně slané vodě (která se vyvaří tak, že na bramborách zůstane solná krusta) podávané se třemi druhy omáček mojo. Dávali jsme si je při každé příležitosti, protože díky omáčkám chutnali v každé oblasti trochu jinak, ale vždy naprosto skvěle.

Kam bez surfu

Jak bylo řečeno v úvodu, Fuerteventura kromě surfingu příliš možností k poznávání neskýtá, ale pár míst jistě za zmínku stojí. Nebudete-li chtít opustit moře, je možné se vydat na plavbu katamaránem, delfíny potkáte snad pokaždé, ti šťastnější mohou zahlédnout i velryby. Pakliže surfaře věčný vítr nebo vysoké vlny unaví, je možné na ostrově realizovat několik výletů za místními krásami a raritami.

Cestou na jih do národního přírodního parku Jandía a přes rybářskou vesničku a místní přístav Morro Jable je možno se dostat až na nejjižnější cíp ostrova s dominantou majáku Faro de Punta Jandía. Cestou zpět na sever na úrovni Morro Jable, ale na západním pobřeží se nachází vesnička Coffete s vyhlášenou písečnou pláží, která je pro silné spodní oceánské proudy velmi nebezpečná a došlo zde i k několika utonutím. Já přišel naštěstí jen o plavecké brýle.

Tato oblast je též známá místním druhem koz, která si svá obří vemena skoro dřou o zem a z jejichž mléka se vyrábí různé druhy lahodných sýrů. Nad Coffete leží ve svahu vila, která v zimních měsících poskytovala útočiště Adolfu Hitlerovi (možná právě kvůli ní sem jezdí němečtí senioři).

Přibližně uprostřed ostrova leží bývalé hlavní město Betancuria s dochovanými historickými budovami. Pod severním turistickým centrem ostrova, městem Corralejo, se nachází stejnojmenný přírodní park, který je zajímavý svými písečnými dunami, jež stále připomínají, že Sahara je vzdálena pouhých 100 kilometrů přes vody Atlantiku. A aby si surfeři příliš neodpočinuli, tak je možno tyto duny, stejně tak jako u města Costa Calma, sjíždět na „sandboardu“, tzn. na malém písečném prkně připomínající zmenšený snowboard. Upřímně, moc to tedy nejelo, rychleji bych tu dunu sválel sudy.

Fuerteventura se tedy v malých doušcích dá užít i jinými způsoby, ale stále bude především rájem vyznavačů surfování všeho druhu. Pro mě osobně byla FUE zážitkem a přinesla mi do života další aktivitu, které se chci věnovat a rozvíjet ji. Možná ji v příštích letech opět navštívím, aby mě naučila i surfy poháněné větrem.

Název ostrova Fuerteventura prý vznikl spojením hispánských slov forte a viente, což znamená silný vítr a má to i svou logiku. Vítr tady vane opravdu dost silně, ale nikoli nepříjemně. Neutralizuje ho vysoká intenzita slunečních paprsků, které zde „vládnou“ více než tři sta dní v roce! Fuerteventura je úplně jiná než ostatní Kanárské ostrovy – i proto, že je suverénně nejopuštěnější. Veškerou civilizaci najdeme na východním pobřeží země, na dohled vzdáleném od Afriky.