Jsme v srdci Turecka ve městečku Sultanhan, kde obdivujeme největší ze zachovalých karavanserajů v Turecku. Obcházím ještě zvenčí karavanseraje kvůli celkovému snímku, když mě anglicky zdraví usměvavý Turek a zve mě do jakési dílny plné koberců.
Zjevně to není další dotěrný prodavač koberců snažící se upoutat pozornost bohatých cizinců, jaký na mě pokřikoval před chvílí. Ocitám se v opravně koberců, které sem přiletěly z Ruska, Kazachstánu, USA, Itálie nebo Německa (samořejmě letadlem).
Bezpečně po hedvábné stezce
V centru městečka Sultanhan, které leží uprostřed anatolské stepi poblíž provinčního města Aksaray, stojí perfektně zrekonstruovaný karavanseraj. Vchází se do něj branou s nádhernou ornamentální výzdobou. Přední polovinu zaujímá nádvoří s malou mešitou uprostřed, zadní polovina je krytá. Přední část se využívala hlavně v létě, zadní naopak v zimě.
Karavanseraj vybudoval Alaattin Keykubat v roce 1229 v období Seldžucké turecké říše jako součást celé šňůry karavanserajů Hedvábné stezky. Bývaly od sebe vzdálené den pochodu, to znamená přibližně 20 km. Zde ve střední Anatolii se výborně dochovaly, takže je různém stádiu rozpadu nacházíme od Konye po Sivas. Karavany v nich rády platily za nocleh, protože poskytovaly bezpečné útočiště před obávanými loupežníky. Vzhledem k ceně přepravovaného zboží nebo tržbě se nevyplatilo riskovat.
Proč se opravují koberce
V ulici podél karavanseraje se nachází zmíněná opravna koberců. Vracím se pro Alenu a přijímáme pozvání k prohlídce dílny. Podél stěn leží několik srolovaných koberců, ve velkých hrncích na plynových vařičích se barví ovčí vlna a na zdech kolem visí vlna už obarvená. Na zemi sedí šest chlapů, kteří buď z koberců párají jednotlivé poškozené oblasti, nebo už opravují vzor s využitím nových vláken, nebo koberce „přežehlují“. Majitel dílny se představuje jako Hüseyin Demirhan a hned objednává čaj pouličním „čajovým“ telefonem. Usedáme na koberce a po tradičních frázích se začínáme Hüseyina vyptávat.
Kde jsi se naučil anglicky? Moc Turků anglicky nemluví.
„Chodím už pět let na kurzy, protože angličtina je důležitá pro náš obchod. Většina zákazníků jsou cizinci.“
Máš nějakou speciální školu na koberce?
„Ne, všechno jsem se naučil přímo v jedné dílně v Istanbulu.“
Jak jsi se dostal sem do Sultanhan, většina lidí se přece stěhuje za lepší prací naopak do Istanbulu?
„V Istanbulu vede druhou část firmy můj bratr, přebírá tam zakázky. Koberce pak ale opravujeme tady, protože v okolí máme tu nejlepší ovčí vlnu a je tu mnohem levnější pracovní síla,“ ukazuje na chlapy.
Jak dlouho už s koberci pracuješ?
„Víš, do školy jsem chodil jenom pět let, protože mi zemřel otec, když mi bylo šest. Tak jsem musel co nejdřív začít vydělávat. Takže od 11 let, teď je mi 33.“
Máš tady rodinu?
„Ano, mám manželku a dvě dcery – 2 a 3 roky. Ale ještě mám taky v Aksaray milenku,“ chlubí se polohlasem.
Proč si lidé nekoupí nový koberec, když je starý poškozený?
„Některé koberce jsou velmi cenné. Třeba tenhle íránský je sto let starý a jeho cena je asi 15 000 dolarů.“
Co je nejčastější příčinou poškození?
„Většinou mají vybledlé barvy, často jsou části sežrané od larev hmyzu, ale některé jsou třeba dříve nekvalitně opravené.“
Na stěně visí křiklavě růžová vlna. Co je tohle za barvu? Ta se taky vyskytuje v kobercích?
„Ale jo, v jednom kazašském. Chtěli jsme všechny růžové uzly nahradit jinou barvou, ale zákazník trval na jejím zachování. Jenže trefit ten odstín byla pro nás pěkná fuška. A třeba tuhle tmavě zelenou se mi pořád nedaří udělat.“
Dopijíme čaj, srdečně se loučíme a vyrážíme k jezeru Tuz. Přemýšlím, že bych si taky pro rozptýlení pořídil milenku?
Kdybyste potřebovali opravit starý peršan, zde je adresa firmy:
Demirhan Halicilik
Sultanhani Kas. Güney Sokak
Kervansaray yani
Sultanhani / Aksaray
tel.: 0382/2422662
Karavanseraj
Vstupné: 2 TL (žádné slevy)
Otvírací doba: 7:00 – 19:00 denně
Více postřehů z Turecka, první zemi expedice Hedvábná stezka 2006 Aleny a Lukáše Synkových, přineseme v dalších reportážích.
Text a foto: Lukáš Synek
