Strašák iráckých silnic

Třebaže termín IED¹ (Improvised Explosive Device, neboli „improvizovaná explozivní nálož“), v češtině též známý jako „nástražné výbušné systémy“, byl již dříve znám vojenským expertům a úzkému okruhu zasvěcenců, až válka v Afghánistánu (od r. 2001) a hlavně  v Iráku (od r. 2003) uvedla termín v širokou známost. Třebaže probíhající válka v Afghánistánu započala o rok a půl dříve než konflikt v Iráku, byl to právě Irák, který stál v popředí používání této taktiky a irácká inspirace, která prodchla ducha afghánského povstání. Dnes již proto západní média široce referují o IED, případně dosti nepřesně o tzv. „roadside bombs“ (nálože, nastražené u cest) jako synonymu pro IED, aniž by bylo třeba bližších vysvětlení. Familiárně se těmto smrtonosným náložím přezdívá v zainteresovaných kruzích též „ajdýčka“, a takto jsme o nich hovořili kupříkladu v Bagdádu. Jako IED se někdy odborně označují i sebevražední útočníci, ale to je zase jiná kapitola…

IED byly úspěšně a systematicky používány v celé řadě válečných konfliktů a guerillových bojů – počínaje odbojovými skupinami v druhé světové válce (útoky na kolony, železnice aj.) až např. libanonskou guerillou proti Izraeli v 80. a v 90. letech či čečenskými povstalci proti ruské armádě (od r. 1994) konče. Taktiku útoků pomocí IED využívali rozsáhle též afghánští povstalci proti sovětské Rudé armádě v 80. letech a od r. 2008 tam útoky pomocí IED, tentokrát proti koaličním silám, velmi prudce stouply. Zcela bezprecedentního a klíčového postavení však dosáhla IED taktika v Iráku – dnes se již dokonce někdy hovoří o tzv. „irácké taktice“ (the Iraqi tactic). Mezi oběma bojišti je patrná celková inspirace, přičemž „učitelem“ je zde paradoxně irácké povstání, a masivní používání IED v řadách iráckého povstání zřejmě mělo na taktiku afghánských povstalců pronikavý vliv.

Rozsáhlé používání IED se stalo typickým zvláště pro sunnitské povstalce v oblasti provincií Anbár, Dijála a Saláh ad-Dín a též v „sunnitském trojúhelníku smrti“ ², avšak také šíitské skupiny taktiku využívaly – pravděpodobně zvláště Mahdi Army a Badr Corps ve východním Bagdádu a v jižních částech země. V letech 2003-2008 byly povstalecké IED největší příčinou úmrtí a těžkých zranění příslušníků koaličních sil, především vojáků USA. V průběhu těchto let byly dokonce několikrát zaznamenány sofistikované útoky prostřednictvím IED, které byly ve velkém množství nastraženy v domech, úmyslně připravených povstalci k totální demolici – např. jedna předem připravená povstalecká léčka v lednu 2008 zabila šest amerických vojáků během pátracích operací v provincii Dijála, při nichž byl vyhozen do povětří dům, do něhož Američané vstoupili. Jedná se v tomto případě o tzv. HBIED, tedy „Home-borne IED“. Podle lišících se údajů stály IED za smrtí 40% až 65% amerických vojáků v Iráku ve zmiňovaném období 2003-2008. Z hlediska ztrát, způsobených okupačním silám, je tedy taktika útoků pomocí IED nejefektivnější metodou iráckých povstalců. Často však při explozích IED umírají i obyčejní civilisté, neboť v některých oblastech Iráku jsou cesty tímto „nešvarem“ nadále zamořeny.

Vlivem útlumu iráckého povstání od r. 2007 lze zaznamenat i prudký pokles výskytu IED (vybuchlých i nalezených a následně zneškodněných) – v březnu 2007 bylo v Iráku zaznamenáno cca 2600 IED, v srpnu 2008 to bylo „pouhých“ 555 IED! V srpnu 2006 zabily IED v Iráku 47 koaličních vojáků, v srpnu 2008 to bylo 7 koaličních obětí. Na druhou stranu prudce stoupl výskyt a tím pádem i smrtící účinek IED, používaných v Afghánistánu proti koaličním silám, kde od roku 2007 drasticky stoupl počet koaličních obětí způsobených stále četnějšími a sofistikovanějšími IED – z Iráku se dokonce začala přesunovat nejúčinnější vojenská vozidla pro ochranu osádek (označovaná zkratkou MRAP) na afghánské bojiště.

Přestože IED můžeme považovat za čistě vojenský (případně někdy za teroristický) prostředek vedení boje, a obtížně tedy můžeme vyvodit z jejich používání v Iráku širší nevojenské implikace, v iráckém povstání hrála taktika používání IED, mimo jiné, roli katalyzátoru ve sporech USA a Íránu. Je známo, že USA již léta vytrvale poukazují na íránskou materiální, finanční a ideovou podporu radikálních palestinských skupin, libanonského Hizballáhu a obecně na íránskou podporu terorismu ve světě   – íránský režim pak kontruje osočováním USA z agresivních velmocenských záměrů a z podpory Izraele, přičemž obviňuje Izrael například z vraždění nevinných palestinských civilistů, z okupace Jeruzaléma, z útoků proti islámu a kritizuje též izraelský nukleární potenciál, jehož se, jak implicitně naznačuje, obává. Problematické vztahy mezi USA a íránskou teokracií, neuspokojivé a nepřátelské již od r. 1979, tak našly v otázce Iráku další rozvor. Američtí civilní i vojenští představitelé v Iráku se v letech 2003-2008 mnohokrát nechali slyšet, že íránský režim dodává šíitským povstalcům prostřednictvím svých agentů velmi sofistikované IED, které stojí za úmrtím mnoha amerických vojáků. Tyto pravděpodobně íránské IED, známe pod zkratkou EFP³, zůstávají dosud nejsilnějšími a nejúčinnějšími nástražnými výbušnými systémy, které byly vůbec v Iráku použity proti koaličním jednotkám – začátek jejich používání bývá datován do r. 2006.

K inovacím iráckého povstání patří jakési „chemické IED“, neboť zvláště v první polovině roku 2007 byly zaznamenány četné útoky pomocí cisteren s chlórem, a to zvláště v oblasti Bagdádu, Ramádí a Fallúdži. Oběti, způsobené těmito útoky, bylo lze téměř vždy přičíst na vrub samotným explozím, spíše než účinkům chlóru, přesto měly záběry poleptaných dětí zastrašující psychologický účinek na civilní populaci, o který zřejmě šlo sunnitským radikálům především. Obdobné útoky byly přičítány al-Qáidě v Iráku a postupně vymizely do léta 2007 z taktického repertoáru povstalců. Paradoxním důsledkem těchto útoků byla irácká vládní omezení na produkty na bázi chlóru, což přispělo ke zhoršení epidemie cholery v Iráku v létě a na podzim 2007, kdy chyběl chlór na desinfekci vodních zdrojů. Část chlórových útoků byla spáchána s využitím sebevražedných útočníků, řídících cisterny, část explozí byla iniciována dálkově.

Nejširší nabídku průvodců a map Iráku (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

K zajímavým cílům mnoha tzv. SVBIED (Suicide-Vehicle Borne IED, neboli vozy se sebevražednými útočníky) či VBIED patřila kritická dopravní infrastruktura. V průběhu iráckého povstání byly zaznamenány mnohé útoky na strategicky důležité nadjezdy, mosty, silniční úseky aj. Při podobných útocích bývalo používáno obrovské množství trhavin, jako příklad může sloužit útok na velký most poblíž Ramádí v říjnu 2009, kdy bylo v nákladním vozidle odpáleno asi 5 tun trhavin. Ve stejný den byl zničen menší most u Fallúdži. Zajímavost obou operací podtrhuje fakt, že útočníkům se podařilo své nálože propašovat přes check-pointy, které mají hlídat mimo jiné tyto důležité dopravní body.

Na závěr je tedy nutné poznamenat, že sama existence a používání IED v dnešním Iráku výrazně hovoří proti cestování do této země! IED jsou dnes nadále velmi značně používány v Bagdádu, v Mósulu a též v oblasti Kirkúku. Nezávislí cestovatelé, kteří by se rozhodli navštívit poměrně klidný sever Iráku (provincie Erbil a Sulajmáníja) a rozhodli se cestovat mezi městy Erbil a Sulajmáníja, by rozhodně neměli cestovat přes již zmíněný Kirkúk, který patří k největším ohniskům současného násilí. Místo toho je možné mezi oběma správními středisky dvou kurdských provincií cestovat tzv. „horskou variantou“ přes městečko Koy Sinjaq a přehradu Dukán.

1) Odborná  anglická terminologie dále nejběžněji dělí IED na VBIED (Vehicle-borne IED), tedy nálože, nastražené ve vozidlech, a na PBIED (Person-borne IED), které jsou odpáleny na těle útočníka. Nosičem IED může být však např. i zvíře (Animal-borne IED) či plavidlo (Boat-borne IED). Používané zkratky též mohou rozlišovat IED podle způsobů jejich odpálení – např. na VOIED (Victim-operated IED), RCIED (Radio-controlled IED) nebo CWIED (Command Wire IED). Materiálem k výrobě IED může být obrovská škála látek, munice a předmětů – např. různé typy min, dělostřelecká munice, časovače z automatických praček, hnojiva atd.

2) Oblast jižně od Bagdádu, zahrnující města jako Júsufíja, Latífíja či Mahmúdíja. Region proslul výraznými povstaleckými aktivitami a též válečným zločinem americké armády. V březnu 2006 byla v Mahmúdíji znásilněna a zavražděna 14-letá Iráčanka, jejíž rodina byla americkými vojáky postřílena. Odveta iráckých povstalců následovala v červnu téhož roku, kdy byli v oblasti uneseni a umučeni dva vojáci ze stejné jednotky jako pachatelé válečného zločinu.

3) Jedná se o tzv. Explosively Formed Projectiles (EFP), což jsou například účinné nálože s tzv. „měděným tloukem“, který dokáže díky svému tvaru a vlastnostem po explozi efektivně proniknout i velmi silným pancéřováním. Za vysvětlení jejich fungování a za obecné zajímavé postřehy k „ajdýčkům“ jsem vděčný některým příslušníkům Útvaru rychlého nasazení PČR (Policie ČR), kteří nemohou být jmenováni.