Stopem po Novém Zélandu

Přesuny autobusy (vlaky tam téměř žádné nejezdí) různých společností jsou nejenom drahé, ale taky dost nepružné a skoro vše je potřeba dopředu blokovat, což je naprosto nemožné pro někoho, kdo se chce kochat přírodou a netrávit čas v civilizaci. Předem jsem se proto rozhodl, že zkusím autostop a když to opravdu nepůjde, budu využívat různé autobusové spoje.

Za chvíli už jsem se vezl s prvními pravými Kiwíky směr Coromandel – pokecal, dostal pivo a když zjistili, kam mám namířeno, zavezli mě nejen tam, ale ještě asi dalších 30 km daleko do údolí až k prvnímu kempu DOC (něco jako ministerstvo životního prostředí a turistického ruchu ). Já byl navečer po pár hodinách na Zélandu přesně tam, kde jsem chtěl být  – v přírodě a bez zbytečné ztráty času v Aucklandu spojeného s řešením předplacené služby autobusové dopravy a následného ubytování. Takže bylo rozhodnuto – autostop. Musím říct, že jsem bez problémů objel autostopem oba ostrovy a nastopoval přes 9500km. Zéland je jednou z mála zemí, kde se dá hodně bezpečně cestovat autostopem  (pokud nejste atraktivní mladá slečna s velkou dávkou smůly). S možností celou cestu se kochat místo řízení, bavit se s lidmi z celého světa (nejméně polovina lidí, co mě vzala byli turisté v půjčených autech) jsem shledal autostop jako nejpraktičtejší způsob dopravy nehledě na rychlost. Pro poctivého backpackera, ale v přírodě v kempu ve stanu a na tracku, je auto hodně svazující a vracení se pro něj je spíš za trest než výhoda.

Kempy DOC ( department of conservation) jsou naopak přímo v parcích , převážně na pěkných místech v přírodě a kromě vyjímek nabízejí jen suchý záchod a pitnou vodu, někdy jen v podobě jezera či tekoucí vody, ale vždy s varováním na převaření nebo jinou úpravu vody. Jsou o dost levnější (kolem 6-9 nzd) a platba se většinou provádí formou vyplnění formuláře a vhození spolu s obnosem do kovového stojanu, takže tady je prostor k šetření. Místo na stan si ale lze najít dost často i mimo kemp, i když to není taková legrace kvůli pozemkům oploceným i na místech, kde by to člověk nečekal (cape farewell) a členitostí terénu (v pralese je prakticky nemožné najít použitelný plac na stan). Použitelných mapek okolí a někdy i treků je na vetšině míst zadarmo dostatek.

Z míst které určitě stojí za to navštívit

Na titulce vidíte magickou oblast kolem jezera Wanaka. Slouží také jako vstupní brána do Mt.Aspiring národního parku, který určitě stojí alespoň za dva dny pobytu. Oblast kolem jezera Wakatipu od fotogenických štítů Remarkables použitých jako pozadí nejen ve filmech inspirovaným Tolkienem až do Glenorchy a dále směrem k začátkům tracků jako Roteburn, Rees a Dart, která vedou krásnými horami.

Milford track je nejdražím trackem, kde se musí platit chaty a transport, ale stojí za to, pokud máte dobré počasí. Celé okolí silnice vedoucí z Te Anau do Milford Sound a samotný sound samozřejmě Gertruderack, Lake Marian valley, Holyford track, přístup k Roteburn track, Divine point s spousta dalších odboček a krátkých ale pěkných výhledů do okolních hor.

Již zmíněný Roteburn track, který v dobré viditelnosti skýtá parádní výhledy vysoko v horách. Zpět se dá vrátit jedním z dvou tracků Greenstones nebo Caples Fjordland – oblast kolem Te Anau – Keller track – podél jezera vysoko na štíty a údolím zpět – pěkné přes 50km dlouhé kolečko.

Národní park Tongariro poskytuje možnost strávit několik dní mezi sopkami, v dobrém počasí doporučuji kromě frekventované severní části přes 70km i dlouhý okruh kolem sopky Ruapehu, který patřil k nejlepším trackům co jsem měl na Zélandě možnost ujít. Mt.Taranaki (Mt.Egmont ) národní park kolem sopky na poloostrově a úchvatný pohled z vrcholu si můžete dopřát jen za příznivého počasí, jinak se pokus o zdolání vrcholu může zvrhnout v pokus o záchranu života.

Více na http://www.majlosak.co.cc/

HedvabnouStezku.cz založili a provozují cestovatelé pro cestovatele. Veškeré příjmy z inzerce věnujeme na neziskové projekty prostřednictvím Expedičního fondu. Hedvábná stezka je pro nás symbolem. Lidé po ní putují už 2500 let, ale taková cesta stále vyžaduje odvahu a vytrvalost. Na Hedvábné stezce i dnes každý prožije „svá vlastní dobrodružství“ a „objeví pro sebe“ nová místa nebo třeba sám sebe. Doba objevů a dobrodružství zdaleka neskončila. Kdo chce, ten je i dnes najde na mnoha místech světa.