Srí Lanka: Rituály života a smrti tajemných Veddů

Na polévku z kokosové slupky

Sedíme na zemi u ohně. Nad džunglí se snesla noc a ozářily ji hvězdy. Z kokosové „slupky“ pijeme polévku, ve které je hodně zeleniny. Na dvou kulatých „talířích“, které vypadají jako by byly uříznuté z kmenu palmy, jsou rajčata, paprika a vařená kukuřice. Na druhém jsou naservírovány sladké brambory, raba a ještě nějaké maso, které nám chutná.

U světla lampy, která přilákala létající hmyz, diskutujeme a já se dovídám, že denní život Veddů je založen hlavně na lovu zvěře, sběru lesních plodin i práci na malých políčkách. Chlapci se od mládí učí práci otce a dívky své matky. Muži často pomáhají s vařením obědu a prací v domě. Dívky zde dospívají dříve a už v patnácti letech jsou připraveny pro život. Chlapcům to trvá o pár let více. Svatby uzavírají Veddové v poměrně mladém věku.

Svatební obřad je velmi jednoduchý. Nevěsta plete ženichovi kolem pasu lano (Diya lanuva) z kůry stromu. Tímto upletením přímá muže za svého partnera. Děti přichází na svět někdy po půl roce, jindy později. Jejich počet není menší než tři. K rozvodům dochází zřídka. Sám vůdce má sedm dětí, šest chlapců a jednu dívku. Když jsem se ho právě na toto ptal, náčelník se upřímně rozesmál. Od roku 1998 vláda požaduje, aby manželství bylo stvrzeno na úředním listě. Novomanželé, kteří se neumí podepsat, mají možnost otisknutí prstu. K rozvodům dochází u Veddů zřídka, jelikož mají vztah k rodinnému životu, jsou upřímní, poctiví a ženy zde mají rovnoprávný vztah.

Nemoc se ani těmto lidem nevyhýbá. Bývalé šamany nahradily bylinky a hlavně olej zvaný „python“, který používají jak na hluboké řezné rány, tak léčbě zlomenin. Nedaleko od Dambany u hlavní silnice A26 vedoucí do Waywatty a dále až k Indickému oceánu je nová nemocnice kterou tu pomohli spolufinancovat Japonci. Pokoje jsou třílůžkové, ale můžete zde najít i jednolůžkový pokoj s kompletním vybavením pro složitější léčení.

Za přízeň duchů včel bambara

Složité rituály Veddové stále dodržují. Nejdůležitější bývá, když se chystají na sběr medu. Budou totiž potřebovat přízeň duchů včel. Doufají, že složitý obřad je od útoku ochrání. Divoké včely bambara nejednou svými žihadly dokázaly ve velkém hejnu usmrtit i větší zvěř.

Do medu těchto včel namáčí sušené maso, které si dovedou uchovat na „horší časy“. Postačí jim vytvořená díra ve stromě, kterou zacelí jílovitou hlínou. Masitou stravu milují, ale nikdy neloví mladá a vzácná zvířata. Loví tolik, kolik spotřebují, a zvěř, které je dostatek. Slepice chovají jen pro vajíčka a nechávají je umřít přirozenou smrtí. K největším lahůdkám patří divoká prasata, želvy i druh hnědé opice, které upravují na otevřeném ohni. Ulovené ryby z řeky Maduru Oya jim navíc poskytují i rybí tuk. Z ovoce jsou to hlavně banány, melouny, papája i kokosy.

Veddové: cejlonští kočovníci?

Z hovoru náčelníka se dozvídáme, že doba, kdy Veddové postavili malou osadu na dobu dvou let a poté se přesídlili dále a na původní místo se vraceli po deseti letech, je minulostí. Evropané neznalí poměrů je neprávem nazývali, že jsou Roijové – cejlonští cikáni.

„Nyní, když nelehká a složitá jednaní s předními představiteli vlády Srí Lanky konečně vedou i k naší spokojenosti a naši lidé nejsou nikam vytlačování ani šikanování, mohou svobodně lovit zvěř a nikdo jim nezakazuje přístup k přírodním zdrojům, žijeme spokojeně. Naši tradici, jak dokážeme žít, jaké jsou moudrosti i prastaré tradice, chceme uchovat co nejdéle. Naše děti to tak chtějí a naše budoucnost je mnohem radostnější.“

Jednou z posledních mých otázek je, jak probíhá rituál při úmrtí. Stejně, jako třeba na Bali, ani zde nejde o pochmurné a uplakané loučení. Zesnulý je v co nejkratší době zabalen do látky, vložen a pohřben do hrobu, který bývá až pět metrů hluboký. Než se zakryje hlínou, na zesnulého se dávají větve stromů.

Postel ze slámy a hlíny

Je hluboká tma. Naše zajímavé sezení je u konce. Kde a na čem budeme spát, nevíme. Jsme zcela závislí na tom, co nám bude nabídnuto. Před odchodem, je nám předvedena ukolébavka, kterou veddské ženy zpívají dětem před spánkem. Skupinka Veddů vytvořila půlkruh, před který se postavil další muž. Držel sekyru, která měla představovat malé dítě. Tento „ceremoniál“ jsem viděl již před dvěma lety.

Odcházíme do nedaleké chýše, kde jsou dvě místnosti i ona nezbytná předsíňka. Na hliněné zemi je „ustlaná“ suchá tráva a toto „přírodní“ lůžko nám bude sloužit ke spánku. Otázka noclehu je vyřešena. I při slabém svitu lucerny, bylo vidět, že chýše je nová a vzorně uklizená. Než ulehneme, natíráme se citronelovým olejem, který je výborným přípravkem proti hmyzu. Slouží nám tak coby repelent i deodorační přípravek. Dáváme si i desinfekční prostředek – arak.

Dovídáme se, že na odpolední slavnost staví Veddové maduvu, což je obětní oltář. Přichází loučení. Mrzí nás to, ale jinak to nejde. Dny k návštěvě jsme naplnili a těšíme se na další. Sám náčelník se při našem odchodu zvědavě otázal, kdy opět přijedeme. Bylo příjemné trávit čas s lidmi, z jejichž tváří čtete skromnost, upřímnost i laskavost. S podáním obou rukou, přáním všeho dobrého a pozdravem hode – mya, se loučíme s vůdcem a před odchodem k autu, dostáváme každý kus plástve s medem. Projíždíme džunglí a mně se v hlavě honí myšlenka, že až tady člověk zjistí, co všechno k životu vůbec potřebuje. Postačí dokonalé soužití s přírodou, která poskytuje jídlo, rostliny pro léčivé účely na přežití. Pokud bychom tam měli žít my, zřejmě bychom po pár týdnech, nebyli mezi živými.

Nejširší nabídku průvodců a map Srí Lanky (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz