Spreewald: Navštivte Benátky severu na kole!

Spreewald (Sprévský les), nazývaný pro svou síť vodních kanálů „Benátkami severu,“ nabízí množství rovinatých stezek, mezi nimiž není těžké se ztratit ani s mapou. Speewald si nejlépe vychutnáte na kolech, která můžete zkombinovat s jízdou lodí po kanálech, které tvoří mnohdy jedinou přístupovou cestu k vesničkám. Rodiny s dětmi ocení bezpečnost cyklostezek a spoustu zajímavostí na trase.

Za nostalgií do Spreewaldu

Z jakési pohnutky, že bychom svým technicky zvídavým synkům chtěli udělat radost, jsme se rozhodli s nimi vyrazit do ráje stavidel a ručně ovládaných zdymadel. Starší syn na kole, mladší ve vozíku. Abychom potěšili i sebe, zvolili jsme jako dopravní prostředek in-liny. Bruslit ve Sprévském lese rozhodně lze, alespoň dle tvrzení Hanse – zdejšího ševce a přítele mého prastrýce. Slova Hanse, ačkoliv sám na bruslích nejezdí ze strachu, že by ho prostě neuvezly, jsou pro mě nezpochybnitelná. K Hansovi a jeho ženě Grete jsem jezdila v dětství na prázdniny.

O svátcích a letních víkendech, kdy v krojích prodávali před svým domem sprévské okurky, nejtypičtější produkt této oblasti, se oba proměnili v nejpohádkovější bytosti, jaké jsem kdy spatřila. Hans i Grete jsou Lužičtí Srbové, dokonce dodnes svým jazykem hovoří a hrdě se hlásí k lužickosrbským tradicím. Hans vždy zdůrazňuje dobré historické vztahy mezi Čechy a Lužickými Srby a připomíná, že např. Jiří z Poděbrad se roku 1463 zasadil o zrovnoprávnění Srbů s Němci v Lübbenu.

Dnes ve Sprévském lese žije asi 60 000 Lužických Srbů. Ve středověku tvořili většinu obyvatelstva na venkově, ale i ve městech, ale poměr německého a srbského obyvatelstva se začal v neprospěch Slovanů v průběhu dějin měnit.

Vzhůru do dolu!

Cyklisticko-bruslařský výlet jsme zahájili v rybářské hospůdce ve vesničce Sprey u řeky Sprévy, nám již důvěrně známé z předchozích cest do oblasti Lužice. Rázný majitel hospůdky si získal naše sympatie už pouhou skutečností, že se nenechal vyvést z míry našimi dopravními prostředky – kolem, vozíkem a bruslemi, a své sympatie podtrhl dokonce radou, kde si v okolí Sprey nejlépe zabruslit. Jeho tip se ukázal být natolik rozporuplným, že dodnes nevím, jestli tento rybář byl nejsvobodumyslnějším východním Němcem, přejícím bruslařům, anebo cynik, ženoucí matku s dětmi do pekel.

Posuďte sami – už se Vám někdy stalo, aby Vás v Německu poslali do ZÁKAZU vjezdu a navíc s úšklebkem, že zákaz není potřeba brát tak úzkoprse? Náš milý rybář nás vyslal přímo do hnědouhelného dolu! Přes dva zákazy vjezdu, stále rovně, až k přepravníkovému pásu, který v délce snad 15 km spojuje funkční elektrárnu s funkčním rypadlem. Byla neděle a my jsme si jízdu navzdory trochu provinilému pocitu opravdu užívali. Jen respekt z mamutích strojů nám nedovolil dojet po skutečně dokonalém asfaltu až k rypadlu. Při pohledu do mapy mi došlo, že ten mamutí kolos před námi je známá elektrárna Boxberg, čnějící nad největším saským jezerem Bärwalder See, jehož 24kilometrový okruh s „flaemingovsky“ dokonalým asfaltemjsme obkroužili při naší minulé lužické výpravě.

Vlčí stezkou k bludným balvanům

Zpět u Uweho v hospůdce, rychle ven z bruslí, napít, ujasnit plány na další trasu podél Sprévy. Děti odložili kola a skotačivě zkoumali okolí. Uwe, zřejmě posilněn naší odezvou na hnědouhelnou trasu, vytáhl další trumf: Vlčí stezku, která se sice teprve buduje, ale nový asfalt by mohl stát za „ochutnávku“. Vede ze Sprey směrem na východ, prakticky po okraji hnědouhelného dolu, jehož dnem jsme právě projeli. Vyrazili jsme. Než jsme si stačili udělat názor na jemnost asfaltu budoucí Vlčí stezky, zastavil nás dešťový mrak. Útočiště jsme nalezli v prosklené hale největší zdejší atrakce Findlingspark Nochten.

Jde o 17hektarový valounový park s cca 3000 balvany, které sem dopravil ledovec během poslední doby ledové na své cestě ze Skandinávie. Tyto balvany zde byly odkryty při těžbě hnědého uhlí a byly hlavním impulsem pro vznik tohoto parku. V kompozici balvanů najdete nesčetné množství různých druhů rostlin, od pestrobarevných květin přes pouštní trávy, až po vzrostlé stromy. Celý park je protkán chodníčky. Jelikož nepatřím mezi obdivovatele skalniček, připadali mi lidé prodírající se s deštníky mezi balvany a shýbající se k maličkým skalničkám – to vše s kulisou chladících věží elektrárny Boxberg – jako blázni. Jak jsme asi vypadali my – promoklí, jedno dítě na kole, druhé ve vozíku, s bruslemi na nohou, sedící ve výstavní síni valounového parku Nochten?

Sprévská cyklostezka

Druhý den jsme vyrazili konečně po plánované trase po asfaltové stezce podél řeky Sprévy. Ve Sprey kolem dřevěného kostelíku, chvilku lesem, asi 8 km po stezce kopírující silnici. Na louce u mlýna Ruhlmühle nedaleko lužickosrbské vesničky Döschko se právě konala lidová slavnost. Naše stezka ve směru na Spremberg nabízí dvě možnosti, z „jazykovědných“ důvodů jsme zvolili tu přes Döschko. Střídavě jsme jeli po značení Sprévské, Žabí a „Čertíkovy“ cyklostezky, kvalitu asfaltu jsme shledali uspokojivou a přírodu parádní. Přistihli jsme se, že máme tendenci krajinu Sprévy porovnávat s Odrou, jejíž břehy se dokonce honosí posekaným trávníkem, ale brzy jsme přišli na chuť sprévské přirozenosti. Projeli jsme několika vesnicemi, ve Spreetalu jsme minuli elegantní větrné elektrárny, kterých je v Lužici velké množství.

Cyklostezky a vodní kanály Spreewaldu

Sprévskou stezku jsme opustili, abychom zamířili podél Sprévy přímo do srdce Spreewaldu – ověřit cyklostezky a bruslotrasy prastrýcova přítele Hanse. Jak jsem již předeslala v úvodu, zdejší trasy představují nekonečnou síť stezek proplétajících se mezi vodními kanály. Hodí se tu buď průvodce, anebo nadprůměrný orientační smysl. Klikatí se zde bezpočet značených i neznačených stezek, značené jsou podobné jako u nás, ale také s barevným puntíkem, či symbolem žáby, jeřába, čerta, okurky…

Bohužel často chybí označení směru, takže ve spleti stezek můžete znejistět, zda po té Vaší správné stezce jedete také správným směrem… Jelikož jsme se zprvu rozhodli se především parádně svézt, příliš jsme značení neřešili a svezli jsme se opravdu skvostně. Jakmile jsme zatoužili po nějakém orientačním bodě, byli jsme vždy vděční za hlavní tok Sprévy a také za často značenou Bismarckovu věž.

Jízda mezi kanály Spreewaldu je romantická a vzrušující. Sprévský les – nebo-li lužickosrbsky Blata – vznikl v místě ledovcového praúdolí, které bylo vymleto vodami odtékajícími z čelní strany ledovců. Spréva později zanesla údolí pískem a jinými naplaveninami, ve kterých se rozlila do množství říčních ramen s malým spádem. K vytváření dalších ramen a struh pak přispěla i lidská ruka. Celkový počet ramen je asi 3 000 o celkové délce zhruba 500 km. Stovka zdymadel napomáhá regulaci vody. Dřevěné mosty a můstky spojují osídlenou zem. Kanály dodnes představují významné dopravní cesty. Dnes krajina Sprévského lesa působí kultivovaně, skoro jako zámecký park. V roce 1991 byla unikátní krajina Sprévského lesa s mnoha jedinečnými rostlinnými i živočišnými druhy prohlášena za chráněnou oblast UNESCO.

Nejširší nabídku průvodců a map Německa (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Technická i přírodní lákadla

Na naší cestě po stezkách Spreewaldu potkáváme vzácné ptáky, krávy s telátky, ale také cyklisty, či spíše pány a dámy na kolech, turisty a partičky na lodích, nezřídka cestou hodujících a halasně se bavících. Tyto speciální loďky jsou poháněny bidlem, nemají kýl a příď lodi je širší než záď. Osazenstvo snad každé loďky, kterou jsme míjeli, vesele komentovalo náš soubor dopravních prostředků a zejména dítě ve vozíku. Krom miniaturních stavidel, která s nadšením ovládají zdejší děti, obdivovali naši synové spousty čapích hnízd, které se staly symbolem Spreewaldu. Některá z 300 hnízd dokonce nesou označení s informacemi, kdy který rok čapí rodinka Spreewald opustila a kdy se zase z jihu vrátila.

Spreewald gurmánský

Nejlépe jsme si cyklistiku i brusle užili ve vesnicích na východ od centra Spreewaldu a na hrázi Sprévy. Jakmile jsme se lépe zorientovali v labyrintu stezek, dokázali jsme si užít i spletitý Burg a jeho okolí se spoustou neodolatelných hospůdek. U typické sprévské palačinky jsme expedici zhodnotili za velmi zdařilou po stránce cyklistické, bruslařské i přírodní, kluci nejvíce ocenili technické zastávky u zdymadel a průjezd hnědouhelným dolem, mně nejvíce oslovila kombinace bruslení a tradice, čišící z lužickosrbských stavení a vesnic. Je mnoho důvodů pro návrat!

Zajímavosti v okolí Sprévského lesa:

Sprévské okurky

Sprévský les je spojován s nejrůznějšími tradicemi, ale také místními produkty. Mezi ty nejtypičtější patří nesporně okurky. Ať již pořádně kyselé, nebo pikantní, s cibulí, křenem, koprem, hořčicí a višňovými listy, narazíte ve Sprévském lese na okurky na každém rohu. Tradice pěstování a zpracování okurek má dlouhou tradici, kterou zde založili Slované v 7. století. Na kvašení používali údajně přísady z Indie.

Struktura půdy, klima i kvalita vody byla pro pěstování zeleniny i okurek ve Sprévském lese vždy optimální. Od poloviny 16. století se pěstování okurek stává v souvislosti s usazením holandských obchodníků významným obchodním artiklem. Z polí se okurky přepravovaly na nákladních gondolách do Lübbenau, kde se dále zpracovávaly. Z Lübbenau se až do 19. století okurky přepravovaly dále říčními cestami do Berlína a do Drážďan. Po otevření prvního silničního spojení roku 1844 a zprovoznění železnice roku 1866 byla zvolena rychlejší přeprava.

Na prodlužování trvanlivosti okurek se neustále pracovalo. Od roku 1932 se okurky začaly sterilizovat. Navzdory technickému pokroku je dosud s pěstováním a zpracováním okurek spojena ruční práce. Každá restaurace i domácnost si odnepaměti předává tajné recepty. Bylo by hříchem ve Sprévském lese nějakou okurkovou specialitu neochutnat! Což třeba okurkovou zmrzlinu?

Pokud by Vám nestačilo ke spokojenosti 260 km Okurkové cyklostezky, 1 100 km kanálů a soubory čapích hnízd, připojujeme pár tipů pro gurmány:

• ve městě Raddusch – Ochutnejte ve Spreewaldhafenu polévku a brambory s tvarohem a lněným olejem a okrukový radler.
• ve městě Burg –  Dejte si v Bootshaus am Leineweber tradiční okurky ze sudů, koláče v Zum alten Backhaus, pálenku Hofbrennerei, maso v Kräutermühlenhof a nezapomeňte navštívit pekařství na Bahnhofstraße proti hospodě Zur Linde aochutnat jejich okurkový chléb.
• městečko Werben – Zde si nenechte ujít chřestový týden, pokud se sem vydáte na jaře, doporučuji například Hotel Zum Stern.

Tipy pro děti:

• jízda gondolou či na kanoi
• čapí hnízda
• statky s koňmi a dobytkem podél stezek
• rybníky a chaloupky jako z pohádky
• nekonečně druhů zmrzliny
• Park bosých nohou u Burgu
• aquapark Spree Therme v Burgu
• přírodní bludiště a výhled z Bismarkovy věže
• tvrz Slawenburg
• industriální muzeum v Knappenrode

Fakta o Spreewaldu

Spreewald tvoří síť vodních kanálů v délce 1 100 km. Výsledek činnosti tajících skandinávských ledovců, které na konci doby ledové zanesly Spreewald pískem a usazeninami. Řeka Spréva, která měla na 34 km délky spád pouhých 7 metrů, nedokázala vytvořit hluboké řečitě a rozlila se do řady ramen. V nevlídné krajině plné močálů se usídlily nejprve germánské kmeny. Brzy je vystřídali Slované, kteří se sem natlačili od ještě nevlídnějšího Uralu a začali oblast kultivovat. K přiro­zeným ka­nálům přibyly kanály umělé, louky a pole začaly vytlačovat lesy. Původ oblasti – řeka Spréva razící si cestu lesy – zůstal zachován v označení Spreewald, sprévský les.

Mezi lety 1960 a 1980 se třetina Východního Německa změnila v povrchové doly. Spodní voda byla z hnědouhelných dolů pumpována do řeky Sprévy, která se stala hlavní zásobárnou vody pro Berlín. Plocha Sprévy se spodní vodou dolů zvětšila na desetinásobek. Aby řeka vodu z dolů pojala, byla ve Spreewaldu rozváděna do dalších umělých kanálů. Dopravním prostředkem každé rodiny zůstávala loď. Kanály byly jedinou přístupovou cestou k mnoha vesnicím.

Kvanta vody proudící z dolů umožnila pěstování zeleniny – okurky, křen, dýně a kopr. Oblasti, ve které kousek od důlních rypadel žili čápi, jeřábi, vydry, bobři, káňata, orli říční a netopýři a kterou pokrývá 6000 květin, z nichž některé nikde jinde nerostou.

Spreewald je zajímavý i mísením kulturních vlivů, staletým soužitím Slovanů a Němců. Lužičtí Srbové či Vendové, získali ve Spreewaldu v 6. sto­letí půdu a postavili na ni svá hradišťě, nepodařilo se jim ale zřídit vlastní stát. O pár století později začali na slovanské území proudit němečtí zemědělci a řemeslníci. Místo germanizace se ale Speewald stal multikulturní oblastí, v níž obě etnika žila v symbióze.

Lužičtí Srbové si uchovali svůj jazyk, na malém území rozsekaném kanály na těžko přístupné oblasti zůstali silnou národnostní skupinou. Hitler vyhlazoval primárně Slovany, jejichž území bylo možno připojit k Německu. Lužičtí Srbové díky tomu přežili válku. Než je Hitler stačil nahnat do koncentračních táborů, zbortila se východní fronta a likvidace vlastních Slovanů se ocitla na vedlejší koleji. A protože se Spreewald stal součástí ruské okupační zóny, přežili Lužičí Srbové i socialismus.