Špicberky 2007 (9) Expedice evakuována helikoptérou

Datum: 18.03.2007

Poloha: Longyearbyen

Počasí: silný vítr, polojasno, -18 °C

Nálada: zdrchaná

Dnešní den byl jednoznačně pro nás všechny nejtěžší za celou dobu výpravy. Počasí nám z naprosto neznámého důvodu nepřeje, i když podle našich neustálých kontrol atmosférického tlaku, který průběžně stoupal, vypadala situace nadějně. Sníh se sypal dál a vítr nabíral takové rychlosti, že s každým jeho dalším poryvem jsme trnuli, aby se neroztrhly stany.

Tato naše obava se bohužel velice záhy potvrdila, jelikož kolem jedenácté „klepal“ Ondra na náš stan a křičel (jinak se v posledních dnech komunikovat nedalo), že se jim roztrhl vnější plášť stanu. Trhlina, která zasahovala na dvě strany stanu, se s každým dalším náporem větru rapidně zvětšovala a sypal se jí na vnitřní stan sníh a hrozilo, že jeho tenký plášť v kombinaci s větrem protrhne. Okamžitě jsme trhlinu zatížili sněhovými kvádry a saněmi, nicméně nebylo to moc platné.

Zbytek noci jsme strávili vymýšlením scénářů „co když“, stejně se nedalo naprosto spát, protože stálé údery větru cloumaly celým stanem a vydávaly zvuk jako práskání bičem. Navíc venkovní teplota klesla na mínus devatenáct stupňů a doposavaď mokrý vnitřek stanu se změnil v dokonalý mrazák, a vítr způsoboval, že na nás vevnitř neustále sněžilo.

První alternativa, kterou byl společný pobyt nás všech v druhém, neporušeném stanu, padla před ránem, když jsme zjistili při již rutinním odklízení sněhu, že jedna ze stěn v předsíňce druhého stanu je rovněž prasklá a sníh se hrnul dovnitř.

Druhou a poslední variantou bylo narychlo vše spakovat a vydat se asi osm kilometrů na jih, kde se nachází vědecká loď zamrzlá v ledu, kde by nám podle informace našeho místního kontaktu poskytli v nouzi přístřeší.

Když ráno ještě více stoupl tlak a nebe se skoro vyčistilo od mraků, sluníčko nám po dvou dnech svými dlouhými arktickými paprsky zase malovalo lepší vyhlídky. Ovšem stále sílící vítr tyto naděje hatil, protože už se prakticky nedalo ze stanu vylézt, a nízká teplota v kombinaci s větrem efektivně dosahovala až padesáti stupňů pod nulou.

Bylo nám celkem jasné, že za této situace nemůžeme k lodi dojít, a bez stanu dlouho nevydržíme. Po telefonické konzultaci našich možností s naším kontaktem v Longyearbyenu a místní policií bylo jasné, že situace je teď už skutečně vážná, a to také vzhledem k tomu, že předpověď počasí na další dny slibovala navíc sněžení a stále sílící vítr. V této kombinaci by už naše postavení bylo kritické, protože za takových podmínek by nebylo technicky možné nás evakuovat. Rozhodli jsme se proto, jak se domníváme, pro jediné možné řešení, a požádali jsme místní policii o naši evakuaci.

Během necelé hodiny pro nás přiletěla helikoptéra, a všechny nás i se vším vybavením zkušení záchranáři neuvěřitelně rychle naložili dovnitř, včetně Zana, který celkem protestoval.

Teď už sedíme ve společenské místnosti v místní ubytovně a plánujeme zítřek, který bude plný vyřizování záležitostí spojených s naším dnešním návratem. Máme smíšené pocity, protože dnešní rozhodnutí bylo pro nás velmi závažné, ale po dalším zvážení všech okolností a možných důsledků jsme přesvědčeni, že bylo jediné správné, jak nám ostatně potvrdili i místní záchranáři.

Více informací o expedici a diskusní fórum najdete na www.cestynasever.cz, odkud byl tento text převzat.