Rád bych se Vám představil – jmenuji se Zan, jsem grónský pes, je mi pět a půl roku a bydlím kousek za Longearbyenem spolu s asi třiceti kamarády.
Datum: 13.03.2007
Poloha: 78°05’N, 18°17’E, 6 m n. m.
Počasí: větrno, zataženo, -5 °C
Vzdálenost: 15 km (GPS)
Nálada: pochodová
Dnes byl ještě lepší den než včera, kdy mě jeden z těch strakatých lidí vyzvedl z kotce a vzal mě na procházku. Byl to ten červený, co se o mě stará a krmí mě a kouká, abych v noci nezmrznul (naprosto zbytečná starost). Vzbudil se brzy ráno a šli jsme obhlédnout okolí a potom mi dal zas ty dobrůtky, co neznám a co mi hrozně chutnají – jestli to bude takto dál pokračovat, asi ho adoptuju.
Potom, co ti lidé sbalili tábor, šli kus dál si vyzkoušet pušky, což jsem nevěděl a při první ráně jsem se leknul, ale jen překvapením. Potom mě ten červený navlékl do postroje, abych mu pomohl táhnout. A to já moc rád dělám, i ve smečce.
Musím se Vám vlastně pochlubit, už jsem byl dvakrát na severním pólu! Takže dnešní cesta, která sice vedla pořád do kopce a z kopce přes několik ledovců a byla docela dlouhá, mě nemohla vůbec rozhodit. Naopak jsem pomáhal najít správnou cestu, protože nebylo dobře vidět a vše, kam se podíváte, je pod sněhem a vypadá podobně, a já se tady prostě vyznám.
Teď už ležím zatočený v klubíčku a usínám, protože ve stanech už je klid. Už se ale těším, až se zase ráno všichni vzbudí a procházka bude pokračovat. Fouká sice směrem od moře ledový vítr, ale zima mi není, protože jsem schovaný za stěnou ze sněhových kvádrů, co pro mě postavili. A vůbec, jsem grónský pes, a můj kožich by mi mohla závidět kdejaká královna.
Tak zatím pac, Váš Zan.
Více informací o expedici a diskusní fórum najdete na www.cestynasever.cz , odkud byl tento text převzat.
