Poslední den před odletem jsme si dali volno. Jednak nás velmi lákalo věhlasné místní arktické muzeum, a za druhé se přes noc neuvěřitelně oteplilo z mínus deseti na pět stupňů nad nulou a začal padat velmi mokrý sníh.
Datum: 22.03.2007
Poloha: Longyearbyen
Počasí: zataženo, větrno, 5 °C
Nálada: předodjezdová
Jak už jsme psali včera, počasí je tu naprosto nepředvídatelné a velmi proměnlivé, a shodou okolností jsme zjistili, že podobné teplo bylo letos například i v Grónsku, kde pohyb po mořském ledu v místech, která bývají obvykle zamrzlá, nebyl letos naprosto možný.
Nicméně konkrétně březen jsme si vybrali pro naši cestu z toho důvodu, že je na Špicberkách nejstudenějším měsícem. Je to sice trochu paradox, jelikož je vlastně již astronomické jaro, ale vysvětlení (které nám poskytla naše místní spojka Priitta) je celkem jednoduché.
Západní pobřeží Svalbardu (Špicberky jsou vlastně jen jedním z ostrovů Svalbardského souostroví) zahřívá Golfský proud a spolu se sluncem ohřívá moře, takže je tu větší teplo i po celou polární noc, kdy stále relativně teplé moře místní klima ohřívá a zmírňuje. Ovšem moře za zimu vychladne a právě v březnu je nejchladnější, a přestože sluníčko již svítí, je tak nízko nad horizontem, že v podstatě vůbec nehřeje (což můžeme potvrdit).
Proto jsme počítali s tím, že moře bude zamrzlé a umožní nám vyzkoušet pochod a táboření na mořském ledu. Bohužel už před naším příletem satelitní snímky potvrdily, že zalednění je pouze částečné a stále se mění, čemuž jsme také přizpůsobili trasu naší výpravy, a ostatní už víte.
Přesto, že bilancování naší výpravy chceme ponechat až na zítřek, kdy odlétáme, všechno zlé je k něčemu dobré a nebýt podmínek, které vedly k našemu předčasnému návratu, je pravděpodobné, že bychom v budoucnu mohli udělat chybu, která by nám mohla být osudná. Bez zkušeností to prostě nejde, a právě nabytí nových zkušeností bylo cílem naší výpravy.
Za zmínku ještě stojí, že jsme dnes cestou z města potkali Mirka Jakeše, který dnes přiletěl a má tu na další měsíc nebo i déle nabitý program.
Teď už sedíme pár hodin u kafe a povídáme si – pochopitelně o čem jiném než o arktických výpravách – a vypadá to, že tu budeme sedět ještě dlouho do noci.
