Lucie strávila na druhé straně zeměkoule jedenáct měsíců, ze kterých si neodvezla jen dva popsané cestovní deníky. Více než šedesát krátkých postřehů je symbolickým poděkováním všem cestovatelům i místním, kteří Lucii na její cestě doprovázeli. Někdy se zdrželi jen chvíli, jindy zůstali po jejím boku déle. je ale poděkováním i Novému Zélandu samotnému.
Přečtěte si úryvek z knihy…
Když bylo v polovině 19. století v nedalekém údolí Aorere objeveno zlato a začala zlatá horečka, Collingwood byl nějakou dobu dokonce kandidátem na hlavní město Nového Zélandu. Léta slávy jsou dávno pryč, dnes tu trvale žije něco přes dvě stě obyvatel. Hlavní ulice, Tasman Street je dlouhá přibližně sto padesát metrů a je na ní vše potřebné. Malé muzeum a agentura, jež vozí turisty na nedaleký Farewell Spit. Hned vedle stojí zaparkované auto lékařské ambulance. Parkoviště, obchod s potravinami, pošta, restaurace, kadeřnictví, veřejné toalety, kavárna a motel. Žádný obchod se suvenýry.
Krása Collingwoodu spočívá v jeho jednoduchosti.
Čas se tu zastavil a s ním i moje mysl. Mozek vypnul přesně tak, jak předpověděl Frederic. Při cestě na sever z Nelsonu je třeba zdolat pohoří Tākaka, které odděluje Collingwood od zbytku světa. Pocit dokonalého odříznutí ještě umocňuje fakt, že hostel nenabízí připojení na internet. Večer jsem prolistovala několik starých výtisků National Geographic. Dozvěděla jsem se, proč se obyvatelé Korsiky a kontinentální Francie nemají v lásce, a od postaršího pána, který míří do Christchurch, jsem dostala nabídku na svezení. Možnost vynechat jednou mávání u krajnice znělo lákavě. Musela jsem však odmítnout, odjezd by byl zítra brzy ráno a já mám v plánu tu strávit ještě celé dopoledne.
„Byli jsme v tomhle hostelu už před třinácti lety.“ říká americký manželský pár ráno u snídaně. Majitelé tu u jednoho stolu snídají s námi.
„Změnilo se něco?“
„V okolí ano, ale uvnitř je to úplně stejné.“
Takhle podobně si představuji konverzaci za dalších třináct let. Jen na místě paní z Vermontu budu sedět já.
Lucie Semanská
Pro Lucii je cestování její největší vášní. Několik měsíců strávila ve Velké Británii, na Maltě a v jihovýchodní Asii. Na Novém Zélandu strávila rok a své postřehy sepsala v knize Nový Zéland: Daleko na mapě, blízko k srdci. Multikulturní prostředí si užívá nejen v zahraničí, ale i ve svém současném zaměstnání pro mezinárodní neziskovou organizaci. Příspěvky z cest sdílí na svém blogu a na Instagramu.
O co soutěžíme
3x kniha Lucie Semanské: Nový Zéland – Daleko na mapě, blízko k srdci
Pravidla soutěže
1. Odpovězte na soutěžní otázky do 28. 2. Účastníci s duplicitními odpověďmi nebudou zařazeni do slosování.
2. Z došlých správných odpovědí vylosujeme tři výherce, kteří budou kontaktování emailem, který zadali v soutěžním formuláři.
3. Pořadatel si vyhrazuje právo soutěž předčasně ukončit či změnit. Výhry nejsou vymahatelné soudní cestou. Vaše mailová adresa bude v souladu s GDPR sloužit pouze pro kontaktování v případě vaší výhry. Nebude použita pro obchodní ani marketingové účely, tedy uchovávána po dobu trvání soutěže.
