Pohodlně se usaďte, let na kouzelném koberci právě začíná. Nakladatelství Jota představuje novou cestopisnou knihu Lucie Drbohlavové s názvem Hedvábnou stezkou.
Autorka ve svém vyprávění na 384 stranách sleduje stopy dávných karavan až do Střední Asie, do samého srdce Hedvábné stezky.
I v současné době je Střední Asie úžasným koutem světa, o němž se toho ovšem ve zprávách mnoho nedozvíte a v nabídkách cestovních agentur ho většinou nenajdete. Je zde ještě dnes možné něco vidět, cítit a zažít? Odpověď předčí vaše očekávání. V knize Lucie Drbohlavové se dočtete o pohnutých osudech tamních lidí, barvitosti a rozmanitosti místních kultur, paradoxech středoasijských dějin a politiky, to vše s humorem a nadhledem. Tyto veselé i napínavé příhody autorka nasbírala během dvou let strávených ve Střední Asii.
Nahlédněte s ní do míst, kam se kvůli zhoršující se bezpečnostní situaci nejspíš v blízké budoucnosti jen tak nepodíváte, a inspirujte se osobními zkušenostmi, jak si lze užít cestování s batohem na zádech a s poloprázdnou kapsou.
Knihu si můžete zakoupit na webu nakladatelství Jota nebo si o ní zasoutěžit níže. |
Ukázka z knihy: Afghánské burky nejsou jen modré, třeba v Kandaháru mají i žluté, hnědé a zelené a v Mazáre Šarífu se kromě modrých nosí i bílé. Nejvíce je ale těch modrých. Jejich odstín je stejně modrý jako nebe a jako mazárská mešita. Veselá optimistická modrá. Možná má tato barva připomínat vodu. Chladivou, čistou vodu, které je v suchém a prašném Afghánistánu, hlavně na vesnicích, zoufalý nedostatek. Aspoň že místní burky mají takové hezké barvy a nejsou smutně černé jako oblečení žen v Arábii.
Moje nová burka je mnohem lehčí a měkčí. A hlavně se neprotáčí. Ha, teď se mi už na ulici nikdo nesměje. Nacvičila jsem tu správnou burkovskou chůzi a už skutečně splývám s davem ostatních burek. Když se na bazaru probírám hromadou secondhandových pirón tombónů z Pákistánu, navršenou na povoze uprostřed uličky, hned vedle mě zkušeně přehrabuje jiná burka. Nečekaně se otáčí a zdraví třetí burku. Chvíli si spolu srdečně povídají.
Jak se poznaly? „No prostě poznaly, to je jednoduchý, přece,“ dozvídám se od Valentiny později a moc moudrá z toho nejsem. Pak se burka zase obrací k vozu s oblečením. Naklání se ke mně a chvíli si koukáme z mřížky do mřížky. Usmíváme se na sebe očima, protože do obličeje si nevidíme. Potom burka zvedá pěst se vztyčeným palcem na znamení radosti, že i cizinka nosí burku a nakupuje šaty z druhé ruky, a poté mizí v modrém proudu ostatních burek v uličce bazaru.
Soutěž
Výherci (budou osloveni emailem):
1. jo************@ti*****.cz
2. sr*****@se****.cz
3. ra**********@se****.cz
Výhry je možné vyzvednout v Klubu cestovatelů v Praze nebo Brně. Výhra nevyzvednutá do 21 dnů propadá!
Účastí v soutěži souhlasíte se zařazením vašeho emailu do seznamu odběratelů cestovatelských novinek, který posíláme 1x měsíčně. Z odběru se samozřejmě můžete kdykoli snadno odhlásit.
