Po několika víkendech na horách umístěných na skoro všechny světové strany od Prahy a ujištění se, že normální zima letos v Evropě vážně panuje jenom na jižní straně Alp, bylo na čase zase prověřit, jak si letos vede Krakonoš.
Pozdní vstávání a obava z přeplněného parkoviště na Mísečkách mě vyslaly do Strážného s tajným přáním dobýt letos poprvé Sněžku, a to na běžkách! Kamery ukazovaly modré nebe a na Kam za sněhem napovídalo, že většina trasy bude sjízdná. Tedy měřeno optikou letošní zimy.
Souvislá bezšuterná a lyžovatelná sněhová pokrývka začala skutečně až od rozcestníku u Krásné Pláně, tedy v nadmořské výšce asi 980 m.
Je známo, že krása Krknonoš v porovnání s ostatními českými horami spočívá v rozsáhlejších planinách nad hranicí lesa. To ale přináší nejenom panoramata, ale také vítr. A právě ten je v letos v zimě jednou z příčin, proč jsou v Krknonoších hranice sněhu dvě a proč se první letošní dobytí Sněžky na lyžích nakonec nekonalo.
Ač to ještě u Kapličky (Památníku obětem hor) nad Luční boudou vypadalo nadějně, při příjezdu do Obřího sedla už bylo jasno: polská silnice i české serpentiny jsou vyfoukané až na kameny a dál lze pokračovat jen bez lyží.
A tak je tedy potvrzeno: k 9. únoru 2014 udržuje Krakonoš lyžovatelný sníh jenom v pásmu od 980 do 1390 metrů.
