Smlouvání a ceny

Já se naučil arabsky nějaké fráze a počítat a kolikrát se nám stalo, že už jen arabský pozdrav dokázal vykouzlit nefalšovaný úsměv na obličeji obchodníka. I kdyby nic, vyjádříte tak respekt k jejich jazyku, kultuře a národu vůbec, což obecně považuji při cestování za velmi důležitou věc. Při smlouvání nikam nespěchejte, pokud se vám cena nabude zdát, nekupujte, příležitostí na nákup stejného nebo podobného zboží se jistě vyskytne ještě mnoho.

Také jsme zkoušeli smlouvat v hotelích a někdy jsme dostali slevu, někdy ne. Smlouvat lze též o cenu sedadla v grand taxi, někdy též v autobusu, i když zde se spíše snažíte snížit bakšiš pro dohazovače.

Smlouvání obvykle začíná pozdravem, následují otázky typu, odkud jste, co děláte, jak dlouho jste v Maroku, kde všude jste byli a jestli se vám Maroko líbí. Během této doby si vás obchodník otypuje a vy si vyberete výrobek a optáte se na cenu. Obchodník odpoví, že je to ta nejlepší kvalita, že vám dá speciální cenu jen pro vás. Někdy nabízí dokonce šokující cenu či dle svých slov cenu destruktivní. Nebo je cena, kterou vám dá, přísně tajná, jen pro vás. Vše je třeba brát s humorem a nenechat se do ničeho tlačit, i když je to někdy obtížné. Zkrátka je to taková hra.

Marokánci mají oblíbený trik, který nutno říct, celkem funguje, zvláště když jste v Maroku krátce a triky místních obchodníků ještě neznáte. Kolikrát se nám stalo, že nás na ulici zastavil týpek a zval nás do svého krámku. My jsme však byli pevně rozhodnuti, že nic kupovat nechceme a zřetelně jsme mu to řekli. Obchodník na to, že se můžeme jen podívat, že nemusíme nic nakupovat. Proč se jen nepodívat, řekli jsme si. V krámku se nás začal ptát, jestli se nám něco líbí a my na to, že nic nakupovat nechceme. Na jeho naléhaní jsme mu přesto ukázali, co se nám líbí. Obchodník se zanedlouho optal, kolik bychom byli ochotni zaplatit a kdybychom v tuto chvíli neodešli, začalo by smlouvání, přestože jsme nic nakupovat nechtěli. Podobných triků je mnoho, například vás budou zvát na čaj. Obvykle jsme jim říkali, že nic nebudeme nakupovat, ale pozvání jsme přijímali a po vypití čaje jsme od zklamaných obchodníků odcházeli.

Jednou jsme se dokonce účastnili hodně „brutální nalejvárny“, kde nám hráli na bubny, tančili, zpívali a podobně. Zjevně nepochopili, že když jsme jim říkali, že nic nekoupíme, že to myslíme vážně. Nebýt naší psychické odolnosti a pevnému rozhodnutí, podlehli bychom a něco koupili. Nemám na to dobré vzpomínky, ono vlastně na město Midelt vůbec.

Výrobky jsou v Maroku i na naše poměry levné, a tak je někdy zbytečné zkoušet, až kam je obchodník ochoten s cenou jít. Na druhou stranu je dobré ukázat, že víte jak to na tržišti chodí.

Marokánci mluví marockým dialektem arabštiny, ale horalé (berbeři) mluví pouze berbersky, což s arabštinou nemá nic společného. Berbeři žijící ve městech umí obvykle arabsky. Arabové a berbeři jsou dvě samostatná etnika. Berbeři jsou na svůj původ (původní obyvatelé Maghribu) hrdí a nemají rádi označení arabové. Stejně tak nemají rádi, když se mluví o Maroku jako o arabské zemi, lepší je označení muslimská země.

Většina obyvatel mluví také francouzsky, což je ve školách povinný jazyk. Na severu pak sem tam někdo umí španělsky. Častěji než na španělštinu narazíte na angličtinu, zvláště ve větších městech u mladších lidí a školáků. Celkem často se však jazyky mísí a marokánci mluví zvláštním mixem výše uvedených jazyků, kde se objevují navíc i slovíčka z němčiny.

Co se týče naší jazykové vybavenosti, tak není nijak zářná. Oba umíme anglicky, já navíc německy a Jarda se učí španělsky. Postupně jsme se naučili arabské fráze (jak se máš? apod. a fráze pro nakupování) a číslovky. Za pomoci tužky a papíru jsme se však vždy nakonec domluvili. Marokánci jsou obecně přátelští a hovorní lidé a je velká škoda, že jsme neuměli alespoň základy arabštiny, protože bychom se určitě dozvěděli hodně o jejich životě, o jejich názorech atd.

Drtivou většinu nákupů jsme prováděli na tržištích (súk), které jsou srdcem každého města i vesnice. Obvykle je zde neskutečně živo a seženete zde úplně vše. Súk je zážitek, na který se nezapomíná. Je to jakýsi symbol typický pro marockou kulturu. Súky se nachází v medinách a někdy jich je několik, přičemž se každý specializuje na určité odvětví lidské činnosti. Najdete zde levnější výrobky, pokud smlouváte, než v kamenných krámcích vytvořených pro turisty. My jsme však na súku obvykle kupovali potraviny.

Nejširší nabídku průvodců a map Maroka (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Co se týče cen, tak namátkově:

• pomeranče (1kg)4 D
• jablka  (1kg)4 – 10 D
• cibule  (1kg)2 – 3 D
• banány (1kg)10 D
• víno (1kg)5 D
• mrkev (1kg)4 D
• rajčata (1kg)6 D
• rýže (1kg)8 D
• čočka  (1kg)9 D
• voda  (1,5 l ) 5 D
• grilované maso na ulici5 – 10 D
• chleba  (1 ks)1 – 2 D
• marmeláda (1 ks)20 D
• tavený sýr (1x 12 ks)   10 D
• jogurt (1 ks)2,5 D
• káva v kavárně (1 šálek)7 – 10 D
• pomerančový džus (0,5 l ) 7 D

U výrobků hodně záleží na vaší schopnosti smlouvat:

• velký buben120 D
• kožený opasek40 D
• stříbrný náramek60 D

Ostatní:

• hotel (2 lůžka)60 – 100 D
• úschovna (1 batoh/den)5 D
• autobus/vlak (1 km)0,15 – 0,3 D
• grand taxi (1 místo/1 km)0,3 D
• pettit taxi (1 místo/1 cesta)5 – 15 D
• internet (1 hod)5 – 8 D
• pohled + známka (1 + 1 ks)15 D
• hašiš (1 g)30 CZK

Samozřejmě platí, že levněji nakoupíte přímo výrobce. Řemeslníci mají své dílny mnohdy přímo na súku. Kdybych si chtěl koupit třeba kvalitní koberec, tak bych zajel do Tinerhiru (nebo do hor k berberům), pro výrobky z cedrového dřeva do Azrou a pro kožené výrobky do Fesu nebo Marrakéše.

V každém větším městě narazíte na banku s bankomatem. My jsme několikrát vybírali peníze kartou Maestro a Visa. Všude vám vymění eura, neúspěšně jsem zkoušel vyměnit české koruny. Kurz byl 1 E = 10,856 D, 1 D = 2,58 CZK.