Smaragdová Soča se šarlatovým nádechem a smutnou historií

Každým rokem splouvá Soču velké množství vodáků, mnoho turistů podniká výlety v jejím údolí, ale také na hřebenech hor, které ji obklopují. V posledních letech si krásu okolí této průzračné řeky můžete vychutnat i ze sedla kol.

Smaragdová Soča má i svoji krvavou historii, která je spojená i s historií nás, Čechů

V letošním roce si připomínáme 100 let od začátku 1. světové války a údolí Soči bylo ve válečném období dějištěm dvanácti krvavých bitev v průběhu přibližně dvou let. Sočská fronta se tak stala místem největších vojenských operací v horském prostředí v celé historii lidstva. V průběhu 12-ti ofenzív, od června 1915 až do října 1917, mezi sebou bojovaly italská a rakousko-uherská armáda, v jejíchž řadách bojovalo i velké množství Čechů. Válečná zóna se v náročném horském terénu táhla téměř až od severních hranic dnešního Slovinska (sedla Vršič a Predel), aby následně sestoupila do údolí řeky a vinula se jím až k moři.

Během přímých bojů padlo více jak 300 000 vojáků a k válečným obětem je třeba přidat i vysoký počet civilních obětí, kdy mnoho lidí umíralo v zajateckých táborech a část obětí mají na svědomí samozřejmě i nemoci, které šly ruku v ruce s válkou. V neposlední řadě byly samozřejmě tímto nesmyslným způsobem zničeny i rozsáhlé plochy krásné přírody a řada vesnic a měst.

Celé tohle přetahování o horské vrcholy, průsmyky a údolí bylo ukončeno 24. října 1917, kdy ve 2:00 ráno začala protiofenzíva armády Rakouska-Uherska, kterou podpořila armáda Německa. Mohutným útokem, za pomoci granátů s bojovým plynem a s podporou pěchoty a dělostřelectva, začala poslední bitva na Soči. Italská armáda byla natolik zaskočena a vystavena takovému tlaku, že se jí podařilo postupující nepřátelská vojska zastavit až na daleké řece Piavě.

Tolik z dávné historie. Podrobný popis Sočské fronty a bojů na Soči je velmi obsáhlý, milovníky historie je nejvhodnější odkázat na odbornou literaturu a články, kterých se v knihovnách a na internetu dá najít velké množství. Soča byla na začátku minulého století spíše známá pod svým italským názvem Isonzo.

Nejširší nabídku průvodců a map Slovinska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Nyní Sočská fronta z pohledu dnešního turisty

Celým údolím řeky prochází tzv. Pot miru (Cesta míru). Na černo-červené značky s holubicí narazíte opravdu všude na stezkách v údolí Soči. Pot miru spravuje organizace provozující i rozlehlé muzeum v městečku Kobarid (italsky Caporetto), které byste určitě neměli na cestě po stopách Sočské fronty minout.

Celá Pot miru začíná v Logu pod Mangartom na hranicích Itálie a Slovinska. V této vesnici najdete také velký vojenský hřbitov s množstvím náhrobků s českými jmény jako svědectvím účasti našich předků v bojích na straně rakousko-uherské armády. Nad vesnicí se tyčí sedlo Predel, které bylo díky své nadmořské výšce především v zimě velkým oříškem pro zásobovací oddíly armád.

V průběhu války tedy fungoval pro zásobování potravinami, zbraněmi a pro přepravu vojáků dlouhý podzemní tunel, který ústí právě v Logu pod Mangartom nedaleko hřbitova. Spojoval Log s městečkem Cave del Predil na italské straně, kde ještě donedávna fungoval důl na vzácné kovy. Na některých turistických mapách najdete tunel vyznačený ještě i dnes, přestože je už řadu let zatopený. Je obtížné si vůbec představit mohutnost tohoto podzemního světa.

Pokračujeme dál k jihu…

kousek před Bovcem na cestu v úzkém průsmyku majestátně vzhlíží vojenská pevnost Kluže. Na tomto velmi strategickém místě, které hlídá vstup do celé bovecké kotliny, stávala pevnost odjakživa a její postupné budování má kořeny v daleké historii. Dnes je tato pevnost stále mohutná a rozsáhlá a v jejich vnitřních prostorech najdete muzeum 1. světové války i různé sbírky nejen válečných artefaktů.

Propojovacím venkovním tunelem se dostanete několik dalších výškových metrů nad pevnost Kluže, kde byla vybudovaná ještě rozsáhlejší pevnost Fort Hermann. Ta bohužel neodolala válečným vřavám a dnes je z ní jen smutná ruina. Nicméně i tato pevnost je důkazem o strategickém významu lokality a neuvěřitelném úsilí při její obraně.

Údolí Soči se táhne také na sever k sedlu Vršič

To přetíná vysoko položená majestátní horská silnice. Tu stavěli ruští zajatci pro rakousko-uherskou armádu a velké množství jich v této nehostinné krajině při jejím budování zahynulo. V okolí Bovce pak najdete několik hřbitovů, podzemních bunkrů a vojenských ležení (Čelo pod horou Svinjak, Ravelnik nedaleko Bovce atd.). Jejich poloha byla zvolena tak, aby dokonale střežily přístup do údolí Soči ze severní strany.

Velké množství pevností, kasáren a vojenských zákopů bylo zbudováno na tak nepřístupných místech, že si až člověk říká, co tady vlastně obránci střežili a o co tady bojovali. Velkým nepřítelem v zákopech podle historických materiálů nebyli jen vojáci nepřátelské armády, ale ve značné míře především přírodní podmínky – krutá zima bez dostatečného vybavení a velká vedra v létě bez dostatku pitné vody. K nejvýznamnějším takovým místům pak patří vrcholy Rombon, Krn, Mrzli Vrh a další.

Směrem dále k moři vás pak budou provázet názvy horských vrcholů a vesnic jako Javoršček, Kolovrat, Drežnica, Javorca. A samozřejmě již zmíněný Kobarid s muzeem a hlavním sídlem Poti miru. Nad Kobaridem najdete i rozsáhlou kostnici padlých italských vojáků.

Není samozřejmě nutné trávit dovolenou putováním po tak smutných historických místech. Je ale pravda, že celá oblast údolí Soči je touto významnou evropskou historií protkaná a určitě na ni narazíte, ať už pojedete na vodu, do hor nebo na kola. Při vaší příští návštěvě už budete vědět, co se na Soči odehrálo a že je to i pořádný kus naší historie. Věřím, že se vám bude smaragdová Soča líbit i s tímto šarlatovým nádechem.