Sloni z Udawalave a rybáři jižního pobřeží

Srí Lanka je nesmírně rozmanitá a barevná země, a přitom jí chybí ukřičenost a špína známá ze sousední Indie. Rozsáhlé nížiny na pobřeží se do středu ostrova zvedají až do 2524 metrů vysokých hor, které porůstají sytě zelené čajové keříky vyskládané jako vrstevnice po úbočí. Zatímco v nejvlhčích oblastech spadne přes 3000 mm srážek ročně a daří se zde deštným pralesům, na sušším severu ostrova rostou o něco odolnější monzunové lesy se vzácnými dřevinami.

Jižní pobřeží je na místní poměrně rušné. Střídají se tu rybářské vesničky, důležitá přístavní města, osamocené luxusní resorty i pobřežní uličky plné restaurací a levných hotýlků. Zatímco v Tangalle vás v zimě vlny zaženou na lehátko s drinkem, v Mirrise zažijete velrybí safari a pláže jako z pohádky a v hippiesácké Hikkaduwě okusíte šnorchlování na korálu podobné tomu na blízkých Maledivách.

Udawalawe – v království slonů a pávů

Národní park Udawalawe se rozprostírá v nížinaté krajině na jih od náhorní plošiny Horton Plains. Zatímco nahoře najdete téměř evropské severské pláně a vodopády, krajina Udawalawe připomíná africké savany. Jeho vodní toky a jezera, která nevysychají ani v období sucha, i husté původní lesy jsou lákadlem hlavně pro slony.

Kromě tří stovek místních kousků se tu další téměř tisícovka slonů zastaví na svých pravidelných migračních trasách. Na Srí Lance žije slon cejlonský, který často dorůstá více než třímetrové výšky a může vážit přes 5000 kg. Sloni spí maximálně 3–4 hodiny denně, většinu dne pak tráví hledáním potravy. Prožerou klidně až 19 hodin denně a při této činnosti je určitě cestou načapáte.

Travnaté pláně, křovinaté porosty i vodní plochy

Vstáváme ještě za tmy a před východem slunce platíme u hlavní brány vstupné. Vysoko v korunách stromů vidíme podivné siluety velkých ptáků. Teprve, až když se trochu oteplí a krajinu ozáří první sluneční paprsky, poznáváme pávy korunkaté, kteří po noci slétají na zem, aby se nakrmili semeny, částmi rostlin nebo drobným hmyzem. Páv je na Srí Lance a v Indii původním druhem. Džíp projíždí po hliněných cestách mírně zvlněnou krajinou porostlou trávou i všelijakým houštím, sem tam vykukuje košatý strom. Nad vyschlými a spasenými travnatými pláněmi se zvedá mohutné horstvo.

V bahně i vodních nádržích blankytně modré barvy se válejí buvoli, kolem se prochází volavky i čápi marabu. Kromě zmíněných slonů zde při troše štěstí můžete spatřit také varany, nespočet druhů vodních ptáků, vzácněji makaky, hulmany, levharty a krokodýly. Většina zvířat je aktivní ráno a přes poledne, kdy je na pláních vedro, odpočívají.

Ideální pro návštěvu parku je období od prosince do dubna. Můžete se sem vydat na jednodenní safari nebo využít některého z luxusních kempů uvnitř parku a projet si větší část. Vždy s sebou musíte mít průvodce s džípem.

Koloniální tradice jižního pobřeží

Na jižním pobřeží bývalé britské kolonie čekají tradiční města s opevněným koloniálním historickým centrem, vesnice, majáky, přístavy a všudy přítomná tržiště s čerstvou zeleninou, ovocem a rybami. Dýchá tu anglický klid a kocháme se koloniální architekturou. V nejjižnějším bodě ostrova u městečka Devinuwara přibude ještě vůně oceánu, členité pobřeží, neutichající vlnobití. Nedaleký maják dává místu v pravdě exotickou atmosféru. Byl postaven podle plánů Jamese Nicholase Douglasse v roce 1887 a z jeho ochozu je fantastický výhled na zátoku a blízké pobřeží.

Koloniální slávu nezapře ani město Galle a jeho opevněné historické centrum. Na hradbách potkáváme nejen krotitele hadů a makaků, ale také prodejce všeho možného i nemožného. I 12 letech po tsunami je v opevněném historickém centru vidět, kterým budovám se dostalo štědré zahraniční finanční pomoci. Ostatní jsou pusté, porostlé řasami a plísní. Před hradbami přímo na pobřeží jsou tržiště, kde nakupují místní a turistů je tu spíš poskrovnu.

Nejširší nabídku průvodců a map Srí Lanky (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Rybáři z Mirrisy na ranním trhu

Mirissa, jako každé město na pobřeží, má své rybí tržiště. Rybáři vyplouvají na moře v noci nebo velmi brzy ráno a do přístavu se vrací po východu slunce, aby prodali svůj úlovek. Vstáváme ještě za tmy, je příjemně chladno, a potkáváme jen místní, kteří stejně jako my míří do přístavu. Cizinci musí u brány zaplatit symbolické vstupné.

Rybáři vykládají na betonové molo své úlovky, mezi nimiž jsou občas opravdu kapitální kousky s váhou přes 80 kg. Z velkých ryb dominují tuňáci, ale nechybí ani žraloci, rejnoci a další běžně lovené ryby. Ryby se porcují přímo na molu, všude je spousta krve, rybáři živě diskutují s obchodníky a zástupci zdejších hotelů o ceně. Na stařičkých vahách váží jednu rybu za druhou. Je to šrumec a my máme pocit opravdové autenticity. Když kolem osmé hodiny přichází první turisté, je skoro po všem. Čas tu plyne rychle a není nad to si domů nebo do hotelové kuchyně přinést opravdu čerstvou rybu.

Velrybí safari a želví pláže

Mořský biolog Charles Anderson publikoval v roce 1999 převratnou studii popisující migrační trasy plejtváků a vorvaňů. Podle něj plavou tito savci každoročně z Bengálského zálivu kolem jižního pobřeží Srí Lanky do Arabského moře a zpět. Nejspíš tak nechtěně způsobil překotný rozvoj velrybího safari a zařadil Mirissu na všechny turistické mapy. Už několikahodinové houpání ve vlnách se postará o nezapomenutelný zážitek, málokdy však spatříte z obrovského savce více než hřbet.

Srílanské pláže patří k tradičním místům, kde mořské želvy kladou svá vajíčka. Lidé je ve snaze vylepšit svůj rodinný rozpočet sbírají a pak prodávají na trhu. Obchod se želvími vajíčky však zásadním způsobem přispívá velkému úbytku těchto nádherných zvířat, a tak není divu, že hned několik ekologických organizací zřídilo na jihu ostrova své záchranné a chovné stanice, které od místních vykupují vajíčka za vyšší výkupní cenu, než by dostali na trhu. V chovné stanici pak vajíčka zahrabou do písku, nechají malé želvy vylíhnout a než je pak vypustí do oceánu, šest měsíců se o ně starají. V chovných stanicích ale můžete vidět i starší želvy, které mají nějaké poranění a ve volné přírodě by nepřežily.

Větším zážitkem je pak pozorování mořských želv při kladení vajíček. Poblíž Tangally dělá takové exkurze záchranná želví líheň. Průvodce vytipuje místo, kam doprovodí skupinku turistů, a ti pak v úkrytu vlahé hvězdné noci pozorují želví dřinu.

Tento článek vyšel v časopise TRAVEL LIFE. Kup si předplatné časopisu TRAVEL LIFE a žádný skvělý článek o cestování už nikdy nezmeškáš. Najdeš v něm nejžádanější destinace, tajné tipy, krásné fotky, rozhovory s našimi i zahraničními cestovateli. AŤ VÍŠ, KAM PŘÍŠTĚ.

Moon stones

Pokračujeme do vesnice Meetiyagoda nedaleko Kahawy, kde se těží takzvané „moon stones“ neboli jadeity. Procházíme mezi pravidelně vysázenými skořicovníky cejlonskými a ananasovníky. Na zemi sedí dělníci, kteří zrovna nepracují v dole, a odírají kůru ze skořicovníků. Při pohledu na asi 20 metrů hlubokou díru v zemi, kterou kryje jen malá stříška, nevěříme vlastním očím. Dělníci do hloubky slézají po dřevěných výztuhách, jenž zabraňují sesuvu jinak velmi nestabilní půdy. Natěženou hlínu a písek posílají v proutěném koši přes jednoduchou kladku nahoru, kde vzácné kameny oddělují od zbytku hmoty. Kameny se pak přenášejí do brusičské a šperkařské dílny a dále se zpracovávají. Dělníci pracují bez jakýchkoli ochranných pomůcek za pár dolarů na den, přitom se tu točí neskutečné peníze, jak můžeme spatřit v blízkém obchůdku, který kazí jinak autentický dojem.

Sex, drogy, pláže a rock ‚n‘ roll

Pobřeží kolem Mirissy a zvláště Hikkaduwy těží z ideální polohy, nedozírných písečných pláží a vln ideálních pro surfování. Často si tu dávali dostaveníčko umělci, sportovci a alternativně smýšlející lidé hledající únik z jinak uspěchaného západního světa. Pobývali tady například Beatles, Elvis Presley a spousta dalších známých osobností. Dnes už se rozhodně nejedná o oblast s levným ubytováním. Hotely a penziony na pobřeží jsou po tsunami opravené a i na potápěči ceněné útesy se pomalu vrací bohatý podmořský život.