Někdy se o něm mluví jako o Che Guevarovi nové éry. Z vojenského velitele a mluvčího zapatistů, který si říká subcomandante Marcos, se stal idol, jenž se dostal na trička levicové mládeže podobně jako argentinský revolucionář. Muž s pronikavýma očima, neodmyslitelnou fajfkou v ústech a pohotovým jazykem je ztělesněním indiánského povstání, ač má bílou kůži.
Mexická tajná služba odhalila, že Marcos se ve skutečnosti jmenuje Rafael Sebastián Guillén Vicente, narodil se v červnu 1957 španělským přistěhovalcům a před odchodem do džungle byl univerzitním učitelem. Pro vládu je důkazem toho, jak vzdělanec oblouznil negramotné indiány kvůli touze po moci a vlastní slávě. To jeho companeros odmítají. „Marcos není indián, ale považujeme ho za jednoho z nás. Žil s námi už deset let před povstáním, jedl s námi, pracoval s námi, naučil se náš jazyk,“ chválí ho zapatista Fernando. „Několikrát jsem s ním mluvil. Je velmi skromný, s každým si umí hezky popovídat,“ dodává.
Barvitý sloh plný sugestivních otázek, na které nelze odpovědět ne, se odráží ve všech prohlášeních zapatistů, přesto se Marcos vždy bránil tomu, že by měl v hnutí výjimečné postavení. V početných rozhovorech tvrdil, že mluvčím povstalců se stal jen proto, že mnoho z jeho spolubojovníků neumí dostatečně dobře španělsky. Svoje podřízené postavení vůči indiánským comandantes dokládá i předponou „sub“ (tedy pod) u své vojenské hodnosti. „Kdybychom mohli vrátit čas, nedovolili bychom a nepodporovali bychom to, aby postava Marcose tak přerostla svůj význam,“ řekl o sobě v obsáhlém rozhovoru pro knihu Oheň a slovo mexické novinářky Glorie Munozové Ramírezové.
Nejširší nabídku průvodců a map Mexika (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
To, že mu sláva a pocit vlastní důležitosti nejsou nepříjemné, však nejlépe dokládá právě tato publikace napsaná nekritickou obdivovatelkou zapatistů. Rozhovor s jeho „nedůležitou“ osobou tvoří šestinu knihy, ve které jsou otisknuty tři vtipné předmluvy – všechny napsal subcomandante. Tím však sebestředná exhibice jeho nepopiratelného stylistického talentu nekončí. Kniha Oheň a slovo obsahuje i jeho povídku vyprávěnou z pohledu zastřeleného velitele, který opakovaně vzpomíná na to, jak indiánským nevzdělancům dobrácký intelektuál Marcos vysvětloval, co znamená slovo zenit.
Subcomandante je také tváří zapatistů pro západní obecenstvo. Ve svých článcích publikovaných ve velkých médiích rád cupoval amerického prezidenta George Bushe, pochválil kubánský lid za vzdor americké blokádě nebo kritizoval politiku Madridu vůči Baskicku. „V mezinárodních otázkách, které jeho spolubojovníky moc nezajímají, Marcos nepochybně udává základní linii. Nicméně to není tak, že by mu jeho druzi všechno automaticky schválili,“ odmítá Víctor Hugo López z Centra pro lidská práva, že by byl subcomandante mezi zapatisty absolutistickým pánem.
V Mexiku už velitel povstalců není takovým idolem jako v polovině devadesátých let. „Tady nejde dělat revoluce. Systém tě buď zabije, nebo podplatí. A Marcos žije…“ říká přesvědčeně student architektury Joab Jiménez, který už deset let jezdí do Chiapasu pracovat jako dobrovolník. Pro chudé mexické indiány zůstává subcomandante zosobněním nadějí na lepší život. Ať už je mozkem hnutí nebo jenom jeho hlásnou troubou.
Cesta byla podpořena Expedičním fondem.
Článek vyšel v MF DNES.
