Skoltští Sámové: laponská menšina mezi menšinou na pomezí Východu a Západu

Sápmi zahrnuje obrovské území čtyř států (Norska, Švédska, Finska a Ruska). Rozmanitost přírody – úchvatné fjordy, vysoké hory, husté lesy i holé dlouze se táhnoucí náhorní plošiny – jako by se odrážela i v místních kulturách. Po staletí zde pospolu žila různá etnika s rozličnými kulturními zvyklostmi. Mezi ty, co zdejší území obývají nejdéle patří Sámové, původní obyvatelé Fennoskandie. Ani toto etnikum si však nelze představovat jako homogenní kulturní celek, jelikož jazykově i kulturně se jednotlivé sámské skupiny od sebe někdy značně liší. Vynikajícím příkladem jsou skoltští Sámové.

Prohlédněte si další fotografie k článku…

Skoltští Sámové

Odhaduje se, že v současné době obývá Norsko, Švédsko, Finsko a Rusko 60 000 – 100 000 Sámů. Z tohoto počtu tvoří skoltští Sámové (skoltskou sámštinou sä’mmlaž), kteří žijí v Norsku, Rusku a především pak ve Finsku, pouze 1000 lidí. 600 obyvatel z nich žije ve Finsku, z čehož 400 v tradičních sámských oblastech. Je tedy jasné, že označení, které se pro skoltské Sámy často používá, tedy „menšina mezi menšinou„, není zdaleka nijak přehnané.

Mnoho kulturní odlišností skoltských Sámů od jiných sámských skupin pramení z historických důvodů. Zatímco většina Sámů je byla christianizována luteránskou církví skandinávských států, skoltští Sámové byli christianizováni z východu ruským pravoslavím. Věrozvestem skoltským Sámů byl sv. Trifon, který přinesl skoltským Sámům křesťanstvím v 16. století a na území dnešní Pečengy také založil klášter. Právě tato oblast byla tradičním územím skoltských Sámů, kde se místní populace živila především rybolovem a chovem sobů.

Pravoslavná církev, která dodnes hraje velmi důležitou roli v každodenním životě skoltských Sámů, není však jediným východním prvkem ve skoltské kultuře. Východní vliv je vidět na mnoha aspektech skoltské kultury od oblečení přes tradiční tance a koneckonců i skoltskosámská slovní zásoba nese východoslovanské stopy.

Dramatická změna

Život skoltských Sámů však dramaticky změnilo období druhé světové války. Když vypukla zimní válka mezi Finskem a Sovětským svazem, skoltští Sámové byli evakuováni hluboko na finské území. Konec války však neznamenal návrat domů. Území kolem města Pečengy muselo Finsko postoupit Sovětskému svazu, čímž skoltští Sámové ztratili svůj domov i se svým tradičním způsobem života. Po válce byli skolstští Sámové přesunuti na severovýchod Finska do oblastí na sever a na jih od jezera Inari. Zde se vybudovaly nové vesnice, kde velká část skoltských Sámů žije dodnes.

Jejich život se však změnil. Poklesl chov sobů, hlavní zdroj ekonomické stability, přibyla nezaměstnanost a skoltští Sámové se museli rovněž potýkat s diskriminační politikou Finska. Poválečné období se totiž neslo ve znaku asimilační politiky namířené proti Sámům, což vedlo k traumatizaci a stigmatizaci tohoto etnika. Důsledkem toho se mnozí začali stydět za svůj původ, začali ho skrývat a rovněž přestali předávat svůj jazyk na další generaci. Skoltský jazyk a kultura tak začaly být kriticky ohroženy.

Jazyková a kulturní revitalizace

Situace se začala pomalu zlepšovat v sedmdesátých letech, kdy byla vytvořena skoltskosámská ortografie, první slabikáře a učebnice skoltské sámštiny. Jazyk tak začal pronikat do školského systému i dalších domén veřejného života. Skoltská sámština je sámským jazykem patřícím do východosámské větve. Odhaduje se, že v současné době mluví tímto jazykem kolem 400 lidí. Pokud se chcete podívat, jak se dělá jazykové a kulturní obrození v moderní době, určitě navštivte místní Dobrovské, Jungmanny a další kupříkladu ve vesnici Sevettijärvi.

Sevettijärvi (skoltskou sámštinou Če´vetjäu´rr), je jedna z po válce nově založených vesnic, kam byli skoltští Sámové přesídleni a v současné době se považuje za centrum skoltské kultury. Z populace kolem 300 obyvatel je 90 procent obyvatel skoltských Sámů. Nalezenete zde i muzeum, kde se o skoltské kultuře, jazyce, historii a zvycích dozvíte více.

Příběh skoltských Sámů, kteří po staletí žili na hranici východního a západního světa je fascinující. Není to však jen zdejší kultura a místní zapadlí vlastenci, kteří vás uchvátí. Klidná krása místní krajiny vám rovněž vezme dech. Nekonečné husté lesy přerušované nespočtem jezer vybízejí k meditaci i k zajímavým trekům. Pokud by vám však chyběly hory, nemusíte zoufat, jelikož na norské hranice je to co by kamenem dohodil.