Skokem dalekým o trekové holi

Nelson Lakes

Jak jsme se zpětně dozvěděli, minule pro nás na Tasmanu měli připraveny záchranářské týmy z důvodu nadstavu vody úplně všude. Trek nepropršel. Po třech dnech deště začlo hustě sněžit. České polární výpravě: Peťka, Marťa, Tom, Evik a Džef (Petr:) bylo začátkem novozélandského léta opět docela frišno.

Utopené molo nedohledného jezera Rotoroa 40 cm pod hladinou (za normálního stavu vody 60 cm nad hladinou) přestalo přijímat lodě s návštěvníky parku. Skalní potůčky se změnily v řeky a kdosi z naší výpravy hlesl: „Vodopády jsou nádherná věc do té doby, než jimi musíte všemi projít!“

Brody a přeskoky daleké o trekové holi se staly nekonečnou zábavou účastníků každých 30 metrů. Tak jako na běžkách skupina zásadně čeká pod nenadálým úsekem černé sjezdovky s rozzářenými zorničkami, jakpak si poradí „labutí princ“ za Vámi, tak jsme čekali i my, za každou zdánlivou výpustí přehrady. Techniky brodu byly různé:

Peťka zvolila metodu nejbezpečnější – proudem vody jednoduše prošla i s botami.

Marťa zásadně skákala pod heslem „přesně vedle“, a tak i ona každý zbytek řečiště bezpečně došla.

Tom nezapřel gymnastický výcvik z mládí a elegantně létal nad vodopády jako Copperfield nad Niagárami. Až do té doby, než se mechové pole v doskočišti ukázalo býti plovoucím ostrůvkem.

Nejširší nabídku průvodců a map Nového Zélandu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Povídám Džefovi: „Je to na nás. My dva ještě nečvachtáme.“ Džef je mistr skoku o tyči, resp. o trekové holi. Siluetu brodícího Džefa nelze zaměnit. Vlající zelené pončo, z něhož trčí do víru vody černá špejle (treková hůl). Podvozek v podobě chodidel vysunuje plachtící netopýr vždy bezpečně až na druhém břehu. Křičím do hukotu vody: „Skoč tudy, tady to jde!“ Džef nabírá rozběhovou rychlost, Džef letí, když v tom se černá špejle separuje od ostatní hmoty Džefa. Džef urval držadlo hole. Ladný příklad toho, jak vám v jednom případě ze sta treková hůl nepomůže v přeskoku. Pod heslem: „Džef se umí zachránit sám, treková hůl ne“ je provedena okamžitá první pomoc holi. Na zdar vylovení ji Džef obdařuje kapradinkou vsunutou jako těsnění mezi držadlo a tyč. Kapradinka fungovala znamenitě do té doby, než Džef při dalším skoku urval držadlo i druhé hole. Zbytek výpravy nyní mlsně očekává, kdy Džef, ověnčený dvěma kapradinkami, urve obě držadla zaráz i s květenou a konečně si i on namočí jeho zdaleka nejkvalitnější a nejdražší boty z celé naší skvadry, které s oblibou jako jediné suché obutí používáme po večerech jako tzv. záchodové boty. Možná přijde chvíle, kdy se Džef definitivně urazí nad večerní funkcí svých dokonalých Scarfů a sám si je dobrovolně během dne vymáchá.

Hledám se v mapě, kolik tisíc rozvodněných potoků ještě budem muset přeletět a co nevidím – kvapem se blížíme k zakletým kótám Mt Hopeless 2278 a Mt Misery 1601 (Hora beznaděje a Hora mizernosti). Sněhová koule mi odkudsi přistála přesně v „kótě beznaděje.“ Zdá se, že „beznaděj“ nemá v této výpravě šanci. Promoklá, zmrzlá, ztracená česká polární výprava obsahuje evidentně úplně stejné pitomce jako byli ti, co vtipně pojmenovávali tyhle kóty, -tak jsme tu dobře. Koukám dopředu na Džefa, jak zuřivě píchá do zasněženého močálu, hledajíc cestu pro čtyři „Frištenské“ v závěsu. Kouknu dozadu, kde odpočívá Peťka. Sedí, zasněně hledí, až hlesne: „Neumím si představit život bez…“ – čekali byste od něžného stvoření třeba: „…život bez muže,“ nebo „…život bez rozkvetlé květinové louky,“ nebo „…život bez Johnnyho Deppa,“ místo toho se rozneslo chumelenicí: „…život bez trekových holí.“ A tak jsme zas o krůček pokročili v dívčích lekcích romantiky i novozélandského outdooru.