Daleko za pobřežními hradbami Velebitu a Biokova, zvedá se další a mohutnější krasový hřeben, Dinara, s nejvyšším bodem současného Chorvatska jménem Sinjal.Tam, kde ještě nedávno žili Srbové, dnes není nikdo. Jen ticho zatím neobjevených hor.
Vrilo Cetine. Začínáme pěkně u pramene
Tyrkysové očko působí v divoké hornaté krajině jako oáza. Kamarád noří hlavu do průzračné vody. „Tohle měli tehdy udělat taky,“ směje se, po obličeji mu stékají chladivé kapky a jakoby nic dodává „měli si zchladit ty své horké hlavy.“ Pochopíte, až uvidíte opuštěné domy, rozstřílené fasády a vypálené střechy. Obyvatelé měli smůlu. Byli Srbové. Museli pryč, ale Chorvati se nenastěhovali.
Prohlédněte si další fotorgafie k článku…
Jsme v liduprázdné vesničce Cetina, která ukrývá dva skromné klenoty. Jedním z nich je Veliko vrelo, vyvěračka, z níž se rodí krasová řeka Cetina. Systém hlubinných jeskyní a propastí je stále záhadou; speleologové a potápěči se dostali do hloubky 150 metrů a stále si nesáhli na dno.
Pekelný trychtýř se má k světu. Chrlí tolik vody, že se Cetina stává hned na svém počátku malou řekou. Jen pár desítek metrů po proudu najdete první „koupaliště“ (a mimochodem nádherné místo na přespání). Druhým klenotem je ruina předrománského kostela Sv. Spasitele (Crkva Sv. Spasa). Na svou dobu velký kamenný kostel se stále stojící zvonicí vzniknul ještě před církevním schizmatem, což je pro chorvatské dějiny nesmírně důležité.
Sinjal ve dvou dnech
Metelíme si to po štěrkových cestách stále k bělostnému masívu pohoří Dinara. Projíždíme nízkými a řídkými lesíky, které rostou v téměř úplné rovině pod horami. Dvě tři serpentiny a jsme v obci Glavaš. Ta vypadá celkem přátelsky, dva domy jsou dokonce obydleny. Kousek nad posledním domkem stojí mezi stromky modrá plechová útulna se studnou. Doplňujeme vodu a konečně vyrážíme na dvouhodinový pochod pod odpoledním srpnovým slunkem.
Nejprve míjíme ruiny osmanského hradu ze 14. století. Je to strážce cesty a ochotný stín. Pokračujeme mírně vzhůru po loukách až k „lesu“. Není to tedy les v pravém slova smyslu, spíše bukové mlází. V této výhni asi nikdy nedoroste. Po pravé straně se objevuje bezejmenná „pečina“, jeskyně. Pokračujeme rozkvetlou loukou a přicházíme do závěru údolíčka. Tady teče čůrkem voda z hadice, ale nelze na ni spoléhat. Odpočinuli jsme si a mnoha serpentinami se vyšvihli na krasovou plošinu s dlouhou žlutou trávou. Tady kdysi stálo několik salaší, ale dneska už tu nikdo krávy nepase. Ještě jeden táhlý kilometr a jsme u cíle. Útulna Martinova košara je jednou ze dvou zachovalých salaší na Donje Torine. Uvnitř je 14 matrací, stůl a lavice, kousek od chaty studna s výbornou vodou. Nádherné místo.
Ráno máme náskok před sluníčkem a vedrem, na hlavním hřebeni jsme kolem osmé a za necelou hodinku se nám podaří obejít obrovské kamenné kotle, projít kosodřevinou a stanout na střeše Chorvatska, Sinjalu (1831 m). Do dáli se bělají kopce a kopečky a na obzoru jakoby se zrcadlilo moře. Když se otočím, vidím hřebeny Dináry, jak mizí i se svým nejvyšším vrcholem, Troglavem (1913 m), za pomyslnými bosenskými hranicemi.
Do Kninu přes Brezovac nebo kaňon Krčič
Je čas vydat se dolů. Sestup „východní stěnou“ Sinjalu je poněkud prudší, o to však zábavnější. Hlavní trasa pokračuje dvě hodiny k chatě Brezovac a několik dalších úmorných hodin po těžko sjízdné makadamové cestě do Kninu. Pokud sluníčko nepálí letním žárem, je to pěkná procházka po loukách mezi vápencovými homolemi kopců. Na chatě Brezovac se dá samozřejmě i přespat a výlet si prodloužit. (Otevření chaty je potřeba domluvit s chorvatskými planináry www.hps.hr/english/dinara/).
Vzhledem k vedru volíme stinnější a strmější variantu do obce Mirkoviči. Sbíháme louku, slézáme okolo skalek. Jinak perfektní značení se tady pomalu ztrácí, cesta s ním. Mizíme v hustém lese. Přelézáme vývraty, spouštíme se do roklin a tápeme v mapě. Teplem zmámení a už téměř bez zásob vody jsme vyvrženi z voňavého borového lesa na slunné úbočí porostlé jen keříky. Konečně se otevírá pohled na divoký svět skal tam za námi. Cílová vesnice se blíží. Bohužel vypálená, vybydlená. Smutná políčka pomalu zarůstají a nezvykle úrodný kout Chorvatska se mění v další krasovou poušť.
TIP: Po půl hodince pochodu dojdete k vyschlému korytu říčky Krčič. Než se v Knině vlije do Krky, vytvoří pěkný kaňon, ve kterém se kroutí sjízdná štěrkovka. Zavolejte do hotelu Mihovil, ochotně pro vás někoho pošlou. Tam si také můžete nechat zaparkované auto. Máte-li ještě trochu času, zajeďte se podívat do NP Krka nebo do města Šibenik.
Turistické zájezdy po celé Evropě i mimo ni jsou doménou cestovní kanceláře Kudrna. Můžete se s ní podívat do Maroka, na Madeiru, do Itálie nebo třeba Jižní Ameriky.
