Ind vyučený Brity jako pomocník pro expedice a vědecké výpravy.
NAIN SINGH (* asi 1825, † 1. 2. 1882) – indický geometr ve službách britské koloniální správy
Nedůvěra, kterou vzbuzovali britští geometři při výzkumu vnitrozemí Indie, vedla kapitána Montgomerieho k myšlence vycvičit a využít pro další pronikání do Tibetu „pandity“ – vzdělané brahmíny. Prvním z nich byl Nain Singh, který se roku 1864 vydal v přestrojení za obchodníka s koňmi z Kašmíru na sever. Po několika pokusech se mu podařilo proniknout do Lhasy a s primitivními přístroji určil poměrně přesně její geografickou polohu. Vracel se podle řeky Jarlung Cangpo k jezeru Manasarovár a po jednadvaceti měsících se vrátil do Dehradúnu, střediska britských geometrů.
V roce 1867 se Nain Singh pustil k pramenům Indu a zároveň zkoumal zlatonosná pole, ležící v nadmořské výšce přes 5 000 metrů v západním Tibetu. Doprovázel britského diplomata T. Forsytha do Kašgaru a mapoval přitom území mezi kraji Le a Chotan. Z Ladaku se pustil vnitrozemím Tibetu k jezeru Tengri-núr, do Lhasy a oblastí východního Himálaje do Assamu a Kalkaty, kam dorazil roku 1875.
Další pandité na výzkumech
Ve stejné době podnikal průzkumnou cestu do Tibetu další z panditů. Neznáme jeho skutečné jméno, protože Britové tajili identitu svých agentů. Užívá se pro něho označení Kišen Singh, Pandit D., Krišna či jen monogram A. K. Na výpravě v letech 1871–72 se mu sice nepodařilo projít k čínskému jezeru Kukunor, ale podrobně prozkoumal oblast kolem jezera Tengri-núr (Namccho). Proti proudu řeky Cangpo se dostal do Gartoku. Při další cestě (1873–74) se vydal z Le (na horním toku Indu) do Chotanu a Kašgaru, prozkoumal část pohoří Pamír a okraje pouště Takla-Makan. Druhou výpravu do Tibetu podnikl Kišen Singh roku 1878. Rok žil ve Lhase, než se pustil s mongolskou karavanou přes pohoří Altyn-dag na území Cajdamu a do Tun-chuangu. Přes východní Tibet se roku 1882 vrátil do Indie. Prozkoumal přitom pohoří Amně-Mačhen a zmapoval dosud neznámou část řeky Cangpo.
Pandit jménem Kintup (krycí značka K. P.) se roku 1880 odebral do Tibetu, aby prozkoumal horní tok Brahmaputry a nalezl její prameny. Sledoval řeku Jarlung Cangpo a spustil po jejím toku klády, které doplavaly (i když bez povšimnutí) do Brahmaputry. Teprve po návratu do Indie roku 1883 mohl potvrdit dřívější domněnku, že Jarlung Cangpo je horním tokem Brahmaputry.
Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.
