Sichuan leží v hlubokém vnitrozemí a je to jedna z největších čínských provincií (přes 110 milionů obyvatel) a její východní část je jednou z nejhustěji obydlených oblastí na naší planetě. Východní část je nížinatá, úrodná, západní hornatou část provincie obývají většinou Tibeťané.
Geografická poloha a těžko přístupné hory, jež provincii oddělují, způsobily, že většinu obyvatel netvoří příslušníci národnostních menšin, ale Hanové (Chan), kteří začali oblast osidlovat až později. Sichuan není tak silně poznamenán západními vlivy jako východ Číny, a to i přesto, že zde Deng Xiaopingovy (Teng Siao-pching) reformy začaly dříve než v jiných provinciích.
V době protijaponské války se do provincie Sichuan uchýlila kuomintangská vláda. Hlavním městem ale v té době nebylo Chengdu (Čcheng-tu), nýbrž dodnes největší město Sichuanu – Chungching (Čchung-čching). Pro nás je zajímavé, že u kuomintangské vlády byl v té době akreditován i vyslanec československé vlády v Londýně.
V kritickém období po Mao Zedongově (Mao Ce-tung) smrti se do Chengdu před nejistotou Pekingu uchýlili někteří komunističtí činitelé, kteří měli důvod obávat se ne-li o život, tedy minimálně o svou politickou budoucnost. Byl mezi nimi i vysoký stranický funkcionář Zhao Ziyang (Čao C’-jang), který zde ve funkci 1. tajemníka provinčního výboru KS Číny uváděl do praxe Deng Xiaopingovy vize reformovaného hospodářství. (Reformy spočívaly v tom, že půda a další výrobní prostředky byly dány do individuální péče rolníků, jimž bylo zároveň dovoleno prodávat přebytky ve vlastní režii. Tento systém pomohl vyřešit zásobování měst zemědělskými produkty a podstatně zlepšil životní podmínky na venkově. V r. 1984 byl stejný systém rozšířen i na průmysl.) Výsledky úspěšných reforem jsou patrné především v hlavním městě Chengdu, které je bezpochyby jedním z nejlépe prosperujících měst Číny. Obchodní domy jsou plné nejmodernějšího zboží, lidé se oblékají podle hongkongské módy a mezi dopravními prostředky převažují moderní auta, horská kola a skútry.
Na sever a západ od Chengdu se začínají hory s hlubokými údolími a dravými řekami zvedat nad 5000 m. Pro Tibeťany byla tato oblast součástí tibetské provincie Kham, která zabírá zhruba jednu třetinu Tibetské náhorní plošiny. Dnes však je rozdělena mezi Tibetskou autonomní oblast (TAO) a provincii Sichuan, což pro mnohé turisty představuje jedinou možnost návštěvy „Tibetu“, aniž by museli vyřizovat složitá povolení do TAO a podstupovat peripetie s čínskými úřady. Je to oblast s tradiční tibetskou kulturou, v níž se i přes drtivý čínský vliv posledních desetiletí stále můžeme setkat se stády pasoucích se jaků, ale i tibetskými lamaistickými kláštery, které zde mnohdy přečkaly – v souladu s příslovím „pod svícnem je největší tma“ – tažení proti tibetskému náboženství mnohem lépe než v samotné TAO.
Provincie je bohatá nejen na nerosty a minerály, ale především na květenu a zvířenu. Sichuan je domovem mj. i medvídka pandy, který zde žije ve zvláštních rezervacích. Nalezneme zde spoustu endemických druhů rostlin a bylin, jež se hojně využívají v tradiční čínské medicíně.
Nejširší nabídku průvodců a map Číny (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
