Lukáš a Alena Synkovi dorazili po pěti měsících cesty z Istanbulu do čínského města Sian. Dosáhli tak svého cíle a projeli celou Hedvábnou stezku po její hlavní historické trase.
Sian je dnes pouze rušným přelidněným velkoměstem, ale dříve zde stávalo císařské město Šangan, z něhož vládlo říši Středu hned několik čínských dynastií. Pro karavany z Blízkého východu právě zde celá Hedvábná stezka končila, pro ty putující opačným směrem naopak začínala. A jak vypadá konec Hedvábné stezky?
Hedvábí a smog
Je pátek 28. září 2006 a my jsme právě dorazili na konec Hedvábné stezky do města Sian (Xian). Už týden prší a vyhlídky nejsou nejlepší, ale v nás samotných svítí slunce, protože jsme dokázali splnit jeden ze svých největších snů. Decentně oslavujeme pivem, dobrým jídlem, dáváme si
například téměř domácí knedlíky plněné masovou směsí, voláme z internetu domů a po měsíci a půl dokonce potkáváme naše krajany, příjemnou dvojici.
Doma v Čechách se dnes vzpomíná na zavraždění sv. Václava. Zatímco tam v roce 935 bojovala o moc česká knížata, v Číně toho času … se také bojovalo o moc, konkrétně pět dynastií, které vyplnily mocenské vakuum po pádu slavné dynastie Tang (618 – 907). V souvislosti s Přemyslovci je zajímavé, že v hrobech kněžny Ludmily (Václavovy babičky) a Boleslava II. (Václavova synovce) byly nalezeny součásti oděvů z hedvábí.
Ale zpět k Číně a Hedvábné stezce. V Šanganu se kdysi setkávali obchodníci z celého tehdy známého světa, překládalo se zde cenné zboží dovezené z dalekého Západu, sídlili zde velvyslanci, a přicházeli sem kazatelé nových myšlení a náboženství. Dnešní Sian (hlavní město provincie Šaan-si) už smysl politického, kulturního a obchodního uzlu světového významu postrádá. Císařské paláce, trhy s hedvábím a vzácným zbožím nahradily jen mnohaproudové silnice, dvoupatrové autobusy, mrakodrapy, prosklené banky a neutěšené uličky a halí je smog. Dnes jsou navíc ulice přelidněné i na čínské poměry, protože 1. října 1949 Mao Ce Tung vyhlásil Čínskou lidovou republiku, a tudíž teď o víkendu vypuká každoroční všelidové šílenství celostátních týdenních prázdnin.
Terakotová armáda
Z dávných dob Hedvábné stezky se v samotném Sianu ani nezachovalo mnoho významnějších památek. Nicméně celá provincie Šaan-si je poseta enormním množstvím historických nálezů datovaných až do pravěku. Asi nejvýznamnější památku v blízkém okolí představuje slavná Terakotová armáda, která se nachází nějakých 40 km východně od Sianu a kvůli níž sem zavítá téměř každý návštěvník Číny.
Jedná se o monumentální hrobku prvního velkého čínského císaře označovaného Čhin Ši Huang („První císař dynastie Čchin“, 259 – 210 př. Kr.). Tento velmi schopný panovník v roce 221 př. Kr., po dlouhém období tzv. Válčících států poprvé v historii sjednotil celou Čínu. Položil základy veliké jednotné říše a začal s budováním Velké čínské zdi na obranu proti mongolským kmenům. Čhin Ši Huang byl kromě mimořádných vojenských a politických schopností vyhlášený také nesmírnou krutostí. Přestože v době, kdy Čhin Ši Huang vládl, Hedvábná stezka ještě neexistovala, sjednocení Číny vytvořilo důležitý předpoklad pro její vznik o nějakých 100 let později.
Jeho životu přesně odpovídá megalomanská hrobka, kterou si nechal vybudovat. Vlastní pohřební komoru totiž hlídá zhruba 8 000 terakotových (hliněných) vojáků, které byly vyrobeny v životní velikosti, natřeny reálnými barvami a držely opravdové zbraně. Například meče měly i unikátní nerezovou úpravu, takže bez újmy přečkaly více než 2000 let. (Podobnou technologii v Evropě objevili až v novověku.) Figuríny jsou tak detailně vyvedené, že v roce 2005 dokonce odborníci z Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně na nich zahájili výzkum staré čínské obuvi. Kromě obyčejných pěšáků tvoří armádu i oddíly lukostřelců, jízda a několik bojových vozů. Šiky vojáků byly rozestavěny v širokých chodbách, pečlivě překryty trámy, izolací a zahrnuty zemí. Uvádí se, že všichni architekti a stavitelé znající různá bezpečnostní tajemství hrobky pak byli zaživa pohřbeni s císařem. Některé části hrobky se samozřejmě během staletí zbortily nebo byly objeveny loupežníky, kteří z nich „těžili“ zbraně a pak obvykle figuríny rozmlátili a chodby podpálili. Nakonec se na hrobku zapomnělo a půdu na jejím lidé normálně obhospodařovávali, až do roku 1974.
Zajímavosti Sianu
V samotném Sianu stojí za pozornost Malá a Velká husí pagoda, které pocházejí ze 7. století, ale byly v minulosti mnohokrát zvyšovány a přestavovány. Velká husí pagoda má dnes sedm pater a původně sloužila pro uložení posvátných buddhistických spisů, které byly za účelem adoptování buddhismu přivezeny z Indie.
V centru města nedaleko jižní brány hradeb stojí jako „perníkové chaloupky mezi mrakodrapy“ Zvonová věž s expozicí zvonů a Bubnová věž s expozicí bubnů (poslední přestavba z 18. století). Obě stavby jsou docela utopené mezi širokými silnicemi, moderními hotely a vysokými budovy. V Bubnové věži býval velký městský buben, který odbíjel čas.
Za návštěvu také stojí muslimská čtvrť, kde se nachází velká mešita a večer se zde otvírá přehršel muslimských restaurací a jídelniček. Dokonce zde pečou i tradiční muslimské chlebové placky, což z této čtvrtě činí příjemnou chlebovou oázu uprostřed veliké rýžovo-nudlové Číny. Muslimové tvoří podle čínských statistik asi 3% populace ČLR. Pomineme-li Ujgury a středoasijské minority v západní Číně, pak většina ostatních muslimů ve vnitřní Číně jsou sice etničtí Číňané (Hanové) a hovoří čínsky, ale označují se Hui jakoby se jednalo o samostatný národ. Faktem je, že díky své víře, zvykům a stylu života tvoří v čínské společnosti poměrně izolované komunity.
Určitě největší podívanou v Sianu představují mohutné městské hradby obepínající střed města v délce skoro 14 km. Byly vybudovány ve 14. st. (dynastie Ming) na základech starých hradeb z dob dynastie Tang (7. – 9. st.). Přestože se hradby zachovaly do moderní doby pouze částečně, byly v rámci budování turistických atrakcí v Číně dostavěny do původní podoby. Zajímavé jsou pevnosti u bran a strážní věže. Výhledy z hradeb však vedou jen do moderní zástavby s mrakodrapy obvykle zahalenými ve smogu.
Jak vypadá konec Hedvábné stezky
Pro nás procházka po těchto hradbách však představovala nezapomenutelný zážitek, protože byly jakýmsi hmatatelným koncem Hedvábné stezky. Dokonce se během naší návštěvy na toto odpoledne i roztrhaly mraky. Při slunci zapadajícím nad tradičními čínskými střechami strážních věží se nám pak vybavovaly ty uběhlé měsíce a tisíce kilometrů přes slavná města, oázy, pouště a hory.
Vzpomněli jsme na tureckou rodinku, co nás přiměla stanovat u nich na dvorku, na Alího, který se chystal emigrovat z Íránu do vysněné Ameriky, na vojáky v Ašchabádu pískající, když jsme fotili vládní budovy, na čaj s prodavačem v chátrajícím Mujnaku omývaném kdysi Aralským jezerem, na Kyrgyzy, co připíjeli vodkou na zdraví našich dětí a na „rúske svině“, na ujgurského pantátu, co nám daroval veliké hrozny, když nás zaujala jejich výroba hrozinek, i na telefonáty domů. Všechny ty zlomky historie Hedvábné stezky i současný život v místech její původní trasy nás určitě ovlivnily. Tak nějak tedy vypadá náš konec Hedvábné stezky.
Stojíme teď na sianských hradbách na druhém konci kontinentu, do něhož jsme se v jeho nejzápadnějším místě před pěti měsíci zakousli, a zjišťujeme, že jsme dosáhli vlastně hned několika úspěchů: splnili jsme nejen konkrétní cíl projet celou Hedvábnou stezku po její původní trase, ale dokázali jsme si zařídit půl roku volného času, což vyžaduje řadu „obětí“. V neposlední řadě jsme snad také dokázali představit cestovatelské veřejnosti některá méně známá místa a upozornit na některé problémy.
Cesta po Hedvábné stezce byla náročná, ale krásná, objevná a plná pravého dobrodružství, neopakovatelných zážitků i setkání se zajímavými lidmi. Do Číny se po zemi často jezdí, ovšem přes Pákistán, což nekopíruje hlavní historickou trasu Hedvábné stezky. Cestovatelé, kteří ji projeli přes Střední Asii, tvoří poměrně malou skupinu. Jsme rádi, že jsme se k nim přiřadili. Rádi bychom poděkovali všem, kteří nám pomohli, ať už z domova nebo přímo na cestě. Pět měsíců uteklo jako voda. Před sebou teď máme ještě jeden měsíc cestování po jižní Číně a pak návrat domů, do známé reality.
Všechny autorovy články z cesty po Hedvábné stezce si můžete přečíst zde: http://hedvabnastezka.cz/c/expedice_hedvabna_stezka_2006
