Území dnešní provincie Shanxi patří k nejstarším centrům čínské civilizace. Po vzniku prvního státoprávního celku na území dnešní Číny v r. 221 př.n.l. se území provincie Shanxi stalo jeho součástí a sloužilo jako nárazníková zóna proti severním barbarům. Nedaleko dnešních hranic provincie se nacházela hlavní města několika dynastií.
Po pádu dynastií Tang (Tchang) a zejména severní Song (Sung), kdy došlo k přesunu politického a ekonomického centra říše směrem na jih do delty Dlouhé řeky, začala celá oblast upadat. K obrození v podobě těžkého průmyslu došlo až v 1. polovině 20. století a po vzniku ČLR, kdy byly v okolí Datongu (Ta-tchung) a Taiyuanu (Tchán-jüan) odhaleny obrovské zásoby uhlí a jiných nerostů. Kromě těchto nevzhledných průmyslových center je zde ale stále možno nalézt i významné kulturní památky, jako jsou jeskynní chrámy Tisíce Buddhů – Yungang (Yün-kang) z 5. století, unikátní hradbami opevněné městečko Pingyao (Pching-jao) či přírodní buddhistický areál Wutaishan (Wu-tchai-šan).
Jméno provincie Shanxi znamená v překladu „na západ od hor“, čímž je míněno pohoří Taihang (Tchai-chang), tvořící východní hranici provincie. Západní hranice pak z převážné části kopíruje tok Žluté řeky. Populace provincie je na čínská měřitka poměrně nízká, asi 35 milionů obyvatel, což je dáno charakterem provincie, která je ze 70 % procent tvořena horami.
Zpracováno ve spolupráci s China Tours.
