Na začátku července je ve Vietnamu období dešťů. Protože jsem ale měl možnost prodloužit svou pracovní cestu do Hanoje, rozhodl jsem se i přes nepříznivou předpověď počasí zůstat ve Vietnamu o nějakou dobu déle a projet oblasti kolem severní hranice na kole. Sice často pršelo a bylo dusno, cesta se ale přesto bohatě vyplatila.
Z Hanoje do Cao Bang jede noční autobus. Odsud startuji s nejasným plánem na další cestu. Vím jen, že chci jet dále na západ po malých cestách podél čínské hranice. Tato oblast mě již dlouhou dobu láká nejen proto, že zde jsou nejvyšší hory v zemi, ale také proto, že je zde možno narazit na mnoho z 54 vietnamských etnických menšin, které obhospodařují strmé svahy místních hor a na neuvěřitelných místech pěstují rýži a kukuřici.
Moje představa jet po malých nezpevněných cestách vzala brzy za své. Zaprvé byly skoro všechny v mapách zobrazené cesty asfaltované, a pokud byly přeci jen nezpevněné, nedalo se po nich kvůli hlubokému bahnu skoro jet. Proto jsem nakonec jel po asfaltkách, které byly úzké, krásně položené, kvalitní a málo frekventované, takže jet po nich byla opravdu radost.
Období dešťů
V období dešťů prší v horách poměrně hodně. Někdy mrholí celý den od rána do večera, někdy začíná průtrž mračen kolem jedné hodiny odpoledne a den tak předčasně končí. Déšť samotný není příliš nepříjemný, protože je pořád kolem 30 stupňů, přes mlhu a kapky není ale skoro nic vidět. Někdy je počasí i pěkné, slunce ale za celý týden není skoro vidět. Další nepříjemností období dešťů je vysoká vlhkost vzduchu, která může dosahovat až 100%, takže mokré věci za celý týden neuschnou.
Silnice na severu jsou krásné. Nikdy nejsou rovné, každých 50m je zatáčka, za kterou se objevují nové výhledy. Kopce jsou velice strmé, porostlé stromy a keři odzdola až nahoru. Kde je to jen trochu možné, jsou vybudována terasová pole. V nižších polohách rýžová, ve vyšších je pěstována kukuřice. V této pitoreskní krajině jsou na krásných místech vystavěny malé vesnice etnických menšin.
Etnické minority
Každý národ má své tradiční oblečení a také asi svou vlastní řeč, i když to jsem z pochopitelných důvodů nemohl ověřit. Jedním z hlavních příjmů těchto “horských” obyvatel je prodej ovoce a zeleniny, kterou prodávají podél silnic nebo na místních tržištích. Nedělní trhy jsou vyhlášené a také samozřejmě navštěvované turisty, i když těch alespoň v letních měsících není mnoho. Je zajímavé vidět, že místní tradice zůstávají i přes relativně vyspělou infrastrukturu zachovány.
Zajímavé oblasti
Mezi nejzajímavější místa severního Vietnamu patří oblast mezi Meo Vac a Ha Giang, která nabízí nespočet různých cest vhodných k prozkoumání. Za zmínku také stojí asi 100km dlouhá silnice mezi Muong Lay a Minh Thang, která se vine velmi členitým terénem přes malé vesničky a na kterou mají dokonce zakázán vjezd autobusy a nákladní vozy. Při plánování cesty je dobré si přibližně ubytování. Hotely jsou totiž jenom ve větších obcích, které jsou od sebe vzdálené 30-100km., takže to na kole vždy do dalšího ubytování nevyjde. Mně se ale podařilo bez problémů ubytovat i u někoho doma.
Ve zkratce
Vybavení
Gravelbike s nepromokavými bikepackingovými brašnami Ortlieb, které se opravdu osvědčily – uvnitř bylo vždy sucho. Věcí jsem měl příliš mnoho, v podstatě stačilo jedno tričko a jedny kalhoty, které jsem každodenně pral a poté na sobě sušil. Mokré věci jinak nemají šanci uschnout. Upozornění: kromě Hanoje není možné ve Vietnamu koupit jakékoliv náhradní díly na kolo.
Jídlo
Nechtěl jsem nic riskovat, takže byla vietnamská polévka Pho mou několikrát denně opakovanou stravou. Pro cyklisty jsou velice vítaným doplňkem všude přítomné banány. Polévka 25.000 VND (25 Kč).
Ubytování
Hostely a hotely. 170.000 VND (170 Kč) Dvakrát jsem se ubytoval u místních.
Výměna peněz
Bankomaty jsou ve Vietnamu na každém rohu.
Telefon
V Hanoji jsem si koupil SIM kartu s internetem. Signál byl snad úlně všude, ještě k tomu s velice rychlým LTE. 50.000 VND / 10GB (50 Kč).
Možnost dorozumět se
Vietnamštinu není možné ovládnout. Nikdo mi nerozuměl ani pozdrav. Google Translate v telefonu je tak velice vítaným společníkem.
Autobusová doprava
Na cestu autobusem je nutné plánovat neskutečné množství času. Průměrná rychlost tak tak přesáhne 30km/h.
Nejširší nabídku průvodců a map Vietnamu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Sponzorovaní cestovatele – strašnej mor v poslední době 🙁
Můžu se zeptat, co vám konkrétně na tomto článku vadí? Jirka zrovna mezi tyhle příliš nepatří.
Díky za inspirativní článek! A´t to dobře šlape ,-)
Ty cesty na kole jsou stejně nejlepší i za bahna 🙂
Kateřina Petríková… Jak jsem napsal výše, vadí mi sponzorovaní cestovatele, pr články a jejich následná proma a reklamy.
Hezké, zajímavé, dobré fotky. Díky
Mel bych dotaz – pisete ze z Hanoje do Cao Bang jede nocni bus.
Vzali vam do nej bez problemu kolo?
A odkud presne ten bus vlastne jede?
Lze jizdni rad nalezt na internetu?
Rudolfe, jízdí řády lokáloních busů na internetu nejsou a pro dálkové spoje je tolik autobusů a společností, že je lepší získat info na nádraží nebo v hotelu . Kolo bez problémů kdekoliv kdykoliv. jinak dobré info je zde http://www.vietnamista.cz/
Chtel jsem si přečíst i Vietnamu na autorově blogu lovelo. Text je ale zakomponován v grafice, která je v tak malém rozlišení , že je při zvětšení text nečitelný.
Články v okolí
Tip měsíce: Etiopie
Mezi vlky a vrcholy: výprava do jedinečné přírody Bale Mountains
Cesta časem: Kmeny a tradice Údolí řeky Omo
Prořezané rty, skarifikace i deformování lebek. Význam tělesných modifikací u etiopských Mursiů
Knižní tipy
SOUTĚŽ: Co je nového v JOTA, aneb cestování s knihou. UKONČENO
Časopis Travel Life píší cestovatelé pro cestovatele, tak CESTUJ!
Nové články
Neznámá Mauritánie
Vánoční trhy od Brém až po Berlín.. a mnohem dál
Playa del Carmen
Vybavení na cesty
Darn Tough BEAR TOWN MICRO CREW
Turistická ponožka s neotřelým designem a doživotní zárukou, na každou štreku.
NEJLEPŠÍ TREKOVÉ BOTY A POHORY
Výběr testerů Světa outdooru