Ofenziva bojovníků takzvaného Islámského státu vyhnala z iráckých provincií Anbár, Salahudín a Ninive statisíce lidí. Ti často utíkali za dramatických podmínek jen s pár osobními věcmi. Více než 850 000 vnitřních uprchlíků našlo podle OSN útočiště v iráckém Kurdistánu.
Jen zlomek lidí žije v uprchlických táborech, další přebývají v najatých domech, ve školách nebo halách. Nejméně každý pátý uprchlík pak přežívá v rozestavěných domech bez elektřiny, vody a možnosti topení. Teploty přitom v noci padají k nule.
Prohlédněte si další fotografie k článku…
Někteří z uprchlíků za sebou mají strastiplný útěk přes pohoří Sindžár. „Šest dnů jsme bez jídla a pití strávili v horách. Bylo to během léta, takže jsme trpěli nesnesitelným horkem a mnoho lidí, kteří s námi uprchli, kvůli nedostatku vody zemřelo. Helikoptéry nám z vysoké výšky shazovali zásoby, ale ty se často rozbily nebo jinak znehodnotily. Tak jsme jedli kořínky a listy, jen abychom měli něco v žaludku,“ popisuje útěk jednačtyřicetiletý Chálid Rašo Kásim, který spolu s rodinou prchnul ze Sindžáru v severoirácké provincii Ninive.
Chálidova rodina patří k etnicko-náboženské minoritě Jezídů. Kvůli odlišnému náboženství jsou cílem útoku radikálů z takzvaného Islámského státu. Pokud je extrémisté zadrží, mají na výběr buď konverzi k sunnitskému islámu, nebo smrt. Muži jsou pak nuceni bojovat v řadách radikálů a ženy jsou prodávány jako sexuální otrokyně. A tak když sousedé Chálida varovali, že se k městu blíží bojovníci, okamžitě vzal desetičlennou rodinu a utekli do Sindžárských hor. „Doma jsme nechali všechny naše věci, nic jsme s sebou nenesli, jen jsme utíkali do hor,“ vzpomíná Chálid. Sám nesl nemocnou manželku Lejlu, jedna ze sester nesla postiženého syna Kaniwara a soused pomáhal nemohoucí babičce.
Po šestidenním pobytu v horách se rodině za pomoci kurdských bojovníků a UNHCR podařilo přes Sýrii dostat do bezpečí iráckého Kurdistánu. Spolu s dalšími 28 000 běženců se uchýlili do města Šárija, kde obývají betonovou místnost v nedostavěné budově bez oken a dveří. „Až tady v Šáriji jsme dostali dvě matrace a dvě přikrývky. Každý měsíc také dostáváme příděly jídla,“ objasňuje Chálid s tím, že největším problémem je chlad a nejvíce by tak uvítal kamna a materiál na výplň oken. Rodina už se navíc nemá kam vrátit, protože radikálové jejich dům prodali.
Člověk v tísni pomáhá uprchlíkům přečkat zimu
Podobné osudy mají i další uprchlíci. Člověk v tísni už loni v listopadu pomohl 200 běženeckým rodinám. „Lidem jsme poskytli matrace, fólie k izolaci obydlí nebo dřevěné desky a nářadí na instalaci materiálu. Nejzranitelnější lidé jako vdovy, sirotci, postižení, oběti sexuálního násilí nebo staří lidé navíc dostali finanční pomoc, za kterou nakupovali hlavně léky nebo věci pro děti,“ vysvětluje koordinátorka humanitárních programů Člověka v tísni v Iráku Marie Skálová.
| Pomoci může každý. Staňte se členem Klubu přátel Člověka v tísni a pomáhejte spolu s Člověkem v tísni iráckým uprchlíkům a dalším lidem v nouzi. |
Nyní se distribuuje pomoc pro dalších 240 rodin z vesnic Pe-Bizne, Karuda, Badžid Barav a Badžid Miri. Ty dostávají zimní oblečení, matrace a deky, materiál na opravu provizorních obydlí, finanční pomoc ale především kamna a petrolej na topení. V Erbílu a Dohuku nyní působí tříčlenný zahraniční tým Člověka v tísni, který přímo na místě zjišťuje konkrétní potřeby uprchlíků. „Lidem podle našich zjištění nejvíce chybí kamna, palivo, zimní oblečení nebo hotovost, za kterou by si mohli pořídit léky a další věci, které sami nejvíce potřebují,“ vyjmenovává Naďa Aliová, koordinátorka pomoci přímo v Kurdistánu s tím, že pomoc uprchlíkům bude pokračovat nejméně několik dalších měsíců.
Konflikt mezi iráckou armádou a bojovníky takzvaného Islámského státu postihl všech 18 iráckých provincií a má katastrofální humanitární následky. Podle oficiálních údajů OSN potřebovalo na konci roku 2014 více než 5,2 milionů lidí základní pomoc nezbytnou k přežití. Více než 3,6 milionu obyvatel v současnosti žije v oblastech pod kontrolou takzvaného Islámského státu a z nich 2,2 milionu potřebuje akutně humanitární pomoc. Nárůst násilí od ledna 2014 přitom z dalších 1,8 milionu lidí udělal uprchlíky ve vlastní zemi.
Člověk v tísni působí v Iráku od roku 2003. Kromě doručování humanitární pomoci se v zemi věnoval stavbám škol nebo dodávkám vody. V posledních letech se soustředil především na vzdělávání a rozvoj místních nevládních organizací. Nyní obnovuje svoji stálou přítomnost v zemi a znovu otevírá kancelář v Erbílu a Dohuku. Člověk v tísni od podzimu pomohl 2322 vnitřním uprchlíkům a v současnosti distribuuje tým na místě další pomoc.
