Sběr jablek na Novém Zélandě

Ach pickeřina. Práce jako každá jiná. Jablíčka maličká, větší, červená i žlutá. Sluníčko a dobrá nálada. Ale hlavně lidé. Traktoristé, kteří posouvají bedny, kontolorka kvality a supervisor, kteří vás laskavě upozorňují na vaše chyby. A samozřejmě ostatní pickeři.

Supervisor je člověk, který dohlíží na kvalitu trhaných jablek. Nemá to lehké, obcházet pickery se stále stejnou průpovídkou: "Halve the apple must be red. Pick red and big!" Několikrát nás dokonce i pochválil, shodou okolností to bylo ve dny, kdy jsme dostali trest za špatně natrhané bedny. Že by nám pak narostl hřebínek?

Kontrolorka kvality je dáma jménem Bev. Zjevuje se nečekaně. V ruce má igelitový sáček s pěti pomačkanými jablky, na kterých si vysvětlíme naše chyby, pozpytujeme svědomí a slíbíme, že už se to nikdy, ale nikdy nestane.

Traktoristé – na jejich schopnosti do značné míry záležela naše denní úspěšnost. Skvělý Earl posunuje bedny včas, při přesunech vozí žebřík, jednou nám dokonce dovezl na svačinu meloun. Druhý traktorista Mike je naprosto ztracená existence.

Ostatní pickeři jsou lidé z různého těsta. Jsme tu půl na půl travelleři a místní nezaměstnaní, důchodci a studenti. Čechů potkáváme v Motuece hodně, v našem sadu však kromě nás pracovali jenom dva. Ostatní lidé jsou z Francie, Anglie, Německa, Izraele a Irska.

Všichni tito lidé tvoří dokonale sehraný tým, který spolu s lidmi v packhousu, řidiči kamionů, topiči v zaoceánských parnících a prodavačkami ve vašem oblíbeném supermarketu dodávají jablíčka pro vaši spotřebu.

Základní vybavení pickera tvoří ladder, bag a bin. Tedy žebřík, batoh zavěšený na břiše a (CA) bedna. Naplnit ji trvá podle velikosti jablek kolem dvou hodin času jednoho pickera. Plná váží kolem 400 kg. Bedny jsou sváženy k shedu (stodole), odkud jsou hromadně odváženy nákladním autem do packhausu (s případnou přestávku v coolstoru). Zde se znovu kontroluje kvalita jablek. Bedny, které jsou v pořádku, jsou baleny do malých krabic, které připomínají obaly na vajíčka (sem jsou jemně ukládány jablka). Špatně nasbírané bedny jsou zaznačeny a nešťastným pickerům strženy peníze.

Jaké jsou pickerské prohřešky?

• apple bruising – prsty omačkaná jablka
• steam punching – stopky jablek při vysypávání do bedny omačkají, propíchnou či jinak poškodí jiná jablka
• bad sizing – natrhaná jablka mají špatnou velikost (= jsou moc malá)
• bad coloring – barva neodpovídá požadavkům – nevěřili byste, kolik existuje odstínů červené

Za špatně nasbírané bedny dostáváme jenom 16 NZD a ztrácíme týdenní bonus 1 NZD za každou bednu.

Peníze Dostáváme se k odměňování. Mzdu dostáváme podle počtu nasbíraných beden. Většina odrůd, které jsme sbírali, byly placeny 27 NZD + 6% tzv. holiday pay. Braedburns, tvrdá červená jablka, jsou placena pouze 25 NZD + 6% holiday pay. Od 1.4.2007 dochází na Zélandu k významné změně, kterou bychom doma nechali bez povšimnutí – zvyšuje se minimálním mzda z 10.25 NZD/ hodinu o jeden celý dolar a roste holiday pay na 8%. Pokud by mzda za nasbírané bedny byla menší, náležela by nám správně alespoň právě minimální mzda. Sad má tuto situaci pojištěnou ustanovením, podle kterého musí každý nasbírat minimálně tři bedny denně. Což se každý den každému nepodaří, přesto se to mlčky přehlíží a nikdo doplatek k minimální mzdě nedostává.

Přesto má úroveň minimální mzdy vliv na sazbu za jednotlivé bedny. Děkujeme proto na dálku Labour Department za jeho sociální cítění a posíláme jim za ně písničku.

Ubytování: Sad, ve kterém pracujeme (Fairfield Orchards v Riwace/Motuece) nám pronajímá pokoj cca 5x3m. ve vedlejší budově je kuchyně, společenská místnost včetně ping-pongového stolu, koupelna a záchody.

Odrůdy:

• Royal Gala: sběr od 25.2. – 20.3. 2007 – 2-3 sběry na stejných stromech (na postupně dozrávajících stromech)
• Jazz (20.3. – 7.4.2007 ) – 3 sběry, údajně nejlepší je druhý sběr, který nám uteče. Výborná, sladká jablka, na NZ vyšlechtěná odrůda
• Braeburn Eve (27.3. – 15.4.2007) – 2 sběry – první sběr je náročný kvůli barvě – všechna jablka se zdají být červená, správně se sbírají pouze ta červěnější. Druhý sběr, který nám uteče, musí být sběračské eldorádo – stromy jsou stále slušně obsypané, bude se sbírat všechno!!

Když to shrneme, strávili jsme tu celý měsíc a vydělali tolik, abychom mohli nějaké dva až tři měsíce bezstarostně cestovat. Práce nám ke konci začínala jít krkem. S radostí odsud odjedeme. Přestože se tu nevydělávají žádné pohádkové peníze, tím, že jsme neměli vysoké vedlejší náklady (ubytování a doprava do práce), peníze nám naskakovaly na účet poměrně rychle. Pro lidi, kteří chtějí vidět kus Zélandu a mají dost času, to není špatný způsob, jak si na cestování vydělat.