Sarawak: Pralesní bohové stojí při nás

Monzunový Sarawak

Na Borneo jsme dorazili v polovině prosince, přesně v době, kdy se Jihočínským mořem valí monzunové období doprovázené občas i silnými několikadenními lijáky, kdy nelze dělat nic kromě čtení a bloumání v pláštěnce po nejbližším okolí. Nám však štěstí a všichni pralesní bohové přáli. Sprchlo jen občas, vzduch se tak vyčistil, a my se tak mohli plně oddat turistickým lákadlům malajského státu Sarawak.

Národní park Bako

Východiskem do NP Bako je Kuching, líné moderní správní středisko na březích řeky Sarawak. Historii spjatou s anglickými kolonizátory připomíná pojmenování snad všech restaurací a barů nesoucích jméno Jamese Brooka, bílého rádži vládnoucího západní části Bornea ve 2. pol. 19. st., znalcům známého jako největší nepřítel románového piráta Sandokana. Cestovní agentury v Kuchingu nabízejí nepřeberné možnosti jak se podívat za domorodými pralesními etniky a strávit s nimi i několik dní.

Po zkušenosti z Thajska, kdy jsme si připadali jako v ZOO, kde v klecích byli právě oni domorodci jsme tentokrát variantu noci strávené u domorodců zavrhli a navštívili raději Sarawak Cultural Village, místo ležící přibližně 25 km na sever od Kuchingu na poloostrově Santubong. Nahlédnout tam lze do života ostrovních etnik Orang Ulu, Bidayuh, Iban nebo Melanau. Přímo ve vesnici je možné pohovořit s příslušníky těchto etnik či navštívit jejich příbytky. Vrcholem pak je shlédnutí naučného pořadu o státu Sarawak. Horký den bylo příjemné zakončit na nedaleké pláži Damai.

Další den jsme se vydali do NP Bako, ležicím taktéž severně od Kuchingu. Park je přístupný pouze lodí, která vyjíždí z vesnice Bako, chvíli kličkuje meandry ústí řeky Sarawak do moře a pak pluje několik kilometrů podél mořského pobřeží až k oficiálnímu vstupu do parku. Do tohoto parku se jezdí především za opicemi Proboscis, žijícími v mangrových hájích pouze zde na Borneu. Kromě tohoto druhu opic zde dělají návštěvníkům společnost všudypřítomní drzí makaci. Park je doslova prošpikován pralesními stezkami v různých stádiích udržovanosti.

V turistickém Visitor Centru jsme obdrželi mapku s nákresem těchto tras, zapsali se do sešitu návštěvníků a vyrazili s tím, že ten den toho spoustu pochodíme. Vysoká teplota, 98% vlhkost a především džungle nám ale daly ukázat svou sílu. Úplně vyždímaní jsme zdaleka nezvládli vše co jsme si původně přáli vidět. I když o krásné výhledy na divoké mořské pobřeží, krásně zbarvené skály a divokost džungle jsme rozhodně nepřišli. Čeho jsme si ale užili nejvíce byli útoční makaci, jejichž jediným cílem jsou svačiny turistů. Ke konci dne jsme pak strávili klidné chvilky při pozorování debužírující tlupy dlouhonosých opic. Tímto nezapomenutelným zážitkem jsme ukončili pobyt na západě Sarawaku a během hodinového letu se přemístili na dohled brunejských hranic do města Miri.

Nejširší nabídku průvodců a map Malajsie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Národní park Niah

Město Miri, kde bylo ve dvacátých letech 20. st. nalezeno ropné ložisko, tvoří výchozí základnu pro dva sarawacké národní parky. Prvním, velkým, patřičně komerčně zajištěným je NP Gunung Mulu a druhým, tím který jsme si vybrali my, je menší NP Niah. Národní park láká návštěvníky na neobyčejně rozlehlý jeskynní systém. Nachází se zde Great Cave jeden z největších jeskynních dómů na světě, dosahující až čtvrtkilometrové šířky. Právě zde archeologové našli pozůstatky nejstarších obyvatel Bornea. Celý areál je volně přístupný a lze zde tedy strávit v podzemí nekonečné hodiny. Není proto zcela od věci brát vážně upozornění v průvodci, že bez baterky zde nelze. Bývám k těmto radám v americkém LP skeptická, nicméně osamocený tříkilometrový pochod absolutní tmou podzemím, kdy nás doprovázel jen šum křídel letících netopýrů mi opět dal zavyučenou, že pro malou čelovku se v batohu vždycky místo najde! Po vymotání se z jeskynního komplexu přišel opět na řadu tropický liják, který jsme tentokrát vítali šťastni, že jsme na denním světle.

A pak už přišla chvíle, kdy jsme Sarawak opouštěli směr sultanát Brunej a další malajský stát Sabah, kde nás čekali další národní parky Bornea, ale to už je jiný příběh. Nutno konstatovat, že jsme za sebou ve státě Sarawak zanechali spoustu míst, která stojí za prozkoumání. Ať už to je onen zmiňovaný NP Gunung Mulu nebo v okolí Kuchingu Semenggoh Wildlife Rehabilitation Centre – záchranná stanice pro orangutany. V NP Gunung Gading lze pro změnu ve správné sezoně spatřit rozkvetlou Rafflesii – největší květinu světa.

V národních parcích lze přespat v ubytovnách při Návštěvnických centrech. Cena je vždy vyšší než ve městech. Okolí těchto center je vždy vybavené čistým sociálním zařízením včetně sprch a kantýnou se základními potravinami. Základní ceny (kurz 1 RM = 5,5Kč (12/2010)

• Doprava do NP Bako – loď 40RM jedním směrem (kapacita 5 osob), bus do Bako – 6RM
• Vstupné do Sarawak Culture Village – 75RM, doprava – 20RM
• Taxi do a z NP Niah – 100RM (kapacita 3 osoby)
• Vstupné do malajských národních parků – 10RM