Santa Cruz je podle několika zdrojů nejnavštěvovanější trek v Huascaránu a druhý nejnavštěvovanější v Peru, hned po Inca trail.
Není moc náročný ve srovnání s jinými, ovšem díky rozmanité přírodě kolem je opravdu jeden z nejhezčích, které jsem v Peru absolvoval. Protékající řeka, četné potoky, hory a okolní příroda dodávají tomuto treku kouzlo a nenapodobitelnou atmosféru.
Prohlédněte si další fotografie k článku…
V Huarázu si můžete vypůjčit veškeré vybavení, které potřebujete na trek. Většina obchodů s vybavením, případně kanceláří nabízející zážitkové balíčky je koncentrovaná kolem Ginebra Parku. Půjčení plynového vařiče (bez plynu) stojí 6 solů na den, pokud si chcete vařič koupit, pak zaplatíte 60-75 solů. Viděl jsem pár vařičů a svojí kvalitou mě moc nepřesvědčili. Malá plynová kartuše stojí 20-25 solů. Cenu dalšího vybavení jsem nezkoumal, jelikož jsem měl stan, spacák apod. vlastní.
Dále zde můžete zakoupit topo mapy, ovšem na Santa Cruz jí potřebovat nebudete. Jídlo seženete v marketech Nova Plaza (naproti Ginebra Parku) nebo levněji v Trujjilo marketu (např. Jose Antonio de Sucre). Santa Cruz se nachází v NP Huascarán, takže počítejte se vstupným. To činí 10s/den nebo 65s/21dní. Na vstupence je napsáno vaše jméno, číslo pasu a datum vstupu. Vstupné zaplatíte buď v Cashapampa nebo kousek od prvního kempu pokud vycházíte z Vaqueríe. Tak či onak, vstupnému neujdete.
Máte dvě možnosti kde začít trek. První, a z pohledu agentur častější, má začátek ve vesnici Vaquería. Druhý start je v Cashapampa. V obou případech vyjíždíte z Huarázu colectivem směrem do města Caraz. Colectiva mají stanici v ulici Jr. Cajamarca, naproti nádraží společnosti Oltrusa Bus. Pokud chcete začít z Vaquería, nechte si zastavit ve městě Yungay (cena 5 solů). Z Yungay do Vaqueria stojí colectivo 15-20 solů.
Jestliže chcete začít v Cashapampa jeďte až do Carazu (6 solů). Pokuste se požádat řidiče ať vás v Carazu vysadí někde poblíž stanice, odkud odjíždějí colectiva směrem na Cashapampu. Jízda do Cashapampa vyjde na 10-15solů. Délka cesty v obou případech trvá přibližně 3-4h. Záleží, jak rychle se naplní colectiva.
Jelikož jsem začínal z Cashapampy, budu popisovat cestu odsud. Vstup na trek je označen cedulí. Celý první den se jde podél řeky a cesta je mírně do kopce, ale táhne se dlouho tudíž je lehce namáhavá. Občas se jde po kamenech, takže na střevíčky to není. Doporučuji začít co nejdřív, protože kolem poledne začíná slunce nepříjemně pálit a není se moc kam schovat. Nicméně vaše úsilí je vynahrazeno okolní krajinou. Oproti ostatním trekům v Peru je zde víc stromů, všemožně barevných a nádherně vonících květin a vůbec zeleně.
Několikrát narazíte na stinná místa poblíž tiše bublající řeky, která vypadají jako oáza, vábící k posezení v příjemném stínu. Rozhodně s sebou vezměte fotoaparát, protože procházíte tak nádhernými místy, že nebudete vědět kam se dřív otočit. S vodou není problém ať už z řeky nebo několika potůčků, na které narazíte po cestě. Po 4 – 5h dorazíte do kempu LLAMACORAL.
Je zde stánek s občerstvením tj. cola a sušenky. Jako záchod slouží zděný altánek bez dveří se čtyřmi dírami v zemi. Toaletní papír vlastní. Od 16h začíná být poměrně chladno, stejně tak v noci, takže pořádný spacák, ideálně do mínusových teplot (pro jisotu) je nutností.
Nejširší nabídku průvodců a map Peru (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Druhý den nás čeká další cesta na zhruba 4 – 5h. Opět jdete nádherným údolím mezi horami. Čím víc se blížíte k hoře Taulliraju, tím je vítr intenzivnější a chladnější. Cesta je poměrně dobře vyšlápnutá, takže se nemusíte bát, že zabloudíte. Zhruba po dvou hodinách chůze se dostanete k jezeru Jatuncocha, cítíte, že se začíná zvedat silnější vítr a tak na jezeru můžete pozorovat čeřící se hladinu. Pokud máte štěstí, uvidíte pár krav a několik ptáků posedávající kolem jezera. Trasa vede podél jezera, někdy je přikryta větvemi stromů, které vzdorují větru a taky vás před ním kryjí, takže si můžete užívat pohled na jezero.
Za jezerem sejdete do písečného údolí, cesta přes něj není moc příjemná, zvlášť jdete-li kolem poledne. Slunce nepříjemně pálí a nepomůže ani chladný vítr. Boty se do písku lehce boří a nejde se moc odrážet, což trošku zvyšuje námahu. Naštěstí cesta přes tuhle „poušť“ trvá necelou půlhodinku. Za tímhle úsekem je opět místo, kde se dá odpočinout pod větvemi stromů. Nedaleká cedule zve na vyhlídku u hory Alpamayo, na kterou jsem ovšem nešel, takže nevím kolik času zabere.
Od cedule pokračujete dál směrem k hoře Taulliraju, cesta vás navede. Dorazíte na strmější cik-cak cestu, která po chvíli skončí a za necelou hodinku dorazíte do kempu Taullipampa, kde strávíte další noc. V tomto kempu tentokrát není stánek s občerstvením. Záchody jsou stejného „typu“ jako v kempu předchozím. Protože je kemp kousek od sedla Punto Union a blízko hory Taulliraju, na kterou máte mimochodem nádherný výhled, počítejte s tím, že večer bude větší zima než v kempu předchozím.
Téměř šestitisícové Nevado Alpamayo není nejvyšší, a dokonce k němu ani neproudí každoročně davy turistů, aby ho na vlastní oči spatřily. Přesto působí jako magnet pro oči a mnozí o něm říkají, že je nejkrásnější horou na světě. |
Slunce je pod mraky, takže je ráno pěkná zima. Třetí den je nejtěžší z celého treku. Musíte překonat sedlo Punta Union ve výšce 4750 m.n.m. Prakticky z kempu stoupáte celou dobu cca 2h. Cestou uvidíte jezero na úpatí hory. Jakmile dorazíte do sedla, můžete se zkusit dostat vlevo nebo vpravo, kde jsou něco jako vyhlídky, které vám umožní neuvěřitelný výhled do krajiny rozprostírající se po obou stranách Punta Union. Pokud si výhled chcete opravdu užít, teple se oblečte. Vítr je studený, nepříjemně fouká a slunce pod mraky vás moc neohřeje.
Cesta ze sedla už jen nekonečně dlouho klesá. Kolena si užijí. Těsně před obědem vítr rozhání mraky a tak se objeví slunce. Celý třetí den máte opět výhled na nádhernou okolní krajinu, uvidíte několik vodopádů, můžete narazit i na ještěrky a jak jinak samozřejmě potkáte i krávy, které jsou všude. Po zhruba třech hodinách chůze dorazíte do kempu Paría. Pokud se vám nezamlouvá, stejně jako mně, hodinu cesty od Parie je další kemp.
Cesta k němu vede opět schovaná pod korunami stromů, což je velmi příjemné nejen na pohled. Další kemp je neoznačený, ale poznáte ho podle cedule upozorňující na toalety. Samotný kemp není přímo u toalet ale cca 5minut rovně od nich, schovaný za mírným kopečkem. Pokud budete mít štěstí, budou na vás čekat místní ženy se suvenýry, pivem a colou.
Je poslední, kdy vám zbývá prakticky dostat se do Vaqueria. Cesta do vesnice vám zabere cca 3 h chůze. Procházíte přes kontrolu, kde po vás bude chtít místní strážce parku vstupenku. Pokud jí z nějakého důvodu nemáte. Koupíte si jí na místě od něj. Na trase do Vaqueria, procházíte vesnicí jménem Colcabamba. V téhle vesnici je nutné dát si pozor, abyste neminuli cestu do Vaqueria. V Colcabamba musíte v jednom místě uhnout ostře doprava a po silnici dojít k řece, kterou musíte přejít. Pokud si nejste jisti, zeptejte se místních.
A ze zkušenosti vám radím, ptejte se co nejčastěji. Stalo se mi, že mě jedna z místních žen poslala na opačnou stranu, než jsem měl jít. Do Vaqueria můžete jít po klikatící se silnici nebo zkratkami, které se nacházejí bokem od silnice. Z Colcabamby do Vanqueria trvá cesta cca hodinu. Zastávka colectiv je úplně nahoře vesnice. Možná budete muset na nějaké colectivo počkat než přijede z Yungay. Takže si radši na následující den neplánujte odlety nebo zásadní přejezdy do jiných částí Peru.
Pokud ještě nejste unavení, můžete se po cestě do Yungay nechat vysadit poblíž oblíbené Laguny 69, která je častým cílem většiny turistů. Cestou do Yungay projíždíte i místem, kde v roce 1970 zahynuli členové expedice Huascarán 1970 následkem zemětřesení, které vyvolalo lavinu. Někde po cestě se také nachází pomník této expedici.
Během treku (konec července) potkal cca 2 skupiny turistů, takže to nebylo tak strašné. Češka, co šla trek týden po mně, ale zažila skupinek daleko víc, takže záleží, jaké máte štěstí. Mně osobně se trek velmi líbil. Místy jsem si připadal, jako když se procházím po ČR. Vřele doporučuji všem.
Jídlo nakupte buď v Huarázu, Yungay, případně Carazu. Vaquería je malá vesnička, kde koupíte maximálně colu, gatorade, vodu, nějaký snack a připlatíte si. Cashapampa je na tom trošku líp. Viděl jsem zde i restauraci nabízející teplé jídlo, ale nevím za kolik.
Doprava colectivem z Huarázu je za cenu 5/6 solů. Do Cashapampa, případně Vaquería smlouvejte. Já platil do Cashapampy 10 s z původních 15 s. Z/do Vaquería jsem zaplatil 20 s, ale dle zkušeností ostatních je normální cena (rozuměj turistická) 15 solů.
Vezměte si opalovací krém, sluneční brýle případně klobouk. Filtrační láhev, případně tablety/kapky. Vody po cestě je dost. A budete potřebovat hodně pít kvůli slunci.
Pokud sháníte příjemné ubytování v Huarázu, doporučuji hostel Alpes Huaraz. Za sdílenou ložnici je cena 23s včetně snídaně. Teplá voda, wifi, entertainment room s TV a dokonce čtyři kabinky se stolními PC. Obsluha na recepci mluví anglicky a cesta do centra, případně na zastávky colectiv vám zabere 10-15min. Pokud se na Santa Cruz necítíte a chtěli byste si zaplatit cestu se skupinou, v hostelu ji nabízejí za 300 s. V ceně není vstupenka do NP Huascarán.
Turistická ponožka s neotřelým designem a doživotní zárukou, na každou štreku.
Výběr testerů Světa outdooru
Santa Cruz je nejvíce navštěvovaný trek v NP Huascarán a jeden z nejhezčích, které autor v Peru absolvoval (asi jich moc nešel), ale určitě ne nejkrásnější (to si asi vymyslela redakce). Důvod vysoké návštěvnosti je, že je snadný. Téměř všichni včetně agentur startují z Cashapampy jako autor, jinak by potkal mnohem více lidí v hlavní sezóně. V popisu autora na konci článku je, že se věnuje své dceři, což by bylo v rozporu s tím, jak teď žije (nijak ho nekritizuju). Na svém vtipně psaném blogu se označuje za otce na baterky, což asi více odpovídá realitě.
Články v okolí