Třetí z trojice velkých historických měst Uzbekistánu, okouzlující tyrkysový Samarkand, je pro mnohé téměř synonymem pro Hedvábnou stezku. Skutečně, společně s Bucharou byl jejím klíčovým městem. Zatímco asijské obchodníky i učence vždy přitahoval, pro Evropany zůstával tajemným městem dalekého Orientu.
Dnes sice není tak nacpaný památkami jako sousední Buchara, ale i to, co se zachovalo, patří k perlám světové architektury (UNESCO). Protože Samarkand oplývá velmi bohatou historií, rozdělujeme článek do tří částí – první je věnovaná zejména jeho dvěma největším, naprosto protikladným panovníkům Timurovi a Ulugkekovi, druhá magickému náměstí Registán a třetí dvěma nejvýznamnějším mešitám a současnému životu ve městě.
Na Hedvábné stezce
Samarkand se nachází v Zeravšanské oáze na břehu řeky Siab. Brzy po svém založení, zřejmě v 5. st. př. Kr., se stal hlavním městem Sogdijské říše, která se rozkládala mezi řekami Syrdarja a Amudarja. Území dnešního Samarkandu bylo ovšem osídleno už mnoho tisíc let před tím. Někdy se dokonce uvádí jako jedno z nejdéle osídlených míst na Zemi (25 000 let).
Éru Sogdijské říše ukončil v roce 329 př. Kr. Alexandr Veliký právě dobytím Samarkandu (řecky jej nazývali Marakanda). Narazil zde však přitom na jeden z nejtužších odporů své dobyvatelské kariéry vůbec. Zřejmě jako potvrzení nesnadného vítězství si pak vzal za ženu krásnou sogdijskou princeznu Roxanu.
Od 1. st. př. Kr. do 3. st n. l. bylo město součástí Kušánské říše, jedné z tehdejších čtyř asijských velmocí, a právě v té době se rozvinul čilý obchod po Hedvábné stezce. I když v následujícím tisíci let se vládci neustále střídali (např. Západní Turci, Arabové, Samánovci, Seldžučtí Turci), Samarkand vzkvétal jakožto obchodní i kulturní centrum podobně jako sousední Buchara. Nakonec se v roce 1220 přihnali Mongolové a zbořili celé město drtivou silou.
Archeologický areál raného Samarkandu zvaný Afrasiab leží dnes asi 2 km od současného centra města. Jedná se o rozsáhlé zarostlé rozvaliny obklopené kaňonem řeky, příkopy a ruinami hradeb. Za návštěvu stojí zdejší muzeum s vykopávkami a vzácnými freskami ze 7. století.
Řezník Timur
Nejvýznamnější období Samarkandu přišlo až v době úpadku Hedvábné stezky po té, co si jej roku 1370 zvolil za své sídlo Timur (čili Tamerlane, Timur Lenk, Timur Kulhavý) – původně vládce menšího turkického kmene, později obávaný dobyvatel. Na úkor Buchary vybudoval ze Samarkandu během tří desítek let honosné pohádkově bohaté město se skvělou architekturou – jednoznačně nové centrum Střední Asie.
Timur odtud podobně řeznickým způsobem jako dříve Čingischán dobýval okolní svět až jeho impérium sahalo od Anatolie po severní Indii a Kazachstán. Timur zemřel v roce 1405 na pneumonii, když vyrazil se svou armádou na smělou výpravu dobýt Čínu.
Hvězdář Ulughbek
Dalšího rozkvětu dosáhl Samarkand za vlády Ulugbeka, Timurova vnuka. Ulugbek byl v ostrém kontrastu ke svému dědovi panovníkem mírným a nadmíru vzdělaným, který vládl úctyhodných čtyřicet let (1409 – 1449). V tehdejším světě ale proslul více jako učenec a vědec než vládce – věnoval se zejména astronomii a matematice. Není proto divu, že během jeho vlády Samarkand povýšil na jedno ze světových center vědy.
Nedaleko vykopávek Afrasiab můžeme navštívit pahorek, kde stávala Ulugbekova observatoř vybudovaná 1424 – 1429. Byla třípatrová, vysoká 31 m a nakonec byla zničena někdy na přelomu 16. a 17. století. V muzeu na jejím místě je k vidění mimo jiné i jeho dokonalý mramorový přístroj, kterým dokázal velmi přesně určovat pozice nebeských těles. Ve Střední Asii samozřejmě už dlouho před Evropou věděli, že Země rotuje kolem své osy a kolem Slunce.
Mauzoleum Guri Amir
Oba velcí panovníci leží v pozoruhodném mauzoleu Guri Amir, které se pyšní obzvlášť krásnou tyrkysovou kopulí. Přestože ho Timur nechal vystavět pro svoji rodinu a sám si postavil hrobku v rodném městě Šachrisabz, odpočívá nakonec pod nefritovým náhrobkem zde. V mauzoleu jsou pochováni také Timurovi synové, někteří vnuci (včetně Ulugbeka) a jeho nejváženější učitelé.
Vypráví se, že když sovětský antropolog Gerasimov studoval jeho ostatky, nalezl nápis: „Kdo tento hrob otevře, bude zničen nepřítelem mnohem ukrutnějším než jsem byl Já“. Druhý den byl Sovětský svaz napaden Hitlerem.
Šachri Zinda
Další místo odpočinku příslušníků Timurova rodu vzniklo na místě zvaném Šachri Zinda kolem prastaré hrobky Kusama ibn Abbase, což byl bratranec Mohameda, který do Střední Asie poprvé přinesl islámskou víru.
Dnes zde stojí naprosto úžasná celá ulice honosných mauzoleí, které okouzlují tou nejskvělejší dlaždičkovou výzdobou, vše v modrých a tyrkysových odstínech. Jedním slovem – nádhera!
Do mauzolea Kusama ibn Abbase se přichází pomodlit spousta poutníků. Přistupují k tomu s největší vážností, protože se jedná o jedno z nejposvátnějších míst v zemi.
Vzkříšení z ruských rukou
Po příchodu Uzbeků v 16. byl Samarkand zprvu jejich hlavním městem, ale po té, co přesunuli svoji vládu do Buchary, začal zvolna upadat. Hedvábná stezka v té době už nebyla používána, čímž zmizel důležitý zdroj příjmů. Po sérii ničivých zemětřesení v 18. st. byl nakonec úplně opuštěn.
Řádně osídlen byl opět až po dobytí Bucharského emirátu Rusy v roce 1868. Město bylo obnoveno a po vyhlášení Uzbecké SSR roku 1924 se dokonce stalo jejím prvním hlavním městem.
Po rozsáhlých rekonstrukcích náměstí Registán a dalších významných památek, které zahájili Rusové v 60. letech, začal Samarkand opět přitahovat pozornost celého světa.
Hlavní skvost Samarkandu představuje úchvatné náměstí Registan, kterému je věnován celý následující článek „Samarkand: Tyrkysové město.“
Praktické
Vstupy: Muzeum Afrasiab 3500 S, mauzoleum Guri Amir 2400 S, mauzolea Šachri Zinda 2400 S, Ulugbekova observatoř 2400 S.
(1000 S = 20,5 Kč, červenec 2006)
