Salazie, Mafate, Cilaos – trek třemi kalderami

Pláže na koupání najdeme na západní části pobřeží a směrem do vnitrozemí prudce stoupají neobyčejně krásné hory, jaké v Evropě nenajdeme. Kráter vyhaslé sopky voda rozbrázdila na tři hlavní kaldery, jejichž hrany tvoří bizarní zubaté hřebeny. Lávové svahy jsou zarostlé neprostupnou vegetací a po jejich úbočích se vinou stezky, jež sestupují do hlubokých kaňonů i šplhají do vysokých sedel. Přivedou nás i na nejvyšší horu ostrova Piton des Neiges (3069 m), kde můžete s východem slunce obdivovat hory a moře mraků a na vlastní oči se přesvědčit, že je Země opravdu kulatá. Divoká příroda ve středu ostrova Réunion má s odstíny vše obklopující zeleně atmosféru magických končin a fantazijních světů.

Tím pravým obdobím, kdy se sem vydat na trek, je bezpochyby podzim, konkrétně říjen či ještě lépe listopad, protože právě tehdy je počasí na ostrově nejstabilnější. Například začátek prosince už s sebou přináší období dešťů. V klidném osmidenním tempu poměrně náročného putování (85 kilometrů, převýšení přes 7000 metrů) projdete všechny tři kaldery Salazie, Mafate i Cialos, a ještě vám zbyde dost času na odpočinek u Indického oceánu, šnorchlování nebo i další výlety na vrchol kráteru.

Ubytování jako ochutnávka místního života

V oblasti se nachází bezpočet turistických chat s nádhernými výhledy, ale lokalita je natolik žádaná, že je nutné mít předem rezervované noclehy. Vlastní spací pytel sice potřebovat nebudete, ale kdo si potrpí na hygienu, jistě ocení vložku do spacáku.

Ubytování nabízejí přímo jednotlivé rodiny, proto budete mít možnost zachytit střípky z místního života. Lidé si tu sami pěstují zeleninu na zahrádkách, chovají kozy a slepice, a na rozdíl od turistů jim k pohybu v horském terénu stačí jednoduché pantofle. Panuje tu přátelská atmosféra, protože v réunionských vesničkách se lidé vzájemně znají, a dokonce si vypomáhají tím, že si mezi sebou předávají turisty.

K večeři vám většinou naservírují zeleninovou polévku a klasické ragú (sausage rougail), což je rýže a zelenina smíchaná s masem, nejčastěji klobásou nebo vepřovým. Vše je dochuceno výrazným kořením. Přestože se jídlo takto opakuje několik dní po sobě, je pokaždé jedinečné. Co rodina, to rozdílná příprava, takže každá večeře je jiná, ale vždy chutná skvěle. Typickou plodinou přidávanou do většiny zeleninových jídel je čajot (chouchou), který chutná jako kombinace cukety s kedlubnem. Dokonce se můžete setkat s koláčem upečeným z čajotu. Snídaně je pak většinou na francouzský způsob, tedy bageta s máslem a džemem, případně ovoce.

Anglicky se na Réunionu domluvíte spíše jen na základní úrovni a výhodu budou mít ti, kdo zvládají alespoň něco z francouzštiny. Také jsou to právě Francouzi, kteří jsou na ostrově nejčastějšími turisty, a mnozí z nich vlastní i rekreační domy u moře.

Nejširší nabídku průvodců a map Réunionu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Kreolské domečky Hell-Bourgu

Hned po příletu na ostrov přijíždíme do městečka Hell-Bourg lemovaného horskými hřebeny hustě porostlými zelení. Zde zbytek dne trávíme nákupy a přípravou na trek. Hell-Bourg je vyhlášený výraznou kreolskou architekturou – roztomilé dřevěné malované domečky svými teplejšími odstíny barev ladí s přírodou v pozadí. Kromě muzea hudby tu můžete navštívit i muzeum s nádhernou zahradou tropické flóry a s ukázkou toho, jak se žilo v duchu kreolské kultury dříve.

Autobusem pak přejíždíme k sedlu Le Bélier, odkud celý trek většinou začínáme. Možností, jak kaldery projít, je samozřejmě více. Nejprve se stoupá lesem, konec trasy vede po hřebenu, z nějž se odkryje výhled na obdivuhodné krátery a také na horu Piton Cabris, které zdejší lidé pro její naturální ostrý hřeben přezdívají „místní Machu Picchu“. Hora se tyčí nad vesničkou Aurère, v níž budeme nocovat. Podobně jako do většiny vesniček v horách ani do Aurère nevede silnice. Vesnice je tak osamocena v údolíčku obklopeném impozantními horskými vrcholy a je přístupná pouze lesními stezkami doplněnými místy o prosté schůdky. Cítíme se tu jako na pustém ostrově, kde domorodí obyvatelé vystavěli příbytky a pustili se do hospodaření. Díky okolní vše obklopující přírodě získáme dojem, že svět tam venku snad ani neexistuje.

Přestože tu nevedou silnice a život je tu tak jednoduchý, jak se nám možná ani nesnilo, vynořují se cestou během celého treku až na výjimky obchůdky a malé bary, kde se turisté mohou občerstvit. Nabízí se tu nejen voda, ale za ochutnání stojí i nejlepší místní pivo Dodo.

Kaldery jako na dlani

Po noclehu v charismatické Aurère nás čeká etapa houpavou stezkou, která vede lesem nahoru a zase dolů, přes dvě údolíčka, kde si můžeme zaplavat v bystřině na dně kaňonu a odpočinout si. Zelenou krajinou doputujeme až do Cayenne/Grand Place, vesničky rozložené na plošině s nádherným výhledem. Na zahrádkách tu místní pěstují nádherné strelície, které svými exotickými oranžovo-modrými květy podobnými ptákům vytvářejí specifickou malebnost vesničky.

Odtud další den pokračujeme do vesničky Roche Plate. Cesta vede po úbočí kaňonu řeky Galets a před závěrečným dvouhodinovým výstupem nabízí příjemné schlazení v horském jezírku. Z Roche Plate cesta pokračuje dalším náročnějším úsekem s kamenitým terénem, kolem vodopádů Trois Roches až do vesničky Marla, odkud zahlédneme magické obrysy sedla Grand Bénare i vyhlídku Maido. Nezapomenutelné jsou také ranní výhledy na údolí Mafate ze sedla Col duTaibit.

Poté pokračujeme do většího města Cilaos, obklopeného ze všech stran horami a soutěskami. Hlavní ulice je tu plná života v podobě kaváren a hospůdek a vy budete mít dost času si odpočinout a všechno tu ochutnat. Mimo jiné se tu prodává i místní víno, které však milovníky degustací příliš nepotěší.

Cesta pralesem za východem Slunce

Další den se stoupá na Gîte de Caverne Dufour, čeká na vás kilometrový výstup rozmanitou, zelenou krajinou. Odměnou vám však budou nádherné výhledy i famózní západ slunce. Cestou můžete potkat i místního obyvatele, ježka bodlína, bují tu tamarind horský či nádherně kvetoucí endemická rostlina hortenzie japonská.

Náročný výstup není tento den jedinou výzvou. Přespává se totiž ve velmi prosté chatě, kde občas bývají i problémy s vodou a je tu velké množství dalších turistů. Pobyt zde se však přesto vyplatí, jelikož chata je startovacím místem pro výstup na vrchol Piton des Neiges (3070 m n. m.), odkud je neuvěřitelný výhled na kaldery a působivý východ slunce. Z chaty se na něj vychází již ve 4 hodiny ráno a nahoru se stoupá jen za svitu čelovek. Sluneční paprsky nadělí holému skalnímu vrcholu oranžový nádech, a pokud pod vámi zrovna budou mraky, odříznou vás na vrcholku hory jako na posledním ostrůvku světa a na chvíli vytvoří dojem, že jste tu zbyli jen vy a Slunce. Při cestě zpátky je pak od chaty nádherný pohled dolů, a i tady je ještě možné, že se budete tyčit nejen nad údolím, ale i nad mraky.

Následuje dlouhá, houpavá cesta do Gîte Bélouve, východiska pro výlet k vodopádům Trou de Fer. Cesta povede tropickým pralesem plným tamarindů, přes potůčky, dřevěné chodníčky i schůdky, a narazíte během ní na královský tamarind, starý 100 let. Pěšina v kombinaci s hlubokým lesem vytváří údolí plné oddechu. Celý trek se zakončuje v Hell-Bourgu, odkud vás dodávka přesune na východ ostrova k oceánu za dalším dobrodružstvím i zaslouženým odpočinkem.

Tento článek vyšel v časopise TRAVEL LIFE. Kup si předplatné časopisu TRAVEL LIFE a žádný skvělý článek o cestování už nikdy nezmeškáš. Najdeš v něm nejžádanější destinace, tajné tipy, krásné fotky, rozhovory s našimi i zahraničními cestovateli. AŤ VÍŠ, KAM PŘÍŠTĚ.