Majitelé cestovní kanceláře True Travel Nový Zéland s.r.o. Vlaďka Kennett a Martin Slíva se sice narodili v České republice, ale už deset let žijí na Novém Zélandu. O jejich pestrém životě se velmi dobře povídá i čte!
Nový Zéland je teď tak trochu boom zejména mezi mladými lidmi, kteří sem ve velké jezdí na rok pracovat. Proč myslíte, že je to zrovna Nový Zéland?
Martin: Česká republika má od začátku vzhledem k historickým souvislostem vcelku výjimečnou pozici mezi zeměmi bývalé východní Evropy. Počet pracovních víz pro občany ČR v rámci programu pracovní dovolené je poměrně vysoký, a to také proto, že jsme tu jako pracovníci oblíbení pro svou poctivost a pracovitost.
Stojí to podle tebe za to nebo by mladí lidé udělali lépe, kdyby sem jeli pouze cestovat a peníze si vydělali jinde?
Martin: Dříve se dalo poměrně hodně vydělat v zemědělství, to už dnes tak moc neplatí, ale pořád to je asi pro mnohé mladé lidi zajímavé. Ale pak tu je spousta pracovních příležitostí ve službách, v zásadě i specialisté z různých odborností se tu mohou uchytit.
Jak se na lidi mířící sem za prací dívají místní?
Martin: Tady neřeší kdo je odkud, spíš zda dělá dobře, není neobvyklé, že Čech začínající na pozici číšníka absolutně bez zkušeností po pár měsících dělá vedoucího směny a šéfuje místním.
Ty ses na Nový Zéland poprvé dostala na studijní pobyt a uchvátil tě tak, že ses nakonec rozhodla tam žít. Čím tě dostal?
Vlaďka: Toto máme s Martinem zcela jistě společné – v první řadě láska k přírodě, horám a outdooru jako takovému. Nadchla mě i menší hustota obyvatelstva a možnost seberealizace v tom, co s tímto vším přímo souvisí.
Jak dlouho už tomu bude?
Vlaďka: Právě jsme překročili 10tiletou metu. A to jak pobytem na Zélandu, tak existencí naší cestovky.
V čem se liší Novozélanďané od Čechů?
Vlaďka: Všeobecně jsou méně komplikovaní, pohodoví, méně „na hraně“ se svými názory, na všechno mají dost času a ničím se nestresují tak, jak jsme více zvyklí od nás. Což má svou kladnou stránku v pohledu na kvalitu života, ale není to úplně ideální třeba právě v podnikání. Rozhodně jsou převážně velmi přátelští, nicméně jejich anglosaský původ jim také diktuje zachovat si pozitivní tvář, a to často za každou cenu. Což znamená, že ne vždy to, co slyšíte, je přesně to, jak to cítí. On je pak také rozdíl, když v zemi již delší dobu žijete. Pak začínáte nakukovat skutečné mentalitě pod pokličku. Něco jiného je, když tudy jen projíždíte jako turista, nebo i třeba trávíte roční pobyt na Working Holiday víza.
Ty žiješ v Glenorchy. Proč sis vybrala zrovna toto místo?
Vlaďka: Pocitově se tam cítím doma – tedy nejen teď po těch letech, ale od začátku. Je to místo, které je dokonale vybalancované, nepřevažuje tam jedno prostředí, jeden extrém, jako tomu jinak na Novém Zélandu často je. Jsou tam všechny elementy, které mám potřebu mít kolem sebe – hory, jezera, řeky, lesy, pastviny, farmy, pohled do dálky na horizonty, kopce i roviny. A hlavně místo dělají lidi a v Glenorchy je hodně zajímavá komunita. Navíc také moc zajímavá historie, Maoři a jejich mytologie, první osidlování, zlatá horečka, těžba nerostu scheelite. Zkrátka tvrdé podmínky.
Vzhledem k tomu, že navíc po Novém Zélandu průvodcuješ, musíš jej znát opravdu dokonale. Kdybys měla doporučit jediné místo, které by to bylo?
Vlaďka: Kromě Glenorchy? Za sebe Stewart Island, konkrétně Paterson Inlet, který je panenštější než jiná místa Nového Zélandu. Nádherní albatrosi či buřňáci.
Martin: Určitě NP Fiordland, zvláště jeho zastrčená, dosud téměř nedotknutá zákoutí.
Kromě průvodcování se aktivně věnuješ záchranářské kynologii. Má pes na Novém Zélandu „vysoké postavení“ mezi záchranáři?
Vlaďka: Psi jako záchranáři byli na Novém Zélandu poprvé nasazeni v porovnání s Evropou pozdě, lavinoví psi dokonce až v roce 1989, a to při vyprošťování těl obětí letecké nehody s operačním jménem “Blue Duck”, kdy do hor NP Mt Aspiring právě nedaleko Glenorchy spadlo malé dopravní letadlo, strhlo obří lavinu a všech deset pasažérů zemřelo. Tehdy se na možnosti využití psích záchranářů pohlíželo dost s nedůvěrou. Překvapující je, že i v případě vyhledávání v klasickém terénu (tedy v horách ale bez sněhové pokrývky) teprve dnes mohu říct, že se záchranné týmy se psy dostaly do povědomí lidí více a jsou také podstatně více využívány složkami záchranného systému.
Loni ses, Vlaďko, dokonce stala Honorárním konzulem České republiky na Novém Zélandu. Co to obnáší?
Vlaďka: Honorární konzul je v podstatě tou nejnižší řadou v diplomatické hierarchii, a tak jsou ty možnosti pomoci trochu omezené – nicméně jedná se zejména o vystavování náhradního cestovního dokladu při ztrátě pasu a kompletní ověřovací agendu (podpisy, ověřování dokumentů a jejich kopií, překlady) atd. Tím, že na Novém Zélandu není vše za rohem, věřím, že otevření HK ČR v Queenstown rozhodně ulehčí cestování našim občanům v rámci NZ. Tedy že nemusejí až do Auckland (kde je druhý konzulární úřad) nebo až do Sydney na generální konzulát či na naši Ambasádu v Canbeře. I když pro vystavení plnohodnotného klasického pasu tam zatím pořád je třeba dojet.
V neposlední řadě jsou tu možnosti vlastní kreativity v otázce rozšiřování povědomí o České republice, které tady není zase tak vysoké, takže aktivit se nabízí velká spousta.
Cestovní kacelář True Travel Nový Zéland je jediným operátorem na českém a slovenském trhu, specializující se výhradně na destinace Nový Zéland, Antarktida, Subantarktické ostrovy a ostrovy “teplého” Pacifiku. V červenci 2014 oslavila své první velké jubileum – 10 let existence!
