Moře a kresba
Jedinečný způsob, kdy se snoubí cestovatelský duch s tvůrčí částí vašeho já. Cestovatelská touha je obyčejně silnější, a tak vás často ani nenapadne brát s sebou na objevné cesty větším či menším světem akvarelový papír a barvy. Chcete si přece hlavně chránit svá záda.
Kresba je však záznam, který mnohdy vystihuje atmosféru daného místa mnohem lépe než fotografie. Kresba nakreslená na moři na papíře, mnohdy zvlněném deštěm nebo nečekanou vlnou, má v sobě notnou dávku energie, jedinečnou barvu, vůni… sůl. Je divoká, nespoutaná, stejně jako místo, kde vznikla. Stejně jako moře.
Mapa, tuš, lodní deník a fix
V dávných dobách měla každá loď plující po moři svého vlastního kartografa. Jen tak mohly vznikat první námořní mapy. Často byly s kreslenými detaily obrázků pobřeží po stranách. Kartograf tudíž býval i vynikající kreslíř. A tím se nechal inspirovat lektor kurzu kresby v Ateliéru Šum, Pavel Kocych, t.č. námořní kapitán.
„Byl jsem neskutečně šťastný, když mi po dlouhé službě u kormidla všímavý člen posádky přinesl teplou kávu. Nizozemské jarní vody zdají se mi být letos nějak chladné. Usrkával jsem tedy teplé doušky v plném očekávaní vzpruhy. Ta se ovšem nedostavila. Loď již plula na hranici kanálu La Manche a Severního moře a já se po vystřídání hlídky zabalil do teplé deky a usnul. Když jsem se probudil, zjistil jsem, že jsem tu kávu nedopil. Nebyla už nic moc. Trochu slaná a z mořské tříště dost studená. Vzal jsem tedy lodní deník, fix a studené kafe a začal psát a kreslit deníkové záznamy.“
I na cestách se dá tvořit
„Zase jsem neměl barvy. Téměř vždy je při balení zapomenu na pracovním stole. Tak jsem jako již mnohokrát maloval tou studenou kávou a kreslil fixem. Obojí mám často na lodi po ruce. Fixu používám k zápisům v lodním deníku a kávu… však to znáte. Kreslit se hodilo, poslední zápis fixem v deníku byl: 1000 (UTC+01) moře je klidné, žádné meteorologické varování. Že jsem bez barev a skicáku, tak na to jsem si již zvykl.“
„Moje oči při plavbě zvlněným Severním mořem sklouzly na blížící se pevninu. Friské ostrovy! Tento kus země, stejně jako pobřežní holandské poldery, v sobě má velké kouzlo. Je vytržený navzdory moři z mělčin a lidmi po staletí budovaný na písečných plotnách. Ne ještě nepřistávejme, budeme splouvat s mořským proudem. Musím ještě dokreslit stránku v lodním deníku. Prostředí bylo velmi, velmi inspirativní, že jsem chvílemi zapomínal na svou roli kapitána. Sleduji vlny Severního moře až ke břehům s domky nalepenými na sebe jako domečky pro panenky, s majákem na pobřeží a typickým větrným mlýnem v pozadí, s historickou ocelovou plachetnicí přede mnou. Jako animovaný příběh vystouplý z plátů starých grafik holandských mistrů.“
Severská inspirace, vlastně nejsme úplně první
Severské renesanční umění, zejména pak vlámské (tedy to nizozemské, zahrnující dnešní Holandsko, Belgii a Flandry) pozdní gotiky a časné renesance ovlivnilo umění ve velké části Evropy. Severská renesance znamená zrození nového stylu. Na rozdíl od té italské, která se inspirovala spíše klasickým uměním starověku. Pomocí olejových pigmentů a pojidel dokázali seveřani vystihnout do té doby nedosažené hloubky a intenzity barev. Šlo vlastně o novou techniku malby. Tzv. Vlámští primitivové Jan van Eyck, Hieronymus Bosch, Petrus Christus, Konrad Witz aj. dokonale vykreslovali detaily, stíny i zrcadlení, průhledy, dokonale zvládli iluzivní plastickou malbu. Do Evropy se dostávaly grafické listy a ty sloužily jako předlohy. Ani německý renesanční grafik, malíř a teoretik Albrecht Dürrer a mnozí další neunikli této severské inspiraci.
Ze středu Evropy k Friským ostrovům
Pod pojmem „plavba v Holandsku“, se mnohým vybaví nizozemské kanály a plavba na hausbotech. Mnohem větší část nizozemských vod je však v přilehlých (tj. vnitřních a teritoriálních) mořích. Tyto oblasti jsme se rozhodli na jaře roku 2019 prozkoumat. Cesta začala v Praze a do výchozího přístavu Lemmer, kde nás čekala naše desetimetrová námořní plachetnice Sunrise, jsme dorazili po sedmi hodinách a osmi stech kilometrech. A tak už v dopoledních hodinách celá naše čtyřčlenná posádka (Kamila, Štěpán, Honza a já) okukovala místní lodě v přístavu Lemmer a v přilehlých kanálech.
IJsselmer a Markermeer a bezkýlové lodě
Z přístavu Lemmer vyplouváme do velkého sladkovodního jezera IJsselmer (Ijselské moře), které vzniklo v minulosti vybudováním dlouhých hrází a oddělením od mořské oblasti Vaadelmer. Obrovskou rozlohu jezera, jehož hladina je dva metry pod úrovní okolního moře, vidíme bezprostředně po vyplutí. Protilehlé břehy jsou schované za horizontem a po hladině se kromě racků ve větru prohánějí skoro metrové vlny. Ještě první den k večeru proplouváme lodní komorou do další části, do jezera Markermeer, které mělo být původně suchým polderem. Dnes je to oblast s jedinečným biotopem a slouží i jako rekreační zóna pro Amsterdam a přilehlé okolí. Ve velkém počtu na moři potkáváme historické bezkýlové lodě, které jsou typické pro místní mělké vody. Naše plachetnice je ale kýlem vybavená, a tak opatrně manévrujeme podle spolehlivých papírových map.
Enkhuisen, Broekerhaven a noční Amsterdam
Jako každý námořník se i my těšíme do přístavu. Máme velké štěstí. Právě probíhá oslava narozenin krále. Všude, i na okolních plachetnicích, vlají oranžové stuhové vlajky. A my se rádi přidáváme k místnímu veselí, ale příznivý vítr a silueta Amsterdamu rýsující se na obzoru nás přiměla vytáhnout plachty.
V Amsterdamu kotvíme u hlavní plavební dráhy hned naproti nádraží, v malém klubovém přístavu Sixhaven. Odtud se dá bez problémů dostat do centra bezplatným přívozem, který nahrazuje kolmou dopravní silniční spojnici přes hlavní kanál. Amsterdam je městem kol, a pokud neumíte dobře číst značky namalované na dlažbě, riskujete několikanásobné zajetí místními cyklisty. Na město máme celou noc, ale pár hodin ve spleti amsterdamských uliček a vodních kanálů s všudypřítomným drogovým omamným odérem nás brzy utahá.
A tak po krátkém spánku na lodi s lehkou obavou vyplouváme vstříc velkým nákladním lodím, které hlavním kanálem od moře převážejí zboží do průmyslové části města. Provoz je zde značný. Mimo velké lodě se před námi smeká spoustu různorodých menších plavidel. Trochu mi to připomíná chaotickou situaci v italské benátské laguně.
IJmujden Seaport, maják a proudy, co nám pomohou
Následující večer jsme konečně za dalšími plavebními komorami na hranici otevřeného moře, na nizozemském pobřeží v přístavu IJmujden Seaport. Je to výstupní brána do severní části průlivu La Manche, který dělí Nizozemí, Belgii a Francii od Velké Británie. Do lodě se začíná opírat mořský proud a mola v přístavu se zvedají a kopírují hladinu přílivu. Ještě před západem slunce stihneme výlet na pobřežní pláž a naopak sledujeme, jak moře rychle ustupuje od břehů. Textura pláže je jedinečná, moře vytváří spolu s pískem nespočetné abstraktní kreace.
Přístav chrání proti vlnám dvě mohutné sypané kamenné hráze vystupující daleko do moře a maják, který navádí lodě k pevnině. Další téma na kresbu. Pak s posádkou v podpalubí lodě počítáme proudy. To aby nám pomohly při plavbě na sever k Friským ostrovům. Naše plachetnice není žádný obr, je to zatím nejmenší loď z těch, na kterých jsem se plavil, a Severní moře budí respekt už jen svým názvem. Plavíme se tu poprvé, takže nechceme nic podcenit.
Skákající plachetnice a otevřené moře
Nad ránem v 06:25 (místního času) se proudy otáčejí. Vyplouváme na otevřené moře. Cumuly se honí po obloze a plachetnice ve vlnách postupně vyskáče na otevřené moře. Přestože díky své velikosti zkopírujeme každou vlnu a je to jako na houpačce, mám pocit, že je nám Severní moře docela příznivě nakloněné.
Proud o rychlosti čtyři uzly spolu s příznivým větrem do plachet pohání naši loď neuvěřitelnou rychlostí. Ale jen do doby, kdy se po šesti hodinách změní proud a bohužel i vítr. Do hry vstupuje lodní motor a jen díky němu v proudu necouváme.
Námořní dálnice a proudy, co nám nepomohou
V moři vidíme velké obchodní lodě a kontejnerovky, které plují v “zóně vyhrazené plavby” (po námořní dálnici) z La Manche průlivu směrem do Severního moře. Těm se to pluje, s jejich motory. Smůla nechodí po horách (v našem případě po mořích), ale po lidech. A my si musíme také vybrat svůj díl. Zrovna, když to nejméně potřebujeme, ozve se signálka chlazení. Přehřátý motor. Obratem jej vypínáme a vytahujeme plachty.
Spíše stojíme, než plujeme, ale i to je dobře. taky by nás proud mohl vrátit nazpět do přístavu. Hrabeme se v motoru, což ve vlnách nepatří mezi oblíbené činnosti, a nějakou dobu nám trvá, než přijdeme na příčinu problému. Chybějící chladící kapalina v sekundárním okruhu. A tak nádržku doléváme sladkou vodou. Za půl hodiny je nachlazeno a hotovo. Znovu startujeme motor, a tentokrát už bez problémů míříme naším původním kompasovým kurzem dále na sever.
Mořský pes, ne vlk, co se nerad fotí
Blízkost Fríských ostrovů nám kromě zmenšujících se vln signalizují jejich mořští obyvatelé z živočišné říše. Z moře ční hlavy „čumících mořských psů” – tuleňů. Zvědavě si nás prohlížejí a rozhodně nechtějí uhnout plachetnici z cesty. A tak jim uhýbáme my.
Chceme je fotit, ale jen vytáhneme mobil, mrsknou hlavou a zmizí pod hladinou. Asi od nás za to čekali nějaké ryby, ale myslím si, že by jim náš tuňák schovaný v konzervě moc nechutnal. Na písečných plotnách před největším ostrovem Texel jich dalekohledem vidíme velké kolonie. S postupujícím večerem vyplouváme proti mořskému proudu do námořního přístavu Wadden. První kontakt se Severním mořem jsme úspěšně zvládli.
Fríské ostrovy
Jsou kouzelnou oblastí na západní straně Nizozemska. Oddělují vnitřní wattové moře (přílivové písčiny) Waddenzee od volného Severního moře. Tvoří je pás ostrovů, z nichž je největší Texel. Na sever od něj se nachází v pásu: Vlieland, Richel, Griend a další ostrovy. Na některé z nich se dá při odlivu dojít téměř suchou nohou. Musíte ale jít dost rychle, jinak vám hrozí, že skončíte jako nedobrovolní přátelé tuleňů po krk ve vodě a v jemném písečném bahně.
Ostrov Texel
Ostrov byl podle vykopávek osídlen už v době kamenné. Vznikl v minulosti spojením několika písečných dun, některé jeho části jsou na hladině nebo i pod ní, a proto se neustále upravují novými a lepšími hrázemi v podobě travnatých náspů, které jsou udržovány početnými stády ovcí. Se sekačkou se na příkré svahy hrází totiž nikdo nedostane. Údajně je v Nizozemsku takových ovcí více než 40.000. Nejvyšší horou ostrova je Hoge Berg (Vysoká hora). Její výška je celých 15 metrů.
Při registraci kotvení naší plachetnice u správy místního přístavu dostáváme jako velmi milou pozornost velké kolo typického místního jablečného koláče. Na ostrově trávíme den, navštěvujeme místní muzeum Kaap Skill, umístěné ve velmi svižně architektonicky pojaté dřevostavbě odvážně kombinující dřevo, ocel a sklo. V areálu muzea je i velký větrný mlýn, ten si můžeme celý včetně strojových mechanismů detailně prohlédnout. Druhý den ráno opět počítáme proudy a vyplouváme směrem do vnitřního moře Waddenzee (Wattové moře) na severovýchod.
Odbočka ve Waddenzee (Wattovém moři), Makkum a Stavoren
Na moři nejsme sami, stejně jako se Wattovým mořem klikatí linka příznivého proudu, stejným směrem vyplulo do proudu více než dvacet plachetnic. A tak máme potvrzeno, že naše propočty byly správné. Proud není na moři vidět, jen v oblastech s laterálními znaky (bójemi) se dá vysledovat, jak jsou tyto bóje výrazně proudem nakloněné a víří kolem nich voda. Po pěti hodinách pohodlné plavby odbočujeme z proudu k první průplavní komoře, sestoupíme o dva metry níže a opět vplouváme do sladkovodního Ijselského moře. Za sebou necháváme kouzelné ostrovy a tuleně a v následujícím dni navštěvujeme poslední dvě městečka Makkum a Stavoren.
A plujeme dále
„Ukládám lodní deník do navigačního stolku k námořním mapám. Nikdy nezapomenu na Fríské ostrovy, které jako by sám bůh moří Neptun vyzdvihl svými silnými pažemi z moře. Mé ruce kreslily a vedly loď. Teď se těším domů.“
Autoři: Zuzana Klápšťová a Pavel Kocych, Ateliér ŠUM (léto 2019), v textu jsou použity fotografie autora a autentické úryvky a kresby z lodního deníku Nizozemská plavba 2019
