S cestovateli a odborníky o reálných rizicích na cestách: Pádu letadla, ani eboly se bát nemusíte. Typické problémy jsou mnohem obyčejnější

Udělali jsme si proto takový malý průzkum mezi cestovateli a odborníky a ukázalo se, že reálné problémy a komplikace, které je na cestách běžně potkávají, jsou samozřejmě úplně jiné než ty, které na nás křičí moderátoři večerních zpráv. Pojďme se tedy podívat na zkušenosti reálných cestovatelů s reálnými riziky na cestách!

Nejběžnější problémy jsou většinou banální

„Nejčastějšími komplikacemi nebývají žádná velká dramata, ale spíš nepříjemnosti, které dokážou cestu otrávit. Jsou to často cestovatelské průjmy, poštípání od komárů nebo spáleniny od sluníčka. V jihovýchodní Asii jsou to třeba spáleniny od skútrů,“ vypočítává mi cestovatel Omar Jamein, který provozuje TravelPlanner.cz a cestovní plánování je pro něj denním chlebem. Častým původcem komplikací na cestách je podle něj také přepálený itinerář. „V kombinaci s jet lagem, změnou prostředí, stravy a klimatu může způsobit celkové vyčerpání a zdravotní komplikace, nebo minimálně únavu, kvůli které si cestu neužijete,“ vysvětluje Omar.

S ním částečně souhlasí i cestovatel a spolupracovník redakce Petr Vondrlík. „Nejčastější komplikací na cestách je vlastní hloupost a přeceňování sebe samého,“ říká Petr. Když loví ve své paměti největší komplikaci na svých cestách, vzpomíná na zdravotní kontrolu v čínské stepi při cestě po Transsibiřské magistrále do Pekingu. „V té době probíhala v Číně epidemie ptačí chřipky a všichni cestující se museli podrobit měření teploty elektronickými teploměry. Já jsem bohužel neprošel měřením prvním, druhým ani třetím. Vše se už schylovalo k tomu, že půjde celé kupé do karantény. Nakonec mě však zachránil obyčejný rtuťový teploměr, který v podpaží změřil přijatelnou teplotu 37° C,“ usmívá se Petr.

Byrokracie dokáže znechutit cokoliv

Rozlišné kontroly, papírování a byrokracie často nejsou typickým cestovatelským strašákem a přitom právě ony cesty dost často komplikují. Podobný zážitek má i Omar, který v Íránu nezastavil na checkpointu policejní hlídce, protože správně nepochopil jejich posunky. „Policejní auto nás pak zatarasilo, vystoupili policisté se samopaly, kamaráda si vzali k sobě do auta a měl jsem je následovat na stanici. Tam nás vyslýchali, vyptávali se, jestli nejsme novináři. Ze začátku to bylo velmi nepříjemné, ale skončilo to tím, že nám přinesli zmrzlinu, dali čaj a přátelsky se s námi rozloučili,“ končí Omar optimisticky

Strach z byrokracie zmiňuje i cestovatelka a naše autorka Lenka Hrabalová. „Pokud je člověk zdravý a třeba se nestane, že ho okradou, tak ho v cestování zastaví snad jen byrokracie. Přechody hranic, úplatky, problémy s policií či hromadnou dopravou se můžou stát nepřekonatelné a člověk raději vyrazí jinam,“ konstatuje. Lenka také působí jako průvodkyně a tam je spektrum problémů, které řešila poměrně široké. „Musela jsem řešit například srážku s autem nebo zvrtnuté končetiny. A fakt nikomu nedoporučuji návštěvu špitálu třeba v Mauritánii,“ dodává.

A přidat musíme ještě jeden zážitek s byrokracií od cestovatele a dlouholetého průvodce Jížní Amerikou Martina Mykisky. „Asi největší problém bylo čekání na povolení vstupu do tálibánského Afghánistánu. Měsíc jsem navštěvoval jejich ambasadu v pákistánském Péšávaru, než mi vstup umožnili. Nakonec to bylo jen slovně! Ale na hranicích to fungovalo,“ vysvětluje Martin.

Lehké sexuální obtěžování potkává cestovatelky často

Své ví Lenka Hrabalová také o tom, že se člověk často obává tak trochu zbytečně. „Měla jsem například dost velký respekt z černé Afriky. Jela jsem před lety sama do Senegalu, což bylo moje první reálné setkání s černochy, a hlodal mi v hlavě červík. Do Senegalu jsem se nakonec zamilovala a už jsem tam byla třikrát,“ směje se.

Na druhou stranu přiznává, že nejčastěji se na cestách setkává se sexuálním obtěžováním od slovních narážek až vzácně po plácnutí přes zadek. „Vzhledem k tomu, že se pohybuji v patriarchálních společnostech, kde muži vládnou, je navíc velmi těžké se bránit. Nejlepší obrana je se obrnit. Naštěstí místní společnost tomuto chování není nakloněná a lze vždy najít případnou pomoc u okolostojících, pokud by se situace měla vyhrotit,“ vysvětluje už vážněji Lenka.

Zdravotní komplikace zažijete skoro vždy

Cestovatelský průjem, zvýšená teplota nebo chřipka jsou věci, které cestovatele potkávají běžně. Někdy se ale musí potýkat i s náročnějšími problémy. „Osobně jsem asi nejhorší zdravotní problémy zažila na Kubě, kde jsem na líbánkách chytla nejspíš salmoneu, po týdnu diety na jejich pečivu (mají jen jeden druh housky), už jsem byla pěkně hladová a nevrlá,“ vzpomíná se smíchem Natálie Kohoutková, šéfredaktorka sesterského webu SvětOutdooru.cz. Vážnější problémy se jí ale na cestách naštěstí vyhýbají.

O zdravotních rizicích na cestách jsme mluvili také s docentem Rastislavem Maďarem, který je odborným garantem center Očkování a cestovní medicíny Avenier . „Po zdravotní stránce je nejčastější komplikací na cestách průjem, horečka a kožní projevy různého původu. Ale i infekce dýchacích či močových cest bývají časté. To máme podložené i ze statistik našich ordinací a taky z různých studií,“ vysvětluje.

Nicméně někdy i samotný přehnaný strach ze zdravotních komplikací může cestu zcela pohřbít. „S jednou pacientkou jsem například řešil neúmyslnou intoxikaci antimalarikem Lariam. Místo toho, aby cestovatelka užívala v klidu jednu tabletu týdně, na základě horečky z průjmu si nasadila samoléčbu 6 tabletami za jediný den a způsobila si tak dost problémů. Přitom se ani nejednalo o malárii, takže to bylo zbytečné,“ vysvětluje Maďar. Základním pravidlem je zkrátka být opatrný, ale v míře.

„Na druhou stranu na cestách hrozí, že se jednotlivé problémy nasčítají, někdy ani jedna ze zmíněných komplikací není životu nebezpečná, ale když nasedají jedna na druhou ve stejnou dobu, najednou jde pacientovi o život. A často v chudých zemích nepomůže ani nemocnice, spíše naopak. Mají spoustu problémů, takže pacienta nejenže nevyléčí, ale odnese si ještě nemocniční infekci k tomu navíc, nebo nějakého rezistentního patogena jako nosič,“ dodává docent Maďar, který má bohaté zkušenosti z cest.

Sám u sebe ale žádný zásadní problém na cestách nikdy řešit nemusel, a to ani na misích, kde léčí pacienty s mnoha infekčními nemocemi najednou a jen se základní bariérovou zdravotnickou ochranou. „Pamatuji si epizodku zvracení po jídle v restauraci v Káthmandú a týdenní kašel po návratu z lékařské cesty v jihovýchodní Africe na trase Zambie, Mosambik a Malawi. Ten jsem ale zřejmě dostal od kolegy,“ usmívá se. Vzápětí ale dodává, že opravdu jen málokdy v rozvojovém světě pozře něco, co není tepelně dobře upravené nebo bez originálního obalu.

O tom, že nemoci na cestách můžou mít opravdu kuriózní charakter ví své i cestovatel Martin Mykiska. „Během měsíčního života v Péšávaru jsem se asi nadýchal velkým množstvím zplodin z motorikš a jiných neudržovaných motorů. Zanítily se mi krční mandle tak šíleným způsobem, až jsem ochraptěl tak, že jsem skoro nemluvil. Na cestách, když je člověk sám, to byl dost problém.“

Pozor na peníze i vybavení

Samotnou kapitolou rizik na cestách by mohly být komplikace spojené s penězi, ať už mluvíme o nečestných směnárnách, zlodějích nebo nefunkčních bankomatech. Vždy je dobré být na takové věci připraven. „S penězi jsem měl problém několikrát, a to když mi došla hotovost a žádný bankomat mi nechtěl akceptovat mezinárodní kartu. Stalo se mi to v Kambodži, Alžírsku i Jordánsku, kde mi bankomat dokonce kartu „sežral“. Musel jsem si nechat poslat peníze z ČR přes Western Union a od té doby v podobných zemích vždy spoléhám na dostatečnou rezervu v hotovosti,“ vysvětluje svůj postup Omar.

V odlehlých oblastech je často vybavení ještě cennější než peníze a když o něj přijdete, celá cesta se dost zkomplikuje. Podobnou zkušenost má i fotograf a cestovatel Pavel Svoboda. „Na začátku půlroční cesty po Asii nám už v Mongolsku v noci vykradli stan a přišli jsme například o kvalitní batohy,“ vzpomíná Pavel. Však také nedostatečné hlídání vlastních věcí na cestách zmiňuje jako častého původce komplikací na cestách. „Problémy ale může způsobit třeba i špatné vyhodnocení klimatu v cílové destinaci, snaha přehnaně šetřit nebo nedostatek či přemíra alkoholu,“ vypočítává dále Pavel.

A co nebezpečí spojená s lety?

Obavy z nehody letadla jsou také dost zbytečné a i přesto člověku při velkých turbulencích občas přijdou na mysl. Čeho se ale reálně můžete bát, jsou spíše různé zpožděné lety, zrušené lety či nedostatek místa v letadle, což potvrzuje i Natálie Kohoutková. „Na cestách jsem nikdy žádný zásadní problém neměla. Ale nerada vzpomínám na zmeškané letadlo v Barceloně, kde jsme museli koupit nové letenky, nebo když nás na Kubě nenašli v seznamu pasažérů a volali dopravci, jestli
nás můžou opravdu pustit do letadla,“ vysvětluje Natálie.

V případě problémů s letenkami a dopravou je dobré vědět, jaké kompenzace můžete požadovat a na co přesně máte v danou chvíli právo. Společností nabízející v podobných případech právní pomoc, najdete na českém trhu hned několik.

A co tedy se strachem?

Je víc než jasné, že reálná rizika na cestách jsou mnohem méně riziková, než by se z médií mohlo zdát. Zrušený let je pravděpodobnější než havarované letadlo, cestovatelský průjem zase očekávejte místo malárie. Když si budete dávat pozor na věci, pravděpodobně vám nikdo nic neukrade a vy nebudete muset okusit služby western union. Zkrátka je potřeba být ve střehu a připraven, ale je zbytečné podléhat nesmyslným strachům. Často se totiž přehnaně bojíme úplně nesmyslných nebezpečí a zapomeneme se připravit na ta reálná rizika a problémy, která nás opravdu dost možná potkají.

Takže vám na závěr článku přeji, abyste na cestách měli co nejméně komplikací, abyste zbytečně nepodléhali strachům, ale abyste byli vždy připraveni na všechny možné scénáře. S přípravou začněte třeba našim článkem s výčtem rizik na cestách!