Hledáte-li netradiční dovolenou, kdy strávíte více dní poznáváním než lenošením u moře, Rumunsko je ideální volbou.
Většině lidí se při zmínce o této zemi vybaví výborní sportovci (převážně fotbalisté) přelomu 80. a 90.letech 20.st., legendární vůz Dacia, komunistický diktátor Ceauşescu, stále vandrující cikáni, lesní železnice, ale hlavně hory, dobré víno a pasoucí se stáda ovcí.
Jak tuto zemi poznat? Ideálním řešením se jeví kombinace pobytu v horách, městech a u moře. Vzdálenosti mezi těmito místy pak snadno a za levný peníz překonáte vlakem či autobusem. Vezměte proto následující řádky jako návod na letní poznání nedaleké balkánské země Rumunska.
Hory
Z pohoří v Rumunsku zmiňuji pro přehled jen některé – jsou v abecedním pořadí.
Apuseni, NP (Propastné hory) – součást Západních Karpat, krasová oblast s velkým množstvím jeskyní, skládá se z řady horských pásem porostlých hustými lesy. Místy horské louky. Speleologicky velmi zajímavá oblast.
Bucegi, NP – pohoří jižně od Braşova dává název stejnojmennému národnímu parku. Nejvyšší vrchol Omul 2506 m n.m. NP je známý prazvláštními kamennými útvary zvanými Babele. Národní park je přístupný několika lanovkami. Pohoří dalo název místnímu pivu.
Fagaraš – je nejvyšším a nejrozsáhlejší pohořím Rumunska. Setkáte se zde s velkým množstvím
jezer a luk, na kterých se pasou ovce ve výšce přes 2.000 m n.m. Toto pohoří skrývá i nejvyšší horu Rumunska – Moldoveanu (2.544 m). V zimních a jarních měsících je pohoří vhodné pro skialpinismus.
Maramureš – pohoří nacházející se na hranicích s Ukrajinou, vhodné spíše pro romantické povahy. Nejvyšší hora Pietrosul dosahuje výšky 2303m n.m. Za návštěvu stojí dřevěné stavby, kde lze zakoupit řezbářské výrobky typické pro tento kraj.
Retezat, NP – západní část Jižních Karpat. Třetí nejvyšší pohoří na území Rumunska, tvarováno ledovci. Nejvyšší hora celého pohoří Peleaga 2509 m n.m. Národní park se nachází v západní části pohoří. Vzácné druhy flóry i fauny. Lze zde spatřit pěnišníky (Rhododendron sp.), jež rostou na podloží krystalických hornin.
Rumunské hory jsou pro cestovatele-trekaře-horaly zajímavé především díky faktu, že jsou prakticky pusté. Snad jen s výjimkou Fagaraše. Co se týká ubytování, využít můžete útulen horolezeckého klubu, pasteveckou salaš nebo vlastní stan postavený téměř kdekoli, to podle toho co Vám vaše peněženka dovolí. Útulny či chaty jsou ale tak řídce zastoupeny, že vždy počítejte s přechodem na těžko (stan, karimatka, spacák). Na mapách, které jsou běžně k dostání i u nás jsou spolehlivě vyznačeny prameny pitné vody. Na trasách funguje dobrý systém turistického značení, byť Vás zavede na místa, kde máte pocit, že jste se rázem ocitli na začátku 20.století.
Putování rumunskými horami si můžete zpestřit průzkumem jeskyní, propastí nebo návštěvou pravoslavných klášterů. Každé pohoří je navíc úplně jiné. Najdete zde hory bělostně vápencové, rozeklané a skalnaté, sopečného původu nebo i hory zaoblené. V Rumunsku si proto vybere každý dle svého gusta. Typickým horský střediskem je např. Brasov, z kterého vedou cesty do okolních kopců. Tam se můžete setkat s poněkud větším zahuštěním turisty. Toto je však spíše výjimkou, v rumunských horách totiž rozhodně nečekejte vyšlapané chodníčky na jaké jste zvyklí např. z Alp. Půjdete-li několikadenní přechod, čeká Vás spíše cesta osamělými kopci, kde jediný koho potkáte bude bača z nedaleké salaše. Tu pak můžete využít k nabrání pitné vody nebo jako místní prodejnu sýra a mléka.
Městečka, místa a památky
Až Vás omrzí putování horskými hřebeny, průsmyky a údolími, navštivte neméně zajímavé rumunské vnitrozemí. Mezi nejvíce zajímavá místa pak samozřejmě patří ta, která jsou pod ochranou UNESCO. Většina míst pak dává vzpomenout na původ rumunského obyvatelstva na kmeny Dáků.
Zde jsou některé tipy:
Dřevěné kostely v oblasti Maramureş (UNESCO) – na severovýchodě země nalezneme v pohoří Maramureş výběr osmi dřevěných kostelů, které jsou považovány za ukázky různých architektonických řešení z různých oblastí i dob.
Sighisoara (UNESCO) – jediné obydlené opevněné rumunské město pocházející z 13.st. Historické město je rodištěm legendárního Vlada III. – Tepese – Narážeče, přezdívka podle záliby v popravách narážením na kůl.
Timişoara (Temešvár) – jedno z největších měst země. Kulturní, univerzitní a průmyslové centrum. Poprvé připomínáno na začátku 11.st. v době Byzancie. Ve 13.st. vypleněno Mongoly, poté osídleno uherskými králi a dobyto Turky. V r.1989 se odsud započala revoluce proti diktátoru Ceauşescu. Dnes centrum rumunského Banátu, mnoho památek ve stylu vídeňské architektury. Kostel Tokes – klíčové místo revoluce r.1989. Náměstí Piata Uniri. Zámek z přelomu 14. a 15.st. Budova opery či městské radnice z 18.st.
Transylvánie (též Sedmihradsko) – západní část dnešního Rumunska. Území hustých lesů na úbočí Karpat charakteristické mohutnými středověkými hrady a malebnými městečky. Místo střetu mnoha kultur, tradic, náboženství. Místo věčného sporu Rumunů s Maďary o prapůvodní osídlenosti. Město Sighisoara a okolí města je pod ochranou UNESCO díky sedmi světoznámým vesnicím s opevněnými kostely z 13.-16.st., které jsou živým obrazem kulturní krajiny této oblasti.
Moldavské kostely (UNESCO) – na východě země nalezneme sedm kostelíků zdobených freskami z 15.–16.st, Jsou považovány za vrchol byzantského umění.
Moře a Dunaj
Na území Rumunska stojí za zmínku dvě vodní plochy. První z nich je Danube Delta (Delta Dunaje, NP, UNESCO) – unikátním přírodní oblast. Z celkové plochy se 80% nachází na území Rumunska, zbytek se nachází na Ukrajině. Delta se větví do tří hlavních říčních ramen na jižním pobřeží ji tvoří též několik velkých jezer a močálů. Žije zde přes 300 druhů ptáků a 150 druhů ryb, mnoho druhů obojživelníků a plazů. Unikátní je i flóra čítající přes 100 endemických druhů. Do některých oblastí vstup pouze na zvláštní povolení. Vstupní branou do delty je město Tulce. Nezapomeňte repelent a moskytiéru. Druhou z oblastí je pak bezpochyby Černomořské pobřeží – pláže o délce více než 240 kilometrů. Moře zde je poměrně klidné, přináleží k němu spousta divokých pláží. Z významných letovisek se obvykle hovoří o třech místech, Constanţě, Mamaii, Mangalii.
Co za to a praktické info
V první řadě je potřeba říci za kolik se do Rumunska a zpět dostanete. Způsobů je několik.
Mnoho lidí využívá služeb cestovních kanceláří a s dopravou až „pod kopec“ si platí i služby průvodce. Cena takového zájezdu se pohybuje od 4 do 6 tisíc.
Další možností je využití služeb cestovní agentury, která vozí autobusem v dané termíny pasažéry na vlaky do Oreadee a odtud můžete pokračovat svým směrem. Přibalit můžete za poplatek i svého dvoukolého miláčka. Taková zpáteční jízdenka Vás vyjde na 1400Kč.
Mnozí do těchto končit cestují vlakem. Potom zpáteční jízdenka, kterou koupíte z hranic CZ/SR na hranice H/ROM, stojí 850Kč. Po Rumunsku se pak tito lidé pohybují na jízdenku Eurodomino 76EUR (7 denní). Cena jednotlivého jízdného je podobná jako u nás.
Železniční síť v Rumunsku je poměrně hustá, vlaky o něco pomalejší a hlavně špinavější než u nás. Rozhodně vlaky nedoporučuji jako místo k odpočinku, kde byste všichni usnuli klidným spánkem. Je dobré, když alespoň jeden hlídá zavazadla ostatních. Příliš dlouho se nezdržujte ani na nádražích. Speciálně ve velkých městech se sem stahují pochybné existence.
Lidé, kteří jsou poněkud dobrodružnějšího zaměření se po Balkánu pohybují stopem. Nutno podotknout, že v Rumunsku se za stop platí. V přímořských oblastech se dá pohybovat taxi nebo MHD, ceny jsou přibližně stejné jako u nás. V horských oblastech se za úplatu dá popojet na korbě náklaďáčku nebo vláčku dřevorubecké lesní železnice.
Co dodat závěrem k putování po Rumunsku? Ceny jsou víceméně stejné jako u nás. Dovolit si tedy můžete jak hospůdku, tak třeba i přespání v soukromí či hotýlku. Rumuni jsou zvyklí na tzv.spaní na divoko. Je ale dobré se vždy domluvit s místními o postavení stanu v zahradě nebo parku a vyhnout se tak zbytečným nepříjemnostem.
Ceny vstupného do objektů jsou srovnatelné s cenami u nás. Jídlo je dobré, levné. V civilizaci vždy pijte vodu balenou. V horách jsou studánky a prameny čisté.
Pro Rumunsko stejně jako všechny balkánské země platí, že vypadat omšele je polovina záruky, že si Vás nikdo nevšimne a naopak pomůže, poradí.
Po otevření hranic na začátku 90.let minulého století cestovala většina lidí na západ do Alp, Pyrenejí či Apenin. Teď se do Rumunska vracejí za klidem a možná i pocitem, že se ocitli o 100 let dříve. Lidé v horách jsou příjemní, ten tam je pocit, že Vás chce každý jen okrást. Zbývá se jen nebát a vyrazit na znovuobjevený Balkán!
