Místa, která byste na svých cestách rozhodně neměli vynechat. Tipy na destinace a zajímavosti na cestách.
Před více než tisíci lety žili Khmérové hluboko v srdci kambodžské džungle a poblíž velkého jezera Tonlé Sap postavili stovky rozsáhlých chrámů s masivními bránami a detailní výzdobou.
Naši cestu začínáme stylově již ve Frankfurtu. Let do Bangkoku máme totiž s Thai Airways. Křídlo našeho Jumba je ozdobené fialovým znakem orchideje a sympatické letušky, které nás celou cestu ládují a napájejí, jsou také ve fialových úborech.
… aneb snaha o rozšíření husitství až k vlnám Filipínského moře.
První setkání s Mrtvým mořem, se 411 metry pod hladinou moře nejnižším místem na zemi, je poměrně šokující. Na nejjižnější části stojí velké, rezavé monstrum – chemická továrna zpracovávající minerální soli z jezera. Proč jednou jezero, podruhé moře?
„Cestování je hlavně o čekání,“ říkal Ralf, můj holandský spolucestovatel v Teheránu, když jsme první den čekali na pákistánská víza. Ukázalo se jak velkou má pravdu, když jsme je dostali až za týden. (K tomu malá zajímavost – pro Čechy je vízum do Pákistánu zdarma, většina zemí platí 30 dolarů.)
O výletu na Salar de Uyuni, největší solnou poušť světa píše Olga Nezmeškalová, která dlouhodobě pracuje v La Pazu v Bolívii.
Tiwanaku je vzdálené od La Pazu jen 72 km, takže je to místo ideální pro nedělní výlet. Autobusy tam vyjíždějí od místního hřbitova. I když je to zóna poměrná nebezpečná, vyplatí se riskovat, protože významné ušetříte na jízdném. Pokud byste se rozhodli jet z terminálu nebo případně s některou z cestovek, zaplatíte až pětkrát více.
Thajci nejedí hmyz úplně běžně. Abyste viděli na tržnici smažené larvy nebo hmyz, musíte mít trošku štěstí.
Zážitky turistů z Thajska jsou vesměs hezké: příjemní a usměvaví lidé, krásné pláže, spousta květin, ovoce a dobrého jídla, plovoucí trhy, krátký trek v pralese s návštěvouhorských kmenů, noční život v Bangkoku. Jak ale tato země působí, když tady člověk, i s celou rodinou, žije a pracuje?
Bájný Ararat se tyčí na pomezí Turecka, Arménie a Íránu, kde určitě musel být vynikající „turistickou značkou“ pro dávné poutníky po Hedvábné stezce. Podle Iegendy na jeho svazích přistála Archa Noemova. I když se občas někdo pokusí o hledání jejích zbytků, na životě pod Araratem to nic nemění.
Po pravé straně se z mlžného oparu pomalu vynořuje Huronské jezero, jedno ze známých „Velkých jezer“ ležících na pomezí Kanady a USA. Přestože poblíž státní hranice leží pruh území s největší hustotou osídlení v Kanadě, na evropské poměry je to i tak oblast málo zalidněná, a tudíž s čistou a krásnou přírodou.
Kdysi jsem někde četl, že Indii musí člověk buď milovat, nebo nenávidět. Nuže, pak jsem se tedy zamiloval. I přes všechna negativa, která zde na Evropana číhají, přes špinavé a zapáchající ulice, mizernou hygienu, znečištěné životní prostředí, byrokratickou a zkorumpovanou administrativu, i přes snahu některých obyvatel vydělat na „bohatých“ cizincích maximum peněz, přes to všechno a řadu dalších nemilých věcí je Indie úžasná a fascinující země, která mě doslova uchvátila.
V průběhu roku 2000 jsme v Bangkoku již podruhé, protože toto místo je výchozím bodem pro všechny cesty za poznáním Dálného Východu. Tentokrát se vydáme na jih napříč celým Malajským poloostrovem až do Singapuru, což čítá asi 2000 kilometrů. Nejdříve však strávíme několik dní v centrálním Thajsku a samotném Bangkoku.
V srpnu a září roku 2005 jsme se rozhodli pro sjezd řeky Snake River v severní části kanadského Teritoria Yukon. Tentokrát jsme se vydali na cestu v šestičlenném týmu a celková doba našeho putovaní po řece trvala zhruba jeden měsíc.
Až po deseti měsících strávených na druhé straně planety jsme se dozvěděli od maorského kamaráda o české vesnici na Novém Zélandu. Hned bylo jasné, že se tam vypravíme.