Zajímavá místa

Toto je krátké povídání o výpravách do thajského pralesa. Překrásné, divoké, uchvacující džungle. Návykové natolik, že jsme se ji rozhodli obdivovat i s dvěma dcerami ve věku dvou měsíců a necelých čtyř let.

Naše jihoasijské putování pro mě začalo 9. listopadu na letišti v Aucklandu, ze kterého jsem po 14 měsících opouštěl Nový Zéland a nabral směr Bangkok. Po 12 hodinách letu jsem se ocitl na letišti v Bangkoku a vydal se do ulic najít pozdě v noci Terku, která odletěla o den dříve.

Humanistické lékařské pracoviště je v kankanské čtvrti Farako I. jediným zdravotnickým střediskem pro obyvatele, hlavně pro chudé děti, sirotky a pro ty, kteří jsou v těžké situaci. Díky podpoře Expedičního fondu se mohou pacienti těšit zkvalitnění služeb.

Již mnoho let láká Maroko do svých koutů nejrůznější návštěvníky. Svou směsí exotiky, osobitých architektonických památek a divoké přírody dokazuje, že každý přijíždějící rozhodně nebude litovat.

Po půl roce dobrovolné práce na unikátním projektu rozvojového vzdělávání nastal den „D“, začínají první kurzy angličtiny. Výuka chudého venkovského obyvatelstva v Mexiku přináší zcela nové zkušenosti.

Zašlá sláva arménského Jermuku neskrývá jen minerální prameny a dříve velmi navštěvované lázně, ale také nádhernou přírodu. Vydejte se s námi na procházku do horských roklí, v nichž najdeme vodopády i rozpadlé kláštery.

Vyhrát soutěž o titul první bledá tvář roku v některých ladackých údolích není těžké ještě v polovině července. Stačí z tras, kterými denně táhnou karavany mezků, odbočit na vedlejší pěšinu. Jedna vede z Temisgamu přes sedlo Tar až ke starodávnému klášteru v Alči.

Boli ste niekedy v Absurdistane? Nie? Ani ste nemohli, lebo taký štát neexistuje. Aspoň na mape nie. Ale ja som sa v Absurdistane ocitla, keď som nič netušiac chcela – zhýčkaná Schengenským priestorom – cestovať do susednej krajiny a to z Arménska do Iránu.

Hüzün je název pro pocit zmaru a odklonu od správných hodnot, jinými slovy melancholie. Podle Orhana Pamuka sídlí v istanbulské společnosti. Je tomu opravdu tak? Expediční fond podpořil pátrání po tomto aspektu tamější atmosféry.

Na úvod utišující věta vhodná pro všechny situace (od doktora trochu zvláštní, ale budiž): Nemáš-li sepsi, nepropadej skepsi.

Cesta jižní Amerikou. Vyprávění plné nejen zážitků, ale také užitečných tipů a důležitých informací.

Ráno jsme byli na snídani opět první. Ještě že jsme jim to včera nahlásili předem, že přijdeme hned na půl osmou. Jídelní místnost má Safina ve druhém patře velkého domu. Vede tam schodiště z boku.  Je odtud pěkný výhled na moře. Zrovna tady měli ještě jednoho návštěvníka, kterým byla malá opička s obojkem.

Ráno jsme měli stěny stanu pěkně mokré. Vrchní plentu jsem dala zvlášť do tašky a sušila jsem ji během cesty v autě. Kousek za Manyarou jsme měli zastávku u jednoho krámku se suvenýry. Budova měla fasádu namalovanou v podobě pruhované zebry. Venku tradičně leželo spousta obrázků a vnitřek byl přeplněn dřevěnými soškami a korálky k prasknutí. Dokonce nás tu prodavač ani nijak neotravoval a tak jsme si to všechno mohli v klidu prohlédnout. Všude ale měli více méně pořád to samé dokola, takže nás nic nezaujalo, což jsem byla i trochu ráda, protože jsme docela dost utratili a spousta dní je ještě před námi.

Naše cestování nám nezačalo zrovna nejradostněji, ale vždycky se dá naštěstí říci, že by to mohlo být ještě horší. V Praze jsme si totiž v duty free shopu koupili dvě Becherovky, kterými jsme chtěli obdarovat naše pomocníky v Tanzanii. V Amsterdamu ale přišla do slova a do písmene studená sprcha.

Jak vypadá spolupráce po indicku? Jaké možné průtahy mohou na vašem projektu vzniknout? Přinášíme první část zprávy Václava Pousky o jeho stavbě ekologicky šetrnějších pícek v indickém Rádžastánu. Projekt byl podpořen Expedičním fondem.