Zajímavá místa

Alishan je pohoří a přírodní horská rezervace v centrálním Taiwanu (Tchaj-wan). Východiskem k němu je město Chiayi, známé množstvím buddhistických chrámů.

Japahuva je stará pevnost postavená v roce 1201 na svahu stejnojmenné skály, která se tyčí 90 metrů nad okolní krajinou. Stavitelský podnět byl podobný jako při stavbě nejznámější šrílanské památky – Sígiriji – obrana proti útokům z jižní Indie.

Pro většinu místních obyvatel – Sinhálců – má právě Mihintalé posvátný význam. Právě tady se zdejší král Dévanampija Tissa setkal na lovu s Mahindou, synem významného buddhistického císaře Ašóku, který přišel na Šrí Lanku šířit Buddhovo učení.

Srí Lanka má rozhodně co nabídnout. Pojďme si ukázat místa, která byste rozhodně neměli při své návštěvě minout.

Banteay Srei a Banteay Kdei jsou buddhistické chrámy, nacházející se poblíž Angkoru.

Sapa je horské městečko v severozápadním Vietnamu, nedaleko hranic s Čínou, v přibližné výšce přes 1600 m n.m. Nedaleko městečka se vypíná nejvyšší hora Vietnamu a také celé Indočíny – 3143 m vysoký Fansipan.

Město Danang je nejdůležitějším městem středního Vietnamu a po Hanoji, Saigonu a Haiphongu čtvrtým největším městem celé země. Jde o námořní přístav a velké průmyslové město, které však pro svou protáhlost a trochu i nepřehlednost nemá velkou přitažlivost pro cizí návštěvníky.

To, co láká turisty k návštěvě Nha Trangu, je přítomnost moře a na městské poměry velmi příjemné a zatím relativně málo navštěvované pláže bez velkých turistických aglomerací.

Tyto pěší tunely představují nejen významnou památku na války, jež Vietnam utrpěl v druhé půli 20. století, ale jsou i pozoruhodným stavebním počinem. Jedná se o důmyslnou asi 200 km dlouhou síť tunelů, které byly používány za války proti Francouzům a pak zejména za americko-vietnamské války.

Bišápur byl hlavním městem v době vlády sásánovské dynastie (2.–7. století). Byl založen v polovině 2. století po Kr. na místě starého města poničeného Alexandrem Velikým.

Asi 8 km od Persepole nalezneme skalní stěnu, do které jsou vytesány reliéfy a hrobky ze tří historických údobí – z doby elamské říše, achajmenovské říše a doby Sásánovců. Nejstarší je elamský reliéf datovaný asi 1500 př. Kr., který představuje jednoho z elamských bohů.

Po dlouhá staletí musely říše v údolích čínských řek čelit nebezpečí nájezdu kočovných a polokočovných kmenů ze severu. Proto již císař první centralizované čínské říše – Qin Shihuangdi (Čchin Š’-chuang-ti, 220 př.n.l.) propojil již existující obranné zdi jednotlivých státečků v mohutnou jednolitou zeď, která měla jeho říši před nájezdníky ochránit. Zeď začíná na východě na pobřeží zálivu Bohai (Po-chaj), v místě nazvaném Shanhaiguan (Šan-chaj-guan) – průsmyk Mezi mořem a horami, a končí na západě v průsmyku Jiayuguan (Ťia-jü-guan) v poušti Gobi, důležitém místě na hedvábné cestě, kde se nacházela čínská celnice. Kromě hlavního tahu má Zeď několik odnoží, jež kopírovaly hranice některých samostatných států.

Labrang je největší a nejnavštěvovanější klášter ve městě Xiahe (Sia-che). Jedná se o jeden ze šesti největších klášterů sekty Gelukpa (Žlutá sekta, sekta Žlutých čepic), čtyři další kláštery se nacházejí na území dnešní Tibetské AO a pátý v provincii Qinghai (Čching-chai).

Langmusi je malá odlehlá vesnice na pomezí dvou provincií, Sichuan (S’-čchuan) a Gansu (Kan-su). I když se jedná o tibetskou vesnici s převážně původním tibetským obyvatelstvem, nalezneme zde také spoustu muslimů a samozřejmě Hanů (Chan), tzv. etnických Číňanu.

Areál hrobek čínských císařů dynastie Ming ze 14.–17. století nalezneme asi 50 km na sever od hlavního města Pekingu. Na ploše asi 40 ha je zde mezi políčky a vesničkami roztroušeno třináct hrobek bývalých čínských panovníků.