Rady na cestu

Asi nejkrásnější medina je v malém městě Chefchaouen na severu Maroka. Ulice jsou čisté, panensky bílé, z malých okýnek vykukují děti. Samotné se stydí a strkají palec do pusy, ale když je jich banda, mají kuráž a pokřikují na Tebe “Bonjour, Monsieur!”.

Pudža je každodenní začátek dne pro mnichy v klášteře. Jedná se o společnou, rituální modlitbu. Obvykle se jí však nezúčastňují všichni mniši, ale pouze někteří z nich. Probíhá v nejstarším a nejváženějším chrámu, který se v klášteře nachází. Kdokoli se na pudžu může přijít podívat. Předpokládá se, že turista zachová alespoň ty nejzákladnější společenské konvence: přijde slušně oblečený, posadí se dozadu na určené místo, bude potichu, nebude pobíhat po chrámu, a nebude fotit s bleskem.

Zlatý chrám v Amritsaru je mekkou sikhského náboženství a panuje zde proslulá sikhská pohostinnost. Vstup, anglicky mluvící průvodce, informační brožura o chrámu, společně podávané jídlo, jakož i noclech v gurdwaře je zdarma. Chrám je přístupný každému, bez ohledu na jeho náboženství, kastu či pohlaví. Amritsar najdete v Paňdžábu na severozápadu Indie.

Indie jee tak velká země, že se o ní často pojednává jako o subkontinentu. Tolerantní smýšlení Indů je velkým předpokladem pro polyteismus. V Dillí jsme se setkali s dalším náboženským směrem, vírou Bahá’í. Navštívili jsme totiž majestátní Lotosový chrám. Bahá’u’alláh sděluje světu: „Bože dej, aby světlo jednoty mohlo pokrýt celou Zemi a aby na ní mohla být opatřena čela všech lidí pečetí ‚království je Boží‘.“

„Severní“ trasa do Asie vede z velké části územím Ruska a Číny. Připravte se proto na předlouhé přejezdy jednotvárnou krajinou, které vám však velmi družní místní s radostí zpestří. Nebo je zpestříte vy jim?

Jakmile padne rozhodnutí jet, hlavní otázkou se stane – kudy? Variant trasy je celá řada a možných zastávek ještě mnohem víc. Těm, kdo se do Asie vydávají poprvé, doporučujeme následující trasu, po které můžete Asii přejet poměrně snadno, bez větších komplikací a rizik a vidět přitom to nejlepší.

Návštěva Jeho Svatosti 14. Dalai Lámy Tenzinga Gyatsa v buddhistickém Ladakhu je velká událost. Při jeho příletu do Lehu byly ulice směřující od letiště do jeho sídla v Choklamsaru lemovány krojovanými obyvateli. Mnozí putovali i několik dní horami ze své vesnice, aby mohli Dalai Lámu pozdravit. Dlouho očekávané veřejné učení si nenechal ujít žádný buddhista v okolí.

V Indii jsme strávili čtyři měsíce. Pobyt v horských oblastech Ladakhu (1,5 měsíce) a Sikkimu (1 měsíc) byl opravdu „za babku“. Bez jakéhokoliv omezování jsme v pohodě vystačili s pěti dolary na osobu a den. Brouzdání po památkách v Radžastánu a přesuny z jednoho konce Indie na druhý (1,5 měsíce) náš rozpočet zdvojnásobily na deset či jedenáct dolarů na osobu a den. Podtrženo a sečteno: za čtyři měsíce v Indii jsme každý zaplatili zhruba 900 USD. Výdaje jsou poněkud vyšší, protože jsme Indii navštívili poprvé v životě a chtěli jsme proto vidět hlavní kulturní památky severní Indie.

Po ženách oblečených do pestrobarevných sárí pokukujeme už skoro pět měsíců. Je to zázrak, jakou parádu dokáží Indky i Nepálky udělat s obyčejným pěti či šestimetrovým pruhem látky. Bez jehly, bez niti, bez špendlíků. Zamotané do lehkého hadříku sebevědomě vykračují ulicemi. A já chci také sárí.

Krutovláda Rudých Khmérů trvala tři roky, osm měsíců a dvacetpět dní. Během této doby zahynulo přes dva milióny Kambodžanů: zemřeli hladem, na neléčené nemoci, vyčerpáním v pracovních táborech a nebo byli přímo popraveni. Rudí Khmérové v čele s Pol Potem přeměnili Kambodžu v obrovský vyhlazovací tábor. Kambodžská genocida na vlastním národu nemá v dějinách lidstva obdoby.

Budhistická tradice v Barmě opravdu žije. Zástupy mnichů v temně červeném rouchu každodenně brouzdají ulicemi, aby od věřících vybrali svou dávku jídla. Není divu, že mniši jsou vnímáni jako neoddělitelná součást společnosti. Mezi mužské povinnosti lze proto zařadit i krátký pobyt v klášteru.

Bangladéš bezesporu patří mezi nejlevnější země, které jsme kdy navštívili. Kvalita jídla, ubytování i veřejné dopravy však naprosto odpovídá nízké ceně. Kamarádi v Čechách dokonce uzavírali sázky, jak dlouho to v Bangladéši vydržíme. Vydrželi jsme 19 dní a vlastně jsme chtěli zůstat ještě o týden déle.

Na cestě po Indii se nás jiní cestovatelé často ptali, proč chceme jet do Bangladéše. Je pravda, že tato země nemá mnoho turistických lákadel. Nejsou tu světoznámé památky jako v Indii, ani překrásné Himaláje jako v Nepálu. Místní lidé neumí anglicky a místo práce raději pořádají pravidelné celostátní stávky „hartaly“. Cestování po Bangladéši však nejvíc znepříjemní neuvěřitelná úřednická šikana a korupce.

Přestože Nepál v současnosti trpí mnoha politickými problémy, má královská rodina stále mnoho příznivců. Hinduisté věří, že král je žijícím vtělením boha Višnua. Na této víře je z velké části založena existence dědičné hinduistické monarchie.