Cestování s dětmi

Cestování s dětmi je trendem dnešní doby. Můžete si to vyzkoušet třeba autobusem po Maroku. Děti budou tuto barevnou zemi milovat – ze všeho nejvíce potom jemný písek pouštních dun. Byl jednou jeden autobus. Ne – byly dva, tři nebo kolik vlastně, než jsme se dostali z Tetuanu do pouště. Bylo už skoro jaro, děti měly dobrou náladu a vše šlo jako po drátkách…

Jazd Kam se vypravíme dál? V Teheránu je v listopadu zima, tak se jede do pouští. Alespoň podle naší představy by tam i v listopadu mělo být teplo. Tedy do města Jazdu. Jede tam vlak a noční přejezd vlakem by neměl být problémem ani s miminkem. Íránské vlaky jsou čisté, každý po výjezdu vlaku dostane čisté povlečení, každý  vagón má svého stevarda, který prodává velmi levný čaj a sušenky či donese večeři.

Írán jsem navštívila mnohokrát, a tak jsem se rozhodla vzít s sebou i svého třinácti a půl měsíčního Karímka. Írán je totiž moderní země, ve které je k dostání vše pro miminka stejně jako u nás.

Bylo nebylo. Narodilo se jedno miminko. Takový modrooký blonďatý drobeček, který dokázal mámě zpřeházet život od základu. Bylo mu jedno, že máma miluje cestování a půlku srdce zapomněla kdesi v dalekém Íránu a ještě vzdálenější Indii.

Mašhad, karavanseráj Rubát Šaraf Vykoukla jsem z okna hotelu. Nechtěla jsem věřit, že to není jenom zlý sen. Padal sníh. Ven se nám moc nechtělo, ale Karímek byl jiného názoru. Začal se nudit, a tak jsme se šli podívat do hrobky emáma Rezá.

Gonbade Kávus, Gálíkaš Po výletu ke Kaspickému moři do Bandare Torkomán, jsme opustili Gorgán a vypravili jsme se do Gonbade Kávus. Gonbad, Gonbad, Gonbad, (rozumí se Gonbade Kávus) vyřvával náhončí na minibusovém nádraží. Jakmile se minibus naplní, už je přistaven další.

Qom, Teherán, Ahmádábád Qom. Pomalu se začínalo stmívat, když jsme vystoupili v Qomu před hrobkou Fáteme, sestry emáma Rezy, který je pohřben v Mašhadu. Zaplatili jsme taxíkáři a zůstali jsme stát na ulici s batohy na zádech. Já tedy i s uvázaným Karímkem na břiše.