Je článek u země, ale zároveň není cestopis ani zajímavé místo

Marihuana je v Indii rozšířená a zejména na severu ji cizincům místní aktivně nabízejí, hlavně v baťůžkářských „ghettech“ jako je Rishikesh nebo Varanasi (čtěte varování na konci této kapitoly). Nejlepší hašiš na světě je prý v severoindickém Manali. Na jih se většinou marihuana i hašiš dovážejí, proto jsou dražší a ne tak kvalitní. Často uvidíte indické sadhu („svaté muže“), jak provádějí „duchovní experimenty“ a pokuřují hašiš. Pláže Goa přitahují docela jinou skladbu cestovatelů než zbytek Indie. Jako i jinde na světě, plážové party a diskotéky jsou dobrým odbytištěm pro „pilulkové drogy“ typu Extáze. Varování: Varanasi je nejsvatější indické město. Rishikesh je zase známý po celém světě jako „hlavní město jógy a meditace“. Věděli jste ale, že ve Varanasi v průměru každý měsíc zmizí dva cizinci? S největší pravděpodobností jsou přepadeni a poté vhozeni do Gangy. V Rishikeshi je zase častým jevem znásilnění, jehož pachateli jsou nezřídka sadhuové, indičtí svatí muži. Když jsme tam byli naposledy, za 14 dnů jsme v novinách četli o dvou případech a nebyly to výjimky. Drogy v těchto případech často hrají úlohu.

Paraguay, tato malá a zapomenutá jihoamerická země, je zajímavá tím, že je po Mexiku největším producentem marihuany na světě. A vzhledem k probíhající válce proti narkomafii v Mexiku, bude možná Paraguay brzy na čele. Vypěstuje se zde ročně přes 6 000 tun marihuany, což je asi kilogram na osobu, včetně mimin a důchodců. Téměř vše jde samozřejmě na „export“, hlavním důvodem pěstování je to, že výnos z pole marihuany je až 5x vyšší než jiné zemědělské využití políček.

Varování: v posledních několika letech bylo na letištích několik Čechů zadrženo při pašování kokainu z Venezuely do Evropy. Časem se ukázalo, že nejde o náhodné případy, ale systém, který využívá nezaměstnanosti a naivity. Systém funguje takto: nezaměstnaní Češi, často z ekonomicky chudých částí severních Čech nebo Moravy, dostanou letenku do Caracasu zadarmo a pár set Eur k tomu jako odměnu. Ve Venezuele si pobudou tři dny a zpět se vrací s balíčkem drogy. Víme o několika případech zatčených a odsouzených hlupáků, kteří se do něčeho takového nechali zatáhnout.

  Expedice Altaj 2009, kterou podpořil Expediční fond, měla za cíl prozkoumat faunu a floru na území Ukok Quiet Zone. Pojďte s námi prozkoumat nádhernou krajinu z koňského sedla.

Vzdáme se WC papíru? Zhubneme? Budeme více hnojit? Několik nečekaných způsobů, jak může každý z nás přispět k záchraně světa před ekologickou katastrofou.

Smutné hnědé oči hledí vstříc naprosto beznadějné situaci. Znásilněné ženy jsou svými rodinami donuceny k vyhnanství, děti, které znají jen válku, končí v sirotčincích. Příběh jedné z největších společenských tragédií zkoumá v Kongu Lenka Klicperová.

Mnohý z článků, jež čtete z pera českých žurnalistů o cizích zemích, je psán z pohodlí pokoje několikahvězdičkového hotelu. V široké plejádě časopisů není snad žádný novinář, který by nevyužil nabídky zdarma si vyrazit na cestu. Víte, kdo pro vás píše?

Na jaře, 25. dubna 2009,  vypukla jedna velká cesta na kolech dvou cyklistů. Cesta začala dobrým nápadem Radka vyjet na kole do Turecka a podívat se po Sýrii. Pokračovala pak koupí letenky na ostrov Kypr a dál přípravou kol a potřebných věcí. A tak jsme jmenovaného dne vyrazili směr letiště Vídeň. Přistáli jsme v Larnace, kde je i lodní přístav. Na Kypru v tomto čase už bylo pěkně teplo. A tak jsme se vydali hledat vhodný trajekt směr Sýrie nebo Libanon, kam jsme se chtěli dopravit nejdříve.

Nejen v Indii, ale i jinde ve světě se naskytují různé možnosti sebepoznávání a zdokonalování, které nejenže napomáhají k relaxaci, ale také ukazují jiný úhel pohledu na každodenní realitu. Lákají vás meditační kurzy?

Podle starého maorského názvu se tomuto novozélandskému ostrovu říká „Země hořící oblohy“. Stewartův ostrov je však zemí neprostupné zeleně a malých okrouhlých pláží se zlatavým pískem a rybářskými loďkami, které čekají na vyplutí. A voní po dešti…

Český hudební skladatel, fotograf a cestovatel Eduard Ingriš se rozhodl vydat ve stopách slavného Thora Heyerdahla, který chtěl plavbou na svém balzovém voru Kon-Tiki prokázat možnost osídlení Polynésie z Jižní Ameriky. Napodruhé slavil úspěch.

Gibraltar – v mé mysli jen těžko představitelný výběžek na jihu Španělska, takový cancour. Ve chvíli, kdy mi můj přítel Tomáš oznámí, že by tam chtěl jet sledovat dravce táhnoucí do Afriky a nadšeně mi ukazuje knihu o různých migračních trasách v závislosti na směru a síle větru, mi tato myšlenka připadá cizí a hrozně vzdálená.

Jak už bylo nesčíslněkrát řečeno, Indie je země kontrastů. Buď si ji zamilujete, nebo nenávidíte. Ale něco mezi? Věřím, že každý kdo z této země odjíždí má kladné nebo záporné normy, ale nikdy ne neutrální. Snažíme se ji pochopit, ale dá se pochopit něco tak odlišného? Každý samozřejmě může říct, že prostředí, ve kterém většina Indů vyrůstá, je předurčí pro jejich život a pokud neznají nic jiného, chovají se přirozeně pro jejich prostředí.  Ale dost filozofování.

Cílem humanitárního projektu Občanského sdružení Kintari foundation v Indonésii, který podpořil Expediční Fond, je rekonstruovat školu Ngolang. Přinášíme Vám první zprávy z terénu.

Antigua a Barbuda je již necelých 30 let nezávislým státem v náhrdelníku Malých Antil, třebaže svou rozlohou je menší než Praha. A jak to tak v pohádkách bývá, dvě sestry jsou si v něčem podobné a ve své podobnosti jsou naprosto rozdílné.