Je článek u země, ale zároveň není cestopis ani zajímavé místo

Norbulinka byla původně letní sídlo dalajlamů, postavené za sedmého dalajlamy r. 1755.

Potála je dominantní stavbou hlavního tibetského města Lhasy. Už v 7. století stál na 130 metrů vysokém kopci Marpo Ri (Červený kopec) palác tibetského krále Songcäna Gampa.

Tibetské klášterní město Sakja zaujímá jedno z nejdůležitějších míst v čínských dějinách.

Tibetský klášter Samje se nachází nedaleko břehů řeky Brahmaputry, asi 100 km od hlavního města Lhasy. Klášter byl založen na konci 8. století a se svou více než 1200 let dlouhou historií je nejstarší klášterní institucí v Tibetu.

Tibetské buddhistické umění má také své zvláštnosti. Tibeťané používají praporce s vyobrazením Buddhy – thangky, na kterých jsou nejčastěji vyobrazena buddhistická božstva (bódhisattvové) nebo přímo Buddha samotný.

Žikace je druhé největší město v Tibetu ležící asi 250 km jihozápadně od Lhasy.

  Žít na Taiwanu znamená přizpůsobit se mnohému. Hlavní překvapení sice začínají i končí u kulinářských zkušeností, divit se však můžeme i svéráznému nočnímu životu nebo lázeňským procedurám. A pozor: čeká nás výlet s taiwanskými důchodci.

Krásná avšak lehce fádní pouštní krajina jihovýchodního Íránu. Vzduch se tetelí horkem a my uháníme rozhrkaným Peykanem silnicí rovnou jako když střelí. Sem, na jihovýchod Íránu, jsme přijeli za pouštními městy a neuvěřitelně pitoreskní pouští Kaluts.

Nizozemí je proslulé výrobou tvrdých sýrů, dřeváků, bohatou sítí vodních kanálů a samozřejmě nekonečnými rovinami. Kromě toho zde naleznete i proslulé skanzeny.

Tisíce lidí dnes a denně procházejí ulicemi El Alto v bolívijském La Pazu bez sebemenšího zájmu o dění kolem. Skupinky dětí žijících na ulici jsou přehlíženy a téměř nikdo se neptá, co se v jejich životě vlastně přihodilo. Ještě méně je těch, kteří pomohou. 

Před cestou do Indie se četbou připravte na kulturní šok, který vás čeká. Všechno bude jiné.

Během našeho pobytu na Mauriciu jsme měli to štěstí a tu čest být naší hostitelkou pozváni na místní svatbu. Za pozvání jsme samo sebou byli rádi, těšili jsme se na poznání něčeho nového.

Ugandě se roku 1962 přezdívalo se Perla Afriky. Občanská válka však zemi vrhla do chaosu a o 20 let později zde začali první lidé na světě umírat na AIDS. Dnes se díky pomoci pomalu zvedá z nejhorší bídy. Příběhy konkrétních dětí zkoumá ACET ČR.

Pro silné i citlivé povahy a pro ty, kteří se zajímají, představujeme nový dokumentární film natočený v průběhu eskalace bojů v Demokratické republice Kongo v listopadu 2008. Velmi nenásilnou cestou ukazuje dramatické příběhy tamních žen a dětí. Můžete jej spatřit 1. prosince v pražském Klubu cestovatelů.