Je článek u země, ale zároveň není cestopis ani zajímavé místo

Labrang je největší a nejnavštěvovanější klášter ve městě Xiahe (Sia-che). Jedná se o jeden ze šesti největších klášterů sekty Gelukpa (Žlutá sekta, sekta Žlutých čepic), čtyři další kláštery se nacházejí na území dnešní Tibetské AO a pátý v provincii Qinghai (Čching-chai).

Langmusi je malá odlehlá vesnice na pomezí dvou provincií, Sichuan (S’-čchuan) a Gansu (Kan-su). I když se jedná o tibetskou vesnici s převážně původním tibetským obyvatelstvem, nalezneme zde také spoustu muslimů a samozřejmě Hanů (Chan), tzv. etnických Číňanu.

Asi 40 km od města Emei (Emej) leží město Leshan, které se stalo turistickým centrem díky nedaleké soše Velkého Buddhy, jež je pod ochranou UNESCO společně s horou Emei.

Lijiang je malé město v krásném údolí na samé hranici Tibetu. Nás zajímá zejména starý Lijiang, který je oddělen od nového Lví horou. Staré město bylo bohužel v r. 1996 silně postiženo zemětřesením.

Jeskyně Tisíců Buddhů najdeme v blízkosti města Dunhuang (Tun-chuang) v západní Číně. Podle legendy je začal v pískovcovém masivu v r. 366 n.l. budovat mnich, kterého k tomuto pozoruhodnému dílu inspiroval mimořádný světelný úkaz zjevující se po prudké písečné bouři – šarlatová záře na úbočí protilehlých hor.

Jezero se nachází asi 40 km severovýchodně od Urumči. Jedná se o jezero ledovcového typu, s křišťálově průzračnou vodou, položené ve výšce 2500 m n.m., obklopené jehličnatými lesy, které jsou v této pouštní oblasti opravdu velmi vzácné.

Území dnešní provincie Shanxi patří k nejstarším centrům čínské civilizace. Po vzniku prvního státoprávního celku na území dnešní Číny v r. 221 př.n.l. se území provincie Shanxi stalo jeho součástí a sloužilo jako nárazníková zóna proti severním barbarům. Nedaleko dnešních hranic provincie se nacházela hlavní města několika dynastií.

Songpan je malé město v západním Sichuanu (S’-čchuan) rozkládající se na březích řeky Min.

Šanghaj je se svým počtem obyvatel největším městem Číny (nepočítáme-li Čunking). Rozkládá se na východním pobřeží Číny, na jih od delty Dlouhé řeky. Strategickou hodnotu tohoto prostoru objevili až Evropané, do jejichž příchodu v polovině 19. století byla Šanghaj bezvýznamným městečkem.

Tianshui je druhé největší město provincie Gansu (Kan-su) v severozápadní Číně. Nás zde zajímá zejména Maijishan (Mai-ti-šan) – jeden z největších komplexů buddhistických jeskyní v Číně, pocházející z doby dynastie Severní Wei (Wej), tedy ze 4.–5. století n.l.

Tři soutěsky na Dlouhé řece – Changjiang (Čchang-ťiang) nebo také Yangtze (Jang-c’) – patřily odpradávna vedle například Žlutých hor či homolovitých kopečků v oblasti Guilinu (Kuej-lin) k těm místům, která nejvíce inspirovala čínské umělce.

Tulou – hliněné budovy, jsou obrovské kruhové (někdy obdélníkové) až pětipatrové stavby o průměru přes 60 m se zdmi až 1,8 m širokými. Byly budovány v provincii Fujian (Fu-ťien) od 12. až do začátku 20. století a jako materiál na jejich výstavbu byla už podle jejich názvu použita především udusaná hlína, ale také kamení, dřevo, bambus a jiné materiály.

Jedno z nejteplejších míst v Číně se nachází na severozápadě země, nedaleko Turfanské prolákliny (154 m pod hladinou moře), druhého nejníže položeného místa na zemi. V létě zde teploty dosahují až k 50 °C, díky čemuž je místo známým centrem pěstování vinné révy a sladkých medových melounů. Suché a teplé podnebí také udělalo z místních hrozinek vyhledávanou skvělou pochoutku.

Národní park pohoří Wulingyuan se nachází v provincii Hunan (Chu-nan) na celkové ploše 396 km2. Dříve bylo na tomto místě moře, které postupně svou erozní činností zhruba před 100 miliony lety vytvořilo na dnešním zemském povrchu podivuhodné útvary. Celkem zde můžeme nalézt až 4000 různých skalních věží vystupujících ze subtropického lesa, z nichž více než 350 dosahuje výšky 400 metrů.

Wuyi (shan = hora) se nachází na severu provincie Fujian (Fu-ťien) na ploše zhruba 60 km2. Jedná se o pohoří vulkanického původu, které prošlo později procesem zvětrávání za působení větru a vody. Jsou pro něj charakteristické jeskynní systémy (např. jeskyně Vodního závěsu) a meandrující řeky a říčky. Nejdelší z nich je 60 km dlouhá Jiuquxi (Ťiu-čchü-si) – řeka Devíti zákrut protékající hluboko pod strmými skalními stěnami.