Je článek u země, ale zároveň není cestopis ani zajímavé místo

Skalnaté štíty odrážející se v jezerní hladině lákají horolezce a tuláky z široka daleka. Přesto je tu spousta tichých pěšinek, hustý les, průzračná jezera plná ryb, voňavé meze s čarovným kvítím a medvědí doupata. Že by sibiřská idylka?

Poprvé jsem na ostrov Svatá Lucie přijela v únoru 2008. Nebyla to první karibská destinace v mém životě. V předchozích letech jsem navštívila Barbados, Tobago a ostrov Antigua. Znala jsem tak již aspoň trochu místní mentalitu, kulturu i jak to tady chodí. Jenže každý ostrov je vlastně úplně jiný, nejen geograficky, ale zejména svojí atmosférou.

Když Jack Kerouack psal své On the Road, napasoval příběh na reálie amerického středozápadu. Jenže základní myšlenka umět naslouchat a být vnímavý je univerzálně přenosná. Ne každý, kdo je nazýván cestovatelem, opravdu má cestovatelské „uši“.

… a co dělá nadšený světobežník, když je zrovna doma? Zeptali jsme se Filipa Kerekeše, který vede pražský Klub cestovatelů.

Cílem cestovní medicíny není cestovatele vystrašit, jak si někteří myslí. Naopak. Když zná cestovatel hrozící zdravotní rizika a možnosti jak jim předcházet, může si svůj pobyt bez zdravotních problémů užít mnohem víc. Máte dotazy? Ptejte se v diskusi.

Putování lodí i pěšky neobydlenými kraji lesotundry a tajgy, to je náplní vodácké expedice na ruský poloostrov Kola. Území za polárním kruhem nazývané „branou do Akrktidy“ už brzy přivítá účastníky výpravy na cestě k řece Varzuga.

Vláček hrká po úbočí kopců, místy se schovává v tunelu. Jedeme nad řekou Tara, která kousek výše vytváří jeden z nejhlubších evropských kaňonů. Její údolí je hlavní černohorskou dopravní i kulturní tepnou, a tak není divu, že tu najdete množství stále fungujících pravoslavných klášterů. Naším cílem je však nejstarší evropský národní park Biogradská Gora v pohoří Bjelasica.

Šéfredaktorka Hedvábné Stezky se potulovala po ostrově, který se stal drolícím se památníkem komunistického režimu. Jak vidí situaci na „ostrově svobody“?

Jezero Bajkal je největší zásobárna pitné vody na světě a má unikátní ekosystém. Žije zde ohromné množství druhů, které byste jinde na světě hledali marně. Například bajkalský tuleň zvaný Něrpa. V srpnu za ním odcestuje výprava podpořená Expedičním Fondem.

Do Kačkaru na vodu? Neznámé a divoké řeky jela prozkoumat expedice Rocks & Water podpořená Expedičním Fondem. Dobrodružství začíná na řece Aksu Dere.

Pokaždé když se člověk chystá do světa, tak má nějaká očekávání. Ta v tomto případě zůstala zabrzděna někde ve třinácté komnatě mozku. Opravdu žádná očekávání nebyla. Existovala jen zvědavost, jak může vypadat město historicky důležité a v minulém století Sovětským svazem a komunisty architektonicky i lidsky ničené. Město, kde nastal v posledních letech obrovský ekonomický růst, město, které je hlavním v zemi s největším dopadem ekonomické krize roku 2009.

Bezbřehé toulání po největším a nejsušším bajkalském ostrově, který proslul hned dvěma impozantními mysy a bolševickým gulagem ve vesnici Pesčanka. Místo plné otázek i odpovědí omývané vodami nejhlubšího jezera světa.

Doprava je základ. Po dobrém ubytování, oblečení a jídle samozřejmě. Ale bez dopravy se žádný dobrodruh ve světě neobejde. My jsme na poslední tři dny usoudili, že je potřeba vidět více než jen Rigu a objednali jsme si auto z půjčovny. Plán byl následující: dnes nám auto dovezou k hostelu, pojedeme na východ, zítra na jih až do Litvy. No a pozítří se zavezeme v klidu na letiště a frčíme směr Stockholm. Plán jasný, pěkný, ale až moc pěkný na to, že jsme v postsovětském státu…

Za všemi těmito názvy se na mapě skrývá stejné místo: Velikonoční ostrov, neboli řečí Polynésanů „pupek světa“.