Je článek u země, ale zároveň není cestopis ani zajímavé místo

Stopem přes Německo se dá jet poměrně snadno a dost rychle – ne, že by snad zastavil každý, ale provoz je tak hustý, takže dříve či později se dočkáte. A když už jedete, cesta ubíhá rychle.

V průběhu výletu do severního Švédska se nenápadně objevil nápad podívat se i do Norska vysoko nad polární kruh. Nebylo to daleko, takže jsme půjčili nové auto Škoda Yeti 4×4 a vyrazili do Narviku.

Pirin, to je podle toho boha. Perun hromovládce tu sídlí mezi skalisky a baví se tím, že na lidi, kteří mu lezou do zelí, sesílá hromy a blesky, zřejmě vládne i mlhou a větrem. Skialpinisty má nejraději. Nejdřív je na bílé pláně naláká, pak praští kladivem po palici, a jen toho, kdo nezdrhne, po zásluze odmění.

Z moře písku tu a tam trčelo uschlé stéblo trávy. Pískové duny si přímo říkaly o to, aby se na jejím vrcholku objevil kolébající se koráb pouště a logicky doplnil celou scenérii. Jenže ve Španělsku moc velbloudů po pouštích neběhá. Navíc tohle je velmi malá, ale velmi unikátní poušť.

Víte, kde se ve Španělsku nachází katedrála geologie? Samozřejmě v podzemí. V podzemí Kantábrie, kde netopýři poletují tmou v 6 500 jeskyních. To je El Soplao.

Historie národního parku v severním Španělsku sahá do roku 1918, kdy don Pedro Pidal pomáhal prosadit zákon na zřízení chráněného území Montaña de Covadonga. Díky jeho aktivitě se zdejší horská oblast stala prvním národním parkem Španělska, který byl 30. května 1935 přejmenován na národní park Picos de Europa.

Španělsko je svými mořskými plody proslavené. Slávka jedlá (Mytilus edulis) patří mezi běžně konzumované měkkýše. Mořské plody, dobrota, co? Víte ale, jak se slávka dostala z chovné farmy k vám na stůl? Ano, z chovné farmy, slávky se totiž normálně chovají.

Přes 22 000km, 700USD, 2 nelegální vstupy do země, jedny zavřené hranice, dvoje prošoupané trepky a nespočet zážitků. Moje letní dobrodružství. A rodina? Většinu času jsem sebou neměla ani mobil. Co oči nevidí, to srdce nebolí, ne?

V týdnu od 14. do 20. dubna 2014 jsme se vydali ve smíšené čtyřčlenné česko-švédské (Jan, Martina, Lenka a palič) daleko vysoko za polární kruh do Švédska. Naším cílem bylo pojezdit na skialpech v oblasti nejvyšší vrcholu Kebnekaise (2106 m).

Alhambra, palácový komplex se zahradami ohromující zdobnou architekturou dodnes dochovaných nádvoří a síní. Kus arabského světa na katolické půdě.

Španělé milují oslavy a jarní období jich nabízí hned několik. Krátce po velikonočních svátcích, které se přirozeně nesou ve vážném tónu na oslavu Vzkříšení Krista, přicházejí na řadu již mnohem veselejší květinové slavnosti.

Už je to pár let, co jsem se vydal na zkušenou do Pyrenejí, ale z této cesty mám dodnes hodně živé vzpomínky. Jednou z nich je Národní park Ordesa a výstup na vrchol Monte Perdido.

V odjezdový den během výletu Fantastický prašan a slunce v březnovém Pirinu byl v plánu pouze krátký relaxační výlet. Jako cíl byly zvoleny svahy a pláně z vrcholu Tsamomorilski chal (2681 m), na nějž vede do výšky přibližně 2500 metrů nefunkční sedačková lanovka. Slunce pálilo o sto šest už od rána.

Od 1. do 3. května 2014 jsme s kamarády vyrazili na skialpech do nové oblasti – 1200 metrů vysoký vrchol Sokoč. Z celé skupiny pouze jedna účastnice šla na sněžnicích s klasickými lyžemi na zádech, neboť zatím nemá skialpy. Doprovod nám tvořili naši tři psi.

Ráj odvážných skalních lezců i turistů hledajících adrenalin na rozbořené stezce Camino del Rey v hlubokém kaňonu řeky Guadalhorce. To je El Chorro, malinkatá vesnička ležící 50 kilometrů severozápadně od Malagy, v níž objevíte španělskou pohodu a vápencové skály.