Je článek u země, ale zároveň není cestopis ani zajímavé místo

Evropské město kultury je koncept podpořený Evropskou unií, který každoročně představuje zajímavá města široké veřejnosti. Letošní štafetu převzalo druhé největší město v Dánsko – Aarhus, nacházející se uprostřed východního pobřeží Jutského poloostrova. Festival otevřel své brány veřejnosti již 21. ledna tohoto roku, kdy se město zaplnilo světly, různými zvuky, ale dokonce i vikingskými loděmi.

Besedy s buddhistickým mnichem, neobyčejná filmová promítání, sypání pískové mandaly nebo přednášky, to vše nabídne Festival ProTibet. Smyslem letošního ročníku je podpořit malé buddhistické mnišky studující v klášteře Kowang. Peníze ze vstupného jsou určeny na zlepšení kvality jejich vzdělání. Znáte ten pocit, když jste se rozhodli jet do nějaké země, ale váháte přesně kam? Tak to samé se stalo i mně. Věděla jsem, že pojedu do Indie, ale přesně kam se vydat? Protože se strašně těžko rozhoduji, ponechala vše náhodě. Otevřela geografickou mapu Indie na Googlu a řekla jsem si: „To místo, které mě první zaujme, si zvětším a město, které na mě vykoukne, tam pojedu.“ A stalo se. Hned druhý den si kupuju letenky do Varanasi, svatého města, nejstaršího v Indii a také nejkouzelnějšího, protože mě očarovalo natolik, že jsem se v něm rozhodla žit. O měsíc později se znovu vydávám do Indie a o rok později spolu s přítelem Vickym ve Varanasi zakládáme NGO jménem Sunshine Education Society, konkrétně školu pro chudé děti. Kupujeme ratanové koberce na zem, tabuli a pár sešitu. Pronajali jsme si jednu místnost, uprostřed které je postel a  s obrovskou netrpělivostí a nadšením začínáme!!!! První den přišlo do školy asi 5 děti z chudých rodin bydlících v okolí. Děti sedí na zemi v tureckém sedu a my píšeme na tabuli ABCD. Začátky jsou strašně těžké, většinou na mě mluví tři děti najednou jazykem, kterému vůbec nerozumím. Neustále se musím ptát Vickyho ať mi to přeloží. V místnosti je 30 stupňů, na slunci 43 a já občas utíkám ze třídy, protože mám pocit, že se z toho zblázním. „Do čeho jsem se to pustila?!“ ptám se sama sebe. „Pustila ses do toho, protože nepřemýšlíš, kdybys trochu přemýšlela tak se do toho nikdy nepustíš!“ Sama sobě si odpovídám. Potom se podívám na děti, vidím, jak jsou úžasné plné energie, spontánní a vůbec nepřemýšlejí. Přesně proto je mi s nimi tak dobře. Čím déle žiju v Indii, tím více mám možnost poznat, jak tady školy fungují. Je mi z toho trochu smutno.  Tady se i státní školy musí platit, děti do školy nosí uniformy a spíš to ve škole vypadá jako na vojně. Děti se před a po vyučování seřadí před školou jak vojáci, okolo prochází učitel a kontroluje, jestli někdo nevyčuhuje. Když vyčuhuje, tak dostane pohlavek. Hrozivé jsou i historky, které mi vypraví můj přítel Vicky (nenechte se mýlit, je to hindské jméno, jeho původní verze je Vikas) Když chodil do školy, učitel je trestal tak, že je bil přes prsty hůlkou nebo jim mezi prsty dal pastelky a potom je silou zmáčkl. Určitě teď kroutíte hlavou a říkáte si: to je přece týrání, to není trest. Bití dětí často hraničící s týráním je zde každodenní záležitostí. Rodiče to berou jako součást výchovy, bez toho by se prý děti nic nenaučili. Děti ze soukromých škol se učí všechny předměty v angličtině. Učí, není úplně to přesné slovo. Ony se v podstatě neučí, ony jenom anglicky umí číst, ale vůbec nerozumí, o čem se píše. Školáci vlastně stěží umí říct v angličtině, jak se jmenují, jak by mohli potom rozumět náročnému textu. Čím více si uvědomuji nesprávnost takovéto výchovy a systému školství, tím vice toužím poskytnout dětem nějakou jinou zkušenost.  Dát jim pocit svobody, místo příkazu, nechat je sami se rozhodnout co by se chtěli učit. Také velmi vnímám povahové rozdíly mezi dětmi. Dva stejně staří kluci jsou naprosto odlišní. Jeden se chová jako Gándí druhý jako Mauglí. Jeden chce jenom sedět a učit se druhý není schopen sedět ani minutu. Vím, že Mauglí nemá žádnou poruchu pozornosti. Pohyb je jeho přirozeností. Jak můžu po obou dětech chtít vidět stejné výsledky, když jsou tak povahově odlišné? Učíme v odpoledních hodinách od 2 do 5 hodin.  Některé z dětí, které chodí do naší školy, navštěvují také státní školu. U nás děti neznámkujeme, protože silně cítíme nespravedlnost tohoto hodnotícího systému. Nemáme ani žádné vysvědčeni. Naše škola je nepovinná. Kdo má chuť přijde, kdo nemá, ten nepřijde, Dáváme dětem také prostor pro hru a vlastně učíme děti hrou. Používáme Montessori pomůcky ( ze je koupit i v Indii) a laptop. Angličtinu učíme tak, že na děti mluvím dvojjazyčně, to co řeknu hindsky, zopakuju v angličtině. Naše škola funguje dva roky a v průběhu těch dvou let jsme se museli 5 krát stěhovat. Pronajímáme si jednu místnost, ale většinou kvůli hluku nás nájemce vyhodí. Indické děti milují tanec, tak jim chceme občas dopřát tu radost, aby si pořádně od srdce zatančili.  Našim snem je koupit dům, kde bychom děti učili, kde by měli děti prostor pro hraní, tvoření a tanec. Dát jim něco jako druhý domov. Chtěli bychom dát prostor také dobrovolníkům, kterým bychom chtěli poskytnout ubytováni, aby mohli podle libosti trávit čas s dětmi. Podle našich zkušeností jsou dobrovolnici neocenitelní, jelikož otvírají dětem rozhledy, vyprávějí, jak se žije v jiných zemích, co tam lidé dělají, co rádi jedí, jaká tam žijí zvířata.  Probouzejí dětskou zvědavost a touhu se učit. Blíží se květen a s ním i mučivá vedra. V tomto období jsme se rozhodli dat dětem prázdniny (mají je i ve státních školách) Můj pobyt v Indii se chýlí konci a mě čeká tříměsíční pobyt u nás v Cechách. Konečně zažiju pocit jaké to je otočit kohoutkem, ze kterého teče teplá voda, a dát si pořádnou sprchu. Konečně ochutnám rohlík s párkem a hořčici a koupím si sýr.  Jako každým rokem budu pořádat charitativní bazárek, vyprávět o naší škole, o životě v Indii, shánět školní pomůcky, oblečeni pro děti a co nejvíc? Těšit se zpět do Indie!

Hledáte netradiční destinaci, kam byste rádi vycestovali? Nebaví vás už klasické dovolené a chtěli byste se podívat někam, kde zástupy turistů zatím nejsou? Procestujte Rusko a Sibiř. Přečtěte si rozhovor s Martinem Loewem, který má v malíčku nejen Sibiř.

To, že se na cestách celkem hodí se dorozumět s místními, je asi bez debat. Jako jasný, umět jejich řeč je ta nejlepší cesta, ale tak co si budeme povídat… Spousta z nás je stále ještě ráda za trochu té lámané angličtiny. V dnešní době je situace o dost jednodušší díky všem možným překládacím aplikacím. Jenže pokud vám mobil někdo ukradne, tak jako třeba mně, nebo jste někde, kde není signál, tak jste celkem nahraní.

Plout po Karibiku na plachetnici je snem nejednoho cestovatele a dobrodruha. Teploučká a průzračná voda, spousta exotiky, pohodový životní styl a v neposlední řadě i pravidelný vítr předurčují tuto destinaci na pomyslný vrchol mezi milovníky tropického cestování. Možná vás překvapí, že všechno tohle si klidně můžete užít i s dětmi!

Před pár dny proběhla tiskem zpráva, že se Bělorusko chystá zrušit vízovou povinnost pro občany celkem 80 zemí světa. Důvodem je prý větší otevřenost turistům a možnost navýšit turistický ruch. Od kdy bude novinka platit, jaké jsou podmínky a co si v Bělorusku nenechat ujít?

Špicberky jsou souostroví v Severním ledovém oceánu a jsou nejsevernější část Norského království. Trvale obývané jsou pouze tři ostrovy: Západní Špicberk (Spitsbergen), Medvědí ostrov (Bjørnøya) a Hopen. Zdejší krajina má co do sebe, ať už jde o holé kopce a hluboká údolí, nebo opuštěná hornická města. Vydejte se sem toulat!

Když se řekne Kuba, většina z nás si vybaví exotický ostrov v Karibiku, bílé pláže, doutníky, kvalitní rum a stará americká auta. Spoustu z nás také napadne, že bychom se tam měli vydat co nejdříve, abychom ještě zachytili její jedinečnou atmosféru. Jak je to doopravdy? Rozpovídal se pro nás o tom Petr Novotný, ředitel cestovní kanceláře Adventura, který má Kubu v malíčku. Proč máš rád Kubu? Kubu mám rád proto, že to co prožijete na tomto ostrově nemá ve světě obdobu. Je to bizarní kombinace různorodých zajímavostí, prožitků i zkušeností. Naleznete se zde nepřeberné množství všech možných nej a je jen na vás jak je vnímáte. Změní se teď podle tebe něco po smrti Fidela Castra? Kuba se mění neustále, i když pro nezasvěceného pozorovatele může být synonymem zakonzervované poloviny minulého století. Ale vážně, nemyslím si, že by Castrův odchod způsobil raketový start změn jako například Sametová revoluce u nás. Minimálně jsem ani během devítidenního státního smutku nezaznamenal nějakou nadějnou reakci místních obyvatel. Jací jsou Kubánci lidé? Kubánci jsou velmi hrdí na svoji svobodu, i když nám to může připadat zvláštní a těžko uvěřitelné. Abyste se jim mohli přiblížit, je dobré si přečíst něco o jejich komplikované historii, kterou se jako červená niť vine právě touha po svobodě a samostatnosti. Mnoho Kubánců jsou také lidé velmi chudí a Ti bývají na celém světě velmi milí a pohostinní. Přes veškerou bídu jsou ale také velmi veselí a radost slaví především hudbou a tancem. Měli by si čeští turisté na Kubu pospíšit nebo si svou atmosféru jistě ještě nějaký čas zachová? Podobně jako v jiné turistické velmoci se začne kouzlo nejprve vytrácet z těch nejprofláknutějších míst. Ale to bude trvat asi ještě velmi dlouho. Zatím vnímám probíhající změny spíše ku prospěchu a to především vůči nezávislým turistům i pro cestovní kanceláře nabízející poznávací či turistické zájezdy. Proč vlastně na Kubu hlavně jet? Lidé, atmosféra, moře a příroda? Co je hlavní důvod? To je náročná otázka, zkusím na ni odpovědět z vlastního pohledu. Pro mne je primární důvodem práce, tedy dobře znát místní prostředí a specifika. Ale pokud odpočívám, tak je to jednoznačně kultura. Zažil jsem úžasné hudební představení a to nejen v oblasti tradiční kubánské lidové hudby – son či salsy. Uslyšíte zde prvotřídní jazz, ale i soul, reagge, rock a samozřejmě i vážnou hudbu. Vše je ale úžasně ovlivněno africkou rytmikou a tradiční španělskou středověkou hudbou. Za druhé je to architektura – opět úžasná koláž od architektury koloniální až po atr deco a modernismus. Je zde také velmi příjemné klima, krajina je převážně hospodářsky využívaná, ale moře je zde samozřejmě vyhlášené. Na jaký standart služeb je potřeba se připravit? V porovnání se zeměmi v latinské Americe je standart překvapivě vysoký a rovnoměrný, záleží, co hledáte. Pokud se ale můžeme bavit o v uvozovkách levnějším bydlení v soukromí, je vždy čisté a příjemné. Ceny víceméně totožné okolo 25 € za noc ve dvoulůžkovém pokoji. Je nějaký nejvhodnější způsob dopravy na Kubě? Pronájem dopravních prostředků je díky omezenému vozovému parku náročný a drahý. Pokud se ale na Kubě umíte pohybovat a doslova splynete s davem, budete cestovat téměř zadarmo. Bezproblémová je i dálková autobusová přeprava. My využíváme již léta služeb osvědčeného dopravce, ale jezdíme i starými chacharos, což cestování dodá ten správný prožitek. Adventura nabízí i netradiční zájezd Kuba na kole. Jak probíhá? S koly cestujeme na Kubu již téměř patnáct let a ročně zde odvezeme několik skupin cyklistů. Máme různé varianty programů a cestujeme putovně i hvězdicově v nejatraktivnějších a krajinově i cyklisticky nejzajímavějších oblastech od východu na západ Kuby. Mezi nimi se přesouváme busem. Mezi tím si stihneme prohlédnout i řadu kulturních či přírodních zajímavostí a samozřejmě se zanoříme i do vln atlantického oceánu i karibského moře. Jako iontový nápoj používáme místní rum. Tyto zájezdy patří dlouhodobě mezi naše nejoblíbenější. Jaké je nejvhodnější období pro návštěvu Kuby? Více méně od listopadu do dubna, tedy mimo letní prázdniny a období hurikánu na konci léta a začátku podzimu Hodí se sem cestovat přes Vánoce a Nový rok? Určitě, je však nutné mít vše zajištěno a připraveno dlouho dopředu, zájezdy v tomto termínu míváme vyprodané půl roku dopředu. S návštěvou jaké další země se dá Kuba dobře zkombinovat? My aktuálně nabízíme Kubu v kombinaci s mexickým poloostrovem Yucatán, ale nabízí se i Jamajka, Panama či nádherná, příjemná a lecčem podobná Nikaragua. Jaká místa rozhodně při návštěvě Kuby nelze vynechat? Bez Havany to nepůjde a velmi doporučuji se dokodrcat i na samý východ Kuby do tropického okolí nejstaršího městečka na Kubě – Baracoa. Kubánský Český Krumlov se jmenuje Trinidad, ale krásných míst je zde celá řada – mrkněte se na program našich turistický, poznávacích či cyklistických programů. Máš i nějaký tajný tip, který třeba není tolik turisticky profláknutý? Putování odlehlými horami na východě Kuby je úplně jiný svět, z měst bych doporučil večer na konci týdne navštívit opomíjené, ale krásné městečko Manzanillo. A kam se na Kubě zajet okoupat? Nejblíže Havaně jsou krásná místa na Cayo Levisa či Cayao Jutías, letos jsem navštívil i překrásné Cayo Saetía, překrásné koupání nabízí i Ostrov mládeže a nedaleké archipelago.

Malebné jezero Slunce a měsíce v samém srdci ostrova láká svými azurovými vodami, zdobnými chrámy a scenérií okolních kopců řadu návštěvníků. Byla by škoda nechat si tenhle krásný kout ostrova ujít. Vydejte se s námi na kole na projížďku po nejzajímavějších místech okolí.

Hlavním lákadlem národního parku Taroko je hluboko zařízlá soutěska, kterou řeka modrozelená Liwu cestou z hor k moři vykousla v čistém mramoru. Krajina v jejím okolí připomíná obrázky čínské krajinomalby – uvidíte dramatické útesy, dravou řeku, vodopády v džungli i pokroucené větve kafrovníků.

Bývalé hlavní město ostrova byste si při návštěvě Taiwanu neměli nechat ujít. Právě tady proběhly počátky novodobého osidlování ostrova nejprve Holanďany a později Číňany. Tainan se pyšní největší koncentrací chrámů na ostrově a na nočních trzích tu ochutnáte nejlepší dobroty na celém ostrově.

Když jsem poprvé představil svůj plán, vyrazit od Ochotského moře a pak napříč východní Sibiří doputovat až k moři Laptěvů, mělo mě mé okolí za blázna. Vlastně aby ne! 2500 km dlouhá cesta necesta, většinou v zimě a ještě k tomu na koloběžce. Vrtoch postaršího pána se zbytnělým egem. Možná, ale nyní již mám první, letní, etapu za sebou!

Jste-li milovníky ryzí a panenské přírody, pak víte, že Skandinávie je oblastí nejzachovalejší flóry a fauny v Evropě. Rozsáhlé oblasti bez vlivu novodobé činnosti člověka jsou chráněné v úžasných a vyhledávaných národních parcích Finska, Švédska a Norska. Výpravy do odlehlých míst těchto zemí jsou vždy kouzelné. Člověk se prostě rád vrací do přírody, alespoň na chvíli daleko od rušného města.

Když se řekne USA a pivo, každý si asi hned vzpomene na Budweiser. Od dob, kdy si Adlphus Busch přivezl z Českých zemí recept na jedno z nejznámějších piv světa, se toho však hodně změnilo a na svých cestách po Americe s povolením ESTA USA můžete navštívit nespočet malých pivovarů a zúčastnit se jejich exkurze. Zde nabízíme několik tipů, se kterými rozhodně neprohloupíte.

Naši srpnovou návštěvu Švédska jsme zakončili stylově, na chatě u příbuzných, hodováním u dobrého a pro nás netradičního jídla, kterým jsou raci. Kräftskiva (čti kreftšíva) je tradiční švédský srpnový svátek oslavující sezónu chytání raků. Zpravidla se jedná o venkovní událost (když počasí a komáři dovolí), při níž se rodina či kamarádi schází a společně pojídají raky vařené ve slané vodě s množstvím dalších lákavých příloh, povídají a popíjejí.